Až příliš často se setkáváme s nářky dnešních mladých maminek, že jejich babičky jsou totálně nehlídací.

Přitom ony samy nejednou braly pomoc svých rodičů jako samozřejmost, tehdejší doba tomuto trendu přála.

Do důchodu se chodilo brzy, a pokud některé mladé dívky odolaly zvyklosti vdávat se nejpozději v osmnácti a ihned otěhotnět, pak o pár let později mohly dítě přivést na svět a prarodiče už si užívali důchodu. Dvougenerační rodinné domy nahrávaly společnému bydlení.

 

Snad právě proto jsou dnešní babičky jiné… Málokteré se do hlídání ratolestí hrnou a důvodů může být mnoho.

 

Častým důvodem, o kterém se ale příliš nahlas nemluví, je pouhá nepřipravenost k babičkovství: „Nejsem přece tak stará, abych už byla bába!!!“

Pro psychiku ženy, jež byla "hozena" do prarodičovství a právě oslavila čtyřicítku, to může být zatěžující. To jistě uznáme. Na druhou stranu, ale když by měla mladá rodina čekat, až se budou jejich rodiče cítit na novou roli, nemusela by se dočkat…

 

Další důvod je slýchaný taky často: „Chceme mít svůj klid.“ Důvod lehce pochopitelný, svoje děti  si už vychovali, tak proč se znovu zatěžovat domem plným rozházených hraček a dětského výskání a řvaní… Navíc spolu s přibývajícími roky ubývá sil a roste potřeba mít svoje soukromí a klid.

 

Některé babičky razí názor, že pomazlit a pochovat – to jo. Ale jak se pokaká, šup s ním k mámě. Tak tohle je to pravé babičkovství, na které se těší každá novopečená babička. Že si s miminkem užije jen to krásné, a na řev, pláč, jídlo a plenky je přece máma…

No nelíbilo by se vám to taky?

S postupujícím věkem dítěte se celá tato situace může změnit v rozmazlování prarodiči, kteří dovolí mnohem víc, než by kdysi dovolili svým dětem. Tato situace se rodičům pochopitelně nelíbí, protože pak právě oni vystupují v roli toho zlého, který zjednává pořádek.

Role babičkovského rozmazlování je jistě ve výchově dětí nezastupitelná, ale rodiče by měli stanovit nějaká pravidla, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním.

 

Další celkem pochopitelný důvod, proč nehlídat, je fakt, že se babičky již necítí na převzetí odpovědnosti za dítě. Svoje děti vychovaly (možná právě s pomocí prarodičů), ale už to je dávno a přece jen, ač vnouče milované, je to „cizí dítě“. Zodpovědnost dle zákona mají rodiče, kdyby se dítěti něco stalo… samé katastrofické vize.

 

Pokud máte babičku, která vám i vašemu dítěti plní, co vám na očích vidí – či alespoň to, oč ji slušně požádáte, pak berte tento článek jako poctu vaší babičce.

 

Výhoda těch „nehlídacích“ prarodičů je jedna a zcela jistě nepřehlédnutelná -  nemusíte být nikomu za nic vděční, nikdo se nemíchá do základní výchovy vašeho dítěte a zbytečně nevznikají třecí plochy a zásadní spory.

 

A koneckonců je dost důležité uvědomit si jednu věc:

 

PRARODIČE MAJÍ NA SVÁ VNOUČATA POUZE PRÁVO, A JAK S NÍM NALOŽÍ JE ČISTĚ JEJICH VĚC.

 

NEMAJÍ K NIM ŽÁDNÉ POVINNOSTI, PROTO NA NICH NELZE NIC VYŽADOVAT.

VŠE JE NA JEJICH SVOBODNÉ VŮLI.

 

A jsou-li mezi ženami-in nějaké babičky, docela by mě zajímal jejich pohled na věc, a proto pište, pište…

 

 

Reklama