Ta kladla důraz na společnou ložnici, což nebylo v panovnických kruzích obvyklé. Od jisté doby ale začal mít František slabost i pro jiné urozené ženy… Preferoval prý štíhlé brunetky – pravý opak své už mírně korpulentní ženy. V jejich společnosti se cítil dobře, pořádal pro ně galantní večeře a o nevěru vůbec nemuselo jít. I když…Proč by si jinak pořídil ve Vídni na Wallnerstrasse soukromý palác zvaný "císařský dům", který měl několik tajných vchodů a podzemní chodbu? Tudy prý mohly přicházet dámské návštěvy bez rizika až do jeho postele. O Františkových nevěrách se hodně hovořilo a ještě víc přehánělo… Ale on při tom všem nezanedbával ani svou vládou zaneprázdněnou ženu, která mu říkala „myšáčku“ nebo později „můj drahý starý“.

Žen, s nimiž Františka Štěpána spojovali, bylo více. Neoficiálně se uvádí třeba hraběnka Colloredová či manželka říšského knacléře Pálfyho. V jednom případě jsou si ale historici naprosto jistí. Absolutní "jedničkou" se stala Vilemína Auerpergová (1738-1775), manželka císařského komořího, k níž o třicet let starší císař skutečně zahořel láskou. Podle rakouského historika Karla Vocelky dokonce ve Františkově srdci hrála podobnou roli jako markýza de Pompadour či madame du Barry v životě Ludvíka XV. Kdo tedy byla tato krásná a mimořádně příjemná žena? Vilemína byla nejmladší dcerou hraběte Viléma Reinharda z Neippergu, který se vyznamenal nejen v bojích s Turky a dotáhl to až na polního maršála. Byl přítelem císaře Karla VI. a později i Františka Štěpána. Vilemínu u dvora přestavil coby šestnáctiletou a té se okamžitě dostalo od mužů nebývalého obdivu.

O rok později se stala dvorní dámou Marie Terezie a tehdy se prý do ní bezhlavě zamiloval osmačtyřicetiletý František Štěpán Lotrinský, který byl už v té době několik let císařem Svaté říše římské. Díky nekonfliktní povaze přijímaly Vilemínu příznivě i ženy. Neintrikovala, nezesměšňovala je a nevyvolávala u nich žádnou žárlivost. Tedy až na Marii Terezii. Ta se o manželově „tajné“ lásce (veřejně ji nikdy nepřiznali) samozřejmě dozvěděla a na její přání se musela Vilemína provdat za knížete Jana Adama z Auerspergu. Ten se díky dědictví po své první ženě stal jedním z nejbohatších šlechticů a zejména majitelů nemovitostí na území monarchie. Hlavní rezidenci Auerspergů v Čechách byl zámek Žleby.

655ddea2a040dobrazek.jpg
Foto: Císař František Štěpán Lotrinský se svou rodinou
Museum of the History of France, Public domain, via Wikimedia Commons

Vilemína přinesla do manželství nemalé věno. Jenže propadla hráčské vášni a za jediný večer prý dokázala prohrát v kartách i 12 000 dukátů. Své věno tak dokázala do roka po svatbě rozfofrovat. Potřebovala tedy movitého sponzora, který na korunu nehledí. A v tomto směru se jí jako nejlepší jevil právě František Štěpán. Ten s ní často večeřel a navštěvoval ji v její divadelní lóži, odkud ho prozrazoval charakteristický "císařský" kašel. Nechal jí postavit honosný palác v blízkosti zámku v Laxenburgu, kde se občas scházeli. Dalším místem tajných nočních dostaveníček se stával malý čajový altán v Schönbrunnu nebo Františkův palác na Wallnerstrasse.

Jenže Vilemína byla nestálá, a přestože nebyl císař výhradním majitelem jejího srdce, zůstával i nadále jejím oddaným obdivovatelem i sponzorem. Vilemína doprovázela, byť neoficiálně, Františka Štěpána i do Innsbrucku, kde se v roce 1765 konala svatba druhorozeného syna a pozdějšího císaře Leopolda II. Pro Františka Štěpána to byla cesta poslední, nebyl zrovna v nejlepší kondici, moc se mu na tu dálku nechtělo. Nicméně bylo to přání Marie Terezie a on se mu nikdy neprotivil. Když tam několik dní po synově svatbě náhle v šestapadesáti letech umírá, Marie Terezie si zoufá, její žal nezná mezí! Skončilo její manželství trvající 29 let, 6 měsíců a 6 dní.

655de0142266aobrazek.jpg
Foto: Hraběnka Marie Wilhelmina von Neipperg (později kněžna z Auerspergu)
Unidentified painter, Public domain, via Wikimedia Commons

Sotvaže bylo Františkovo tělo uloženo do kapucínské hrobky, tradičním místě odpočinku příslušníků rodu habsburského, odkoupila Marie Terezie od Vilemíny palác v Laxenburgu a zaplatila též všechny její poslední hráčské dluhy. Snad aby zabránila jakémukoli skandálu. Tím uctila památku svého milovaného, leč záletného manžela. Nevídaná velkorysost! A Vilemína? Ta se stáhla do soukromí a bezdětná v pouhých sedmatřiceti letech v roce 1775 umírá.

Zdroje info: Sigrid-Maria Größing: Lásky trůnu habsburského, 1990, Robert Seydel: Nevěry Habsburků, 2006, Historická červená knihovna 2018

V seriálu o zajímavých ženách jste si u nás mohli také přečíst: