vr.jpg
Foto: Shutterstock

„Vždycky jsem byla taková tišší, introvertní a rozhodně jsem víc poslouchala, než mluvila. Postupem času toho lidi začali využívat, aby se mi svěřovali s různými věcmi ze svého života. Myslím, že jim umím i docela dobře poradit. Na střední jsem to považovala za výhodu, protože jsem o všech věděla všechno a o mně nikdo skoro nic,“ popisuje Eva.

Po střední škole tedy její kroky vedly na vysokou, kde si vybrala studium psychologie. „Dostala jsem se na první pokus, což se zase tak často nestává, takže to ve mně ještě umocnilo pocit, že je mi tohle povolání souzené. Ještě mám před sebou rok a půl magisterského studia, ale v poslední době začínám pochybovat, jestli jsem se rozhodla správně,“ vyjadřuje Eva své obavy.

Přátelé, rodina i další lidé v Evině okolí ji totiž začali jako vrbu využívat ještě intenzivněji než dřív. Všichni se jí chtějí svěřovat se svými problémy a požadují, aby je s nimi odborně rozebrala a navrhla jim správné řešení.

„Vrcholem bylo, když se mnou mamka chtěla řešit, že už si s tátou nerozumí tak jako dřív, a že je to pravděpodobně tím, že ona má víc chuť na sex, zatímco on zlenivěl. V tu chvíli jsem měla chuť si se zacpanýma ušima zpívat nějakou hodně hlasitou písničku a následně podstoupit výmaz paměti. Mamce jsem řekla, že nejsem sexuolog, a i kdybych byla, rozhodně nechci řešit milostný život vlastních rodičů. Moc to nepochopila, prý hodně nadělám a myslela si, že se se mnou může bavit o všem,“ říká Eva.

Mladá žena absorbuje problémy všech ostatních jako houba, a to na ni má negativní vliv. Ostatní se vypovídají, čímž se jim uleví, ale Eva si to v sobě nese. Navíc se potýká s nedostatkem zájmu o svou osobu. „Pro všechny jsem vrba, chtějí ode mě odborné posudky, ale nikdo se neptá mě, jak se mám. Dřív mi to nevadilo, ale v poslední době mi to vadit začalo. Taky se chci někomu vypovídat, ale když se o to pokusím, lidi stejně stočí řeč sami na sebe,“ stěžuje si.

Čtěte také:

Reklama