Zuzka, stejně jako jiné single ženy, touží po jediném. Chce potkat muže, který by za něco stál. Už je šest let sama a poslední dobou ji samota opravdu ubijí. Najít si partnera je podle jejích slov těžší než hledat jehlu v kupce sena.
„Když mi po rozchodu několik kamarádek řeklo, že v moři je spousta ryb, nevěděla jsem, že se na svou udičku budou chytat pouze odpad. Vím, není hezké to říct, ale já mám opravdu v lásce smůlu,“ začíná vyprávění Zuzana. „Nemůžu si zase stěžovat, že bych za tu dobu s nikým nic neměla. Vždy se kolem mě muži motali. Seznámila jsem se spoustou potencionálních protějšků. Zpočátku mě bavili, ale dříve nebo později se z nich vždy vyklubali, jak to říct alespoň trošku slušně, blbečkové. Nebyli pro život použitelní. Tak šli do světa. Jenže posledních pár měsíců začínám být už zoufalá, a to jsem si single život užívala. Přestávám věřit, že potkám dotyčného na bílém koni a budu mít zase vztah.“
Jak dlouho jste čekala na toho pravého?
- Klára, 30 let: „Deset let. Přesně tak dlouho mi trvalo, než se objevil můj současný přítel. Sice jsme se již pár let znali, ale nenapadlo mě, že můj kolega bude zároveň mou láskou. Chodíme spolu pár měsíců, ale vím, že je to chlap mého života. Ne nadarmo se říká, kdo si počká, ten se dočká.“
- Jana, 32 let: „Na svůj protějšek jsem čekala celý život. Přesně tak, nikdy jsem totiž neměla vztah delší než čtyři měsíce. Navíc, vždy to bylo spíše o sexu. Teď jsem zasnoubená a za rok se vdávám.“
- Aneta, 38 let: „Já byla sama šest let. Během té doby jsem ale neměla žádný poměr. Mám problém se seznamováním. Pak jsem ale potkala u benzinky muže, který mi pomohl s dofouknutím kol, a bylo. Nyní jsme rok manželé a já ho nade vše miluju.“
- Tereza, 45 let: „Svého muže, se kterým máme tři děti, jsem potkala po 11 letech samoty. Už jsem také nevěřila, že se někdo objeví. Přestala jsem doufat a najednou tu byl. Pak to vše šlo ráz na ráz. Všem svobodným bych vzkázala, ať nepropadají depresi, on přijde.“
Čtěte také:
- „Manželova hra na snoba nás stojí majlant,“ stěžuje si Simona
- „Stará láska opravdu nerezaví,“ potvrzuje staré dobré pořekadlo Veronika
- Irena: „To jsem od něj vážně nečekala. Už před ním nevylezu nahá...“
- Jste skvělou milenkou? Pokud dělá tyto věci, pak rozhodně jste!
Nový komentář
Komentáře
Internetová seznamka - https://tonzes.com/datingcz.htm Jsem maximálně šťastná a spokojená.Našla jsem tady svou lásku, už spolu i bydlíme a zatím to vypadá moc fajn. Ten poplatek za členství mi rozhodně za tohoto partnera stál. Nebojte se a pokud to myslíte vážně, buďte aktivní a jděte do toho.
Tak toto znám. Také jsem dlouho byla nezadaná. Myslím si ale, že důležité je nezatracovat všechny možnosti. Já třeba dlouho měla nedůvěrů k různým internetovým seznamkám. Nakonec se mi ale právě přes jednu, konkrétně přes randino.cz partnera podařilo najít. Nikdy neříkej nikdy. :-)
Já čekala 10let po rozvodu.. teď 20let jsem spokojená..
Ten pravý určitě někde čeká.
jarka1234 — #36 když notebook "umře" dřív než ten lidský manžel, tak...? Bude z něj vdovec?
Na opačnou možnost radši nemyslím, že by notebook dědil po člověku. 
Jasmína — #35
byl tam i odkaz na článek o muži, který si chtěl vzít svůj notebook za manžela. 
Rikina — #33to je veleúlet
Rikina — #33
já jsem to před chvílí taky objevila. Muži z ciziny ano, ale podle toho, z které země. 
Inu, když někomu nejsou dobří muži z ciziny, pak je tady ještě pořád toto řešení:
https://www.novinky.cz/koktejl/450450-italka-si-vzala-sebe-samu-miluje-se-nejvic-na-svete.html
man-mimo — #31
já to slyšet nechci. Dívám se na ČT 2 hlavně, tam bývají pěkný dokumenty.
jarka1234 — #30
já je sem necpu. Ale podívej se na propagandistickou ČT, určitě to tam od někoho uslyšíš. Ale ten to bude myslet vážně 
man-mimo — #28
už opět sem cpeš ty, co nikdo nechce. 
Prý opálených doktorů a inženýrů
man-mimo — #28 To je sice taky řešení, ale to bych se tady neodvážila nabízet.
Přece jenom na komunitu například Vietnamců už jsou lidi dávno zvyklí, a tolik jim to nepřijde, takže nějakej Filipínec se v tom klidně ztratí. Zatímco manžel z rovníkové Afriky by mohl budit nežádoucí pozornost a kdo by furt krotil ty vášně rozvrkočených sousedů, do toho bych nešla. 
Rikina — #27
vždyť ženám se do Evropy dovážejí davy mladých opálených syrských doktorů a inženýrů z rovníkové Afriky 
. . . A po volbách je už konečně navezou i do ČR. 
Vlastně jo - ženám lze přece aplikovat totéž a dovézt si Filipínce. Nebo, kdo nemusí tu exotiku, tak tucty Ukrajinců budou rády za příležitost se zde naturalizovat...
Onehdy jsem překvapeně zjistila, že jeden internetovej známej se oženil, i pravila jsem tradiční gratulaci a z pusté zvědavosti jsem se optala, kdo je ta šťastná. A ejhle, dívčina jemných asijských rysů. Tak jsem se zeptala dotěrněji, a bylo mi řečeno v kostce asi toto "české holky jsou moc náročné, jak na peníze, tak chtěj, aby kolem nich chlap pořád skákal, jsou rozmazlené a moc komandujou, nikdy nejsou s ničím spokojené, tak jsem si dovezl Filipínku".
Inu, co dodat.
Nečekej a žij.
tak to jsem měla štěstí, že jsem našla po roce a to jsem měla už dvě děti, ale asi to před těma 21 lety bylo nějaký jednodušší, stačil inzerát v novinách
A odkdy vlastně začíná proces čekání? Jestli od narození nebo od nějakých 18, nebo od prvního kluka? Nebo od toho posledního k tomu pravýmu? A jak má člověk vědět, že ten, co je teď, je pravej?
Já mám toho pravýho už 16 let, ale jak dlouho jsem na něj čekala, to fakt nevím.
Někdo najde hned,někdo hledá celý život. Ten kdo počká,třeba se i dočká