Znáte ten vtip? „Pane doktore, můj manžel je nemocný.“ „Tak se svlékněte a ukažte mi, kde ho to bolí...“ Kdyby nešlo o to svlékání, určitě by byl každý druhý muž radši, kdyby to ta žena za něho opravdu vzala.
Je to týden, co vyšel na našich stránkách článek Slovo chlapa: Nepůjdu k doktorovi... bojím se. Toto téma nám přišlo zajímavé i jako téma dne, poněvadž chlapů, co se bojí doktorů, jsou mraky. Jsou všude kolem nás. Vaši manželé, partneři, tatínci, bratři, dědečkové, synové i vnuci.
A který je odvážný, o tom nám rozhodně napište, pochlubte se, poněvadž moc jich není.
Mám kamaráda, sportovce, zdravý jako řípa. Žádný hypochondr. Ani chlapská nemoc - rýma, ho neskolí. Z čeho má však panický strach, to je zubní vrtačka. A tak zatímco obdivujete jeho svalnaté, vypracované tělo, jakmile otevře hubu (pardon, ústa), utečete.
Nebo druhý, říkáme mu Horyna. Má necelé dva metry a váží 120 kilo. Když však jen koutkem oka spatří injekční stříkačku, padá tato hora masa do mdlob a sestřička s paní doktorkou mají co dělat, aby ho postavily na nohy.
A do třetice ještě jeden případ. Týká se známého, který měl jít na banální operaci slepého střeva. Co ten však dělal při předoperačním vyšetření, to si nedokážete představit. Myslel, že umřel už při měření tlaku, který mu pokaždé naměřili o pěkně velkou hodnotu vyšší. Samozřejmě ze strachu.
Ale dost o mých kamarádech, mohla bych psát také o manželovi, synovi, švagrovi nebo tatínkovi, je to de facto to samé v bleděmodrém. Dokopat je k doktorovi, třeba k zubaři, je téměř nadlidský výkon. A náš strach o jejich zdraví? Proč? Zbytečně. Vždyť jim prý přece nic není.
Škoda rozčilovat se s chlapy. Vůbec jim nedochází, že o ně máme strach, tedy o ty, kteří nelehají při každém zafouknutí. To je zase jiná kapitola. Takových jsou také mraky. A myslím, že by to bylo také pěkné počtení.
A tak pište k dnešnímu tématu, o čem chcete a jakkoliv
Téma 2. května 2012: Chlapi u doktora
- Jaké máte zkušenosti s těmi vašimi?
- Jsou to spíše hypochondři, nebo je nedostane k doktorovi ani heverem?
- Chodí na poslední chvíli anebo jsou v čekárně jako doma?
- A co když jsou už nemocní? (teď nemyslím vážně)
- Jak se chovají? Statečně nebo fňukají?
- Musíte je přemlouvat: běž už k tomu doktorovi, nebo jdou sami?
- Máte díky zanedbání prohlídky u lékaře, nedejbože i špatné zkušenosti?
- Myslíte, že jsou muži vůči doktorům bojácnější než ženy?
- A možná bych přidala i otázku z trochu jiného, i když podobného soudku:
Jak se chovají, když jste nemocná vy? Dokážou se o vás postarat? - A ještě jednu otázku si neodpustím.
Dokážete si představit, že by rodili chlapi?
Vše na téma: Chlap u doktora pište
na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu z pisatelek odměníme pěkným dárkem, biografií dvou známých osobností, kteří měli s doktory nemalé zkušenosti.
Knihy nakladatelství Petrklíč: Vlastimil Brodský a nakladatelství XYZ: Miloš Kopecký / Důvěrný portrét
Nový komentář
Komentáře
taky se můj bojí doktorů a ví proč asi
Všichni né,ale znám jich dost bojácných...
Já to vyřešila takhle: manžel se děsně bál zubaře (nebyl u zubaře víc jak 10 let) - tak jsem našla super zubařku - velmi hodná, ochotná, šikovná - prostě super a navíc vypadá jak topmodelka (vysoká, štíhlá, krásná). Řekla jsem mu, že přece tam nemusí chodit, když se mu tam nebude líbit (jak s dítětem :-(). No a manžel ani neodmlouvá a chodí na pravidelné kontroly. Na krásnou paní doktorku se byl podívat i brácha a taky u ní zůstal. Teď už manžel paní doktorku doporučil i svému bojácnému kamarádovi, tak jsem zvědavá, co na ní řekne kamarád - první návštěva ho čeká cca. v červnu.
také nerada navštěvuju lékaře,ale musím....
Protože si myslí, že když se nezjistí choroba, tak sama od sebe zmizí.
kocicih — #26 i já. Hlavně k zubaři
Ano, i ženy nerady chodí k doktorům, ale dokáží se s tím lépe poprat.
mám pocit ze patřím mezi zenské kteří neradi navstevují doktory také
ten můj si i zub raději sám vytrhl než jít k zubařce.
jsou to srabi
Taky bych to úplně nebagatelizovala, myslím, že i my tam nerady chodíme.
neradi? vy tam snad chodíte rády?
Chlapi se doktorů snad bojí, ale na druhou stranu kdo k nim chodí rád.
ten můj musí povinně každý rok na preventivní a to je keců co já bych za to dala já preventivní neměla asi 15 let a doktora vidím jednou za rok
Nejvícjsem si povykládala s jedním kolegou, když mě bolelo koleno. Každý den mi hlásil změny v jeho koleně. Starý mládenec, neměl na práci nic jiného, než se pozorovat
Jéje,právě jste mi tímto článkem připomněli,že jsem měla mého muže objednat k doktorovi.Bolí ho už asi měsíc palec ( tuší,že je to dna,páč to neustále konzultuje se svými kamarády
),ale nechce si to nechat potvrdit.Až když jsem na něj udeřila,tak prý jedině když ho objednám a já dnes zapomněla.Sám by tam nezavolal ani za nic.
Miroslava Gregorová — #4 neco podobneho mam take doma
Zdravím všechny, nevím co to máte za chlapy, většina jich je ale úplně normálních, byl jsem na spoustě operací, včetně srdce a je pravdou, že vždycky se našel aspoň jeden bolestín, ale drtivá většina byla normální. Ani v rodině neznám žádný taký případ, všichni jsou normální, a že prodělali operace - klouby, srdce, kosti no hrůza a ani jeden nebyl posera. Jenom můj starší bratr nerad chodil k zubaři, ale vždycky šel i když nerad. Takže spíš znám takové jak píše paní Ellienka, co jsou schopní si sami zašívat i rány.
ellienka — #13 Ten tvůj mi připomíná Ramba, ten si taky zašíval rány.
Asi je jen pár výjímek, kteří chodí k doktorovi rádi, ale většina jde až když už je ouvej.