Ta kladla důraz na společnou ložnici, což nebylo v panovnických kruzích obvyklé. Od jisté doby ale začal mít František slabost i pro jiné urozené ženy… Preferoval prý štíhlé brunetky – pravý opak své už mírně korpulentní ženy. V jejich společnosti se cítil dobře, pořádal pro ně galantní večeře a o nevěru vůbec nemuselo jít. I když…Proč by si jinak pořídil ve Vídni na Wallnerstrasse soukromý palác zvaný "císařský dům", který měl několik tajných vchodů a podzemní chodbu? Tudy prý mohly přicházet dámské návštěvy bez rizika až do jeho postele. O Františkových nevěrách se hodně hovořilo a ještě víc přehánělo… Ale on při tom všem nezanedbával ani svou vládou zaneprázdněnou ženu, která mu říkala „myšáčku“ nebo později „můj drahý starý“.
Žen, s nimiž Františka Štěpána spojovali, bylo více. Neoficiálně se uvádí třeba hraběnka Colloredová či manželka říšského knacléře Pálfyho. V jednom případě jsou si ale historici naprosto jistí. Absolutní "jedničkou" se stala Vilemína Auerpergová (1738-1775), manželka císařského komořího, k níž o třicet let starší císař skutečně zahořel láskou. Podle rakouského historika Karla Vocelky dokonce ve Františkově srdci hrála podobnou roli jako markýza de Pompadour či madame du Barry v životě Ludvíka XV. Kdo tedy byla tato krásná a mimořádně příjemná žena? Vilemína byla nejmladší dcerou hraběte Viléma Reinharda z Neippergu, který se vyznamenal nejen v bojích s Turky a dotáhl to až na polního maršála. Byl přítelem císaře Karla VI. a později i Františka Štěpána. Vilemínu u dvora přestavil coby šestnáctiletou a té se okamžitě dostalo od mužů nebývalého obdivu.
O rok později se stala dvorní dámou Marie Terezie a tehdy se prý do ní bezhlavě zamiloval osmačtyřicetiletý František Štěpán Lotrinský, který byl už v té době několik let císařem Svaté říše římské. Díky nekonfliktní povaze přijímaly Vilemínu příznivě i ženy. Neintrikovala, nezesměšňovala je a nevyvolávala u nich žádnou žárlivost. Tedy až na Marii Terezii. Ta se o manželově „tajné“ lásce (veřejně ji nikdy nepřiznali) samozřejmě dozvěděla a na její přání se musela Vilemína provdat za knížete Jana Adama z Auerspergu. Ten se díky dědictví po své první ženě stal jedním z nejbohatších šlechticů a zejména majitelů nemovitostí na území monarchie. Hlavní rezidenci Auerspergů v Čechách byl zámek Žleby.

Foto: Císař František Štěpán Lotrinský se svou rodinou
Museum of the History of France, Public domain, via Wikimedia Commons
Vilemína přinesla do manželství nemalé věno. Jenže propadla hráčské vášni a za jediný večer prý dokázala prohrát v kartách i 12 000 dukátů. Své věno tak dokázala do roka po svatbě rozfofrovat. Potřebovala tedy movitého sponzora, který na korunu nehledí. A v tomto směru se jí jako nejlepší jevil právě František Štěpán. Ten s ní často večeřel a navštěvoval ji v její divadelní lóži, odkud ho prozrazoval charakteristický "císařský" kašel. Nechal jí postavit honosný palác v blízkosti zámku v Laxenburgu, kde se občas scházeli. Dalším místem tajných nočních dostaveníček se stával malý čajový altán v Schönbrunnu nebo Františkův palác na Wallnerstrasse.
Jenže Vilemína byla nestálá, a přestože nebyl císař výhradním majitelem jejího srdce, zůstával i nadále jejím oddaným obdivovatelem i sponzorem. Vilemína doprovázela, byť neoficiálně, Františka Štěpána i do Innsbrucku, kde se v roce 1765 konala svatba druhorozeného syna a pozdějšího císaře Leopolda II. Pro Františka Štěpána to byla cesta poslední, nebyl zrovna v nejlepší kondici, moc se mu na tu dálku nechtělo. Nicméně bylo to přání Marie Terezie a on se mu nikdy neprotivil. Když tam několik dní po synově svatbě náhle v šestapadesáti letech umírá, Marie Terezie si zoufá, její žal nezná mezí! Skončilo její manželství trvající 29 let, 6 měsíců a 6 dní.

Foto: Hraběnka Marie Wilhelmina von Neipperg (později kněžna z Auerspergu)
Unidentified painter, Public domain, via Wikimedia Commons
Sotvaže bylo Františkovo tělo uloženo do kapucínské hrobky, tradičním místě odpočinku příslušníků rodu habsburského, odkoupila Marie Terezie od Vilemíny palác v Laxenburgu a zaplatila též všechny její poslední hráčské dluhy. Snad aby zabránila jakémukoli skandálu. Tím uctila památku svého milovaného, leč záletného manžela. Nevídaná velkorysost! A Vilemína? Ta se stáhla do soukromí a bezdětná v pouhých sedmatřiceti letech v roce 1775 umírá.
Zdroje info: Sigrid-Maria Größing: Lásky trůnu habsburského, 1990, Robert Seydel: Nevěry Habsburků, 2006, Historická červená knihovna 2018
V seriálu o zajímavých ženách jste si u nás mohli také přečíst:
- Marie Amálie, svéhlavá dcera Marie Terezie
- Fatální následky mladické nerozvážnosti ukončily život Matyldy Rakouské
- Maria Manrique nám dovezla ze Španělska Pražské Jezulátko
Nový komentář
Komentáře
Děkuji za pěkné čtení.
Děkuji
Zajímavý článek, děkuji za něj.
Děkujeme
Ten portrét už jsem někde viděla.
Tenkrát se umíralo hodně brzy, ale přesto se mi nezdá, že v takovém věku? Byla snad nemocná? On byl přece jen o dost starší, ale ona by byla v dnešní době holka na vdávání
Děkuji
.
Pěkné čtení