Arabský den
Je to sice už nějaký rok, ale trochu si vzpomenu. Dohodla jsem se s maminkou Samira, že nás navštíví v oblečení, v jakém chodí v Jemenu – a oblékla i svého syna. Manžel v Jemenu žije a jezdí za nimi do ČR jen málo. To oni se seberou a jedou tam na prázdniny. Kolik má ten člověk manželek, to jsem nikdy nezjišťovala.
Pečlivě se na den připravila. Nakoupila různé arabské dobroty. Přinesla Samirovu oblíbenou kazetu s arabskými písničkami, které nám zpíval. Ukázala dětem spousty fotografií, o kterých jsme si v kroužku vyprávěli – podle toho, na co se děti ptaly.
Naučili jsme se psát správně arabské číslice – no, opravdu nevypadají úplně jako ty naše. Po kruhu putovala učebnice a každý si psaní zkusil. Pak jsme to ještě chvíli trénovali na tabuli. Viděli jsme vodní dýmku a zkoušeli ochutnat halvu. Dětem arabské sladkosti moc nechutnaly a řada z nich je musela jít honem zapít.
Děti takové potkávání s jinou kulturou nesmírně baví a zajímá. Spoustu si z toho dne pamatovaly. Největší odměnou pro mě bylo, když mi v den vysvědčení přišla tahle maminka představit svého muže, který kvůli slavnostnímu předávání vysvědčení přiletěl do ČR.
Čínský den
Na ten den jsem se musela domluvit s čínskou rodinou. To byl problém, rodiče moc nerozuměli. Naštěstí měli syna ještě v osmé třídě, takže nás – prvňáky, naučil jíst čínskými hůlkami on. Děti si na ten den přinesly svačinu v misce - nakrájenou na kousky, aby se jim dobře nabírala. Bylo to fajn. Navíc si starší Číňan pamatoval několik znaků z jejich písma, a tak jsme se pídily, co který znamená. Bylo to dost těžké, spíš to pro ně byla zajímavost. Vytvořili jsme si pak vlastní znaky k písmenům - takovou šifru. Ani jim nepřišlo, že se tak učí svou abecedu.
Ukazovala jsem jim pár znaků zvětšených – povídali jsme si nad nimi, co asi znamenají, co jim připomínají, a podle své nálady je měly také domalovat.
Půjčila jsem si z čajovny čínský porcelán a ráno jsme pili čínský čaj. Byl to krásný obřad, ani jsem nemusela uměle nic navozovat.
Japonský den
Ten byl s jinou třídou a končil návštěvou v japonské škole. Před tím proběhl den o Japonsku. Při matematice jsme jezdili metrem v Tokiu (které jsem musela dost zjednodušit, a i tak byly trasy pro prvňáky dost nepřehledné - za to velmi zábavné) a nikomu za celou hodinu nepřišlo na mysl, že se učí (učily se pak samy i o přestávce...). Přizpůsobila jsem jim klasický japonský čajový obřad – včetně čajového domku. Z toho dne si už moc nepamatuji, jen si vzpomínám, jak za mnou přišla jedna maminka, že doma proběhl čajový obřad a synek jim s vážnou tváří pokládal otázky typu: „Jak se vám dnes dařilo? Jak jste se měli v práci?“ (Byla úplně šokovaná. A já taky.)
Dočetli jsme se o Japonském moři a tamních živočiších. Spojila jsem to s výtvarkou a dalšími předměty a užili jsme si to maximálně.
Všechno jde, jen vědět jak.
Nový komentář
Komentáře
Takovou paní učitelku mají žáčci určitě moc rádi.
super
tohle je fajn
paráda, kde učíte, ať tam naženu děti svých známých, když už vlastní nemám
Já zírám. Já prostě zírám. Nikdy bych nevěřila, ze taková "paní učitelka" dneska existuje. V době, kdy je školství plné zatrpklých babizen, případně mladíčků a dívenek, kteří mají nějaké ty ideály, ale rychle o ně přijdou.
Ono to asi fakt jde....