Arabský den

 

Je to sice už nějaký rok, ale trochu si vzpomenu. Dohodla jsem se s maminkou Samira, že nás navštíví v oblečení, v jakém chodí v Jemenu – a oblékla i svého syna. Manžel v Jemenu žije a jezdí za nimi do ČR jen málo. To oni se seberou a jedou tam na prázdniny. Kolik má ten člověk manželek, to jsem nikdy nezjišťovala.

Pečlivě se na den připravila. Nakoupila různé arabské dobroty. Přinesla Samirovu oblíbenou kazetu s arabskými písničkami, které nám zpíval. Ukázala dětem spousty fotografií, o kterých jsme si v kroužku vyprávěli – podle toho, na co se děti ptaly.

Naučili jsme se psát správně arabské číslice – no, opravdu nevypadají úplně jako ty naše. Po kruhu putovala učebnice a každý si psaní zkusil. Pak jsme to ještě chvíli trénovali na tabuli. Viděli jsme vodní dýmku a zkoušeli ochutnat halvu. Dětem arabské sladkosti moc nechutnaly a řada z nich je musela jít honem zapít.

Děti takové potkávání s jinou kulturou nesmírně baví a zajímá. Spoustu si z toho dne pamatovaly. Největší odměnou pro mě bylo, když mi v den vysvědčení přišla tahle maminka představit svého muže, který kvůli slavnostnímu předávání vysvědčení přiletěl do ČR.

 

 

Čínský den

 

Na ten den jsem se musela domluvit s čínskou rodinou. To byl problém, rodiče moc nerozuměli. Naštěstí měli syna ještě v osmé třídě, takže nás – prvňáky, naučil jíst čínskými hůlkami on. Děti si na ten den přinesly svačinu v misce - nakrájenou na kousky, aby se jim dobře nabírala. Bylo to fajn. Navíc si starší Číňan pamatoval několik znaků z jejich písma, a tak jsme se pídily, co který znamená.  Bylo to dost těžké, spíš to pro ně byla zajímavost. Vytvořili jsme si pak vlastní znaky k písmenům - takovou šifru. Ani jim nepřišlo, že se tak učí svou abecedu.

Ukazovala jsem jim pár znaků zvětšených – povídali jsme si nad nimi, co asi znamenají, co jim připomínají, a podle své nálady je měly také domalovat.

Půjčila jsem si z čajovny čínský porcelán a ráno jsme pili čínský čaj. Byl to krásný obřad, ani jsem nemusela uměle nic navozovat.

 


Japonský den

 

Ten byl s jinou třídou a končil návštěvou v japonské škole. Před tím proběhl den o Japonsku. Při matematice jsme jezdili metrem v Tokiu (které jsem musela dost zjednodušit, a i tak byly trasy pro prvňáky dost nepřehledné - za to velmi zábavné) a nikomu za celou hodinu nepřišlo na mysl, že se učí (učily se pak samy i o přestávce...). Přizpůsobila jsem jim klasický japonský čajový obřad – včetně čajového domku. Z toho dne si už moc nepamatuji, jen si vzpomínám, jak za mnou přišla jedna maminka, že doma proběhl čajový obřad a synek jim s vážnou tváří pokládal otázky typu: „Jak se vám dnes dařilo? Jak jste se měli v práci?“ (Byla úplně šokovaná. A já taky.)
Dočetli jsme se o Japonském moři a tamních živočiších. Spojila jsem to s výtvarkou a dalšími předměty a užili jsme si to maximálně.

 

Všechno jde, jen vědět jak.

 

TÉMATA:
DĚTI