Ta žena se původně jmenovala Arjumand Banu Begum (1593-1631) a narodila se do vznešené rodiny perského šlechtice, který zastával v Mughalské říši vysoký post velkovezíra. V mládí to byla velmi nadaná dívka hovořící několika jazyky. V roce 1607, kdy jí bylo čtrnáct let, ji požádal o ruku a zasnoubil se s ní o rok starší mughalský princ Khurram, později známý jako Šáhdžahán.

64d0b1e36678fobrazek.jpg
Foto: Portrét Mumtáz Mahal na slonovině. 17. století. Muzeum v Láhauru
See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons

Ke svatbě došlo o pět let později v roce 1612, i když mezitím se Šáhdžahán oženil, což nebylo nic neobvyklého. Brzy po svatbě se princ do své jemné a skromné ženy hluboce zamiloval a dal jí nové jméno Mumtáz Mahal, což se překládá jako Vyvolená nebo také Perla paláce. A tak se k ní také choval. Nebyla jednou z mnoha žen jeho harému, ale stala se pro něj nejdůležitější ženou jeho života a manželkou číslo jedna. Během ceremonií sedávala po jeho boku a manžel se s ní radil v nejdůležitějších politických záležitostech. Mumtáz ho také doprovázela na jeho cestách a dobyvačných výpravách. Manželství bylo mimořádně šťastné, i když se Šáhdžahán oženil z politických důvodů ještě několikrát. Mumtáz ale tak moc miloval, že porušil pravidla ohledně mnohoženství a v době manželství s ní neměl děti s jinými ženami. K žádné ženě necítil to, co k ní, byla mezi nimi silná fyzická přitažlivost.

blobid0.png
Foto: Mughalská miniatura Šáhdžahána
Bichitr, Public domain, via Wikimedia Commons

Mumtáz Mahal musela být mimořádná žena. Kromě krásy proslula také svou dobročinností a pomocí těm nejpotřebnějším. Stala se i mecenáškou umělců. Během devatenáctiletého manželství přišlo na svět čtrnáct dětí, osm synů a šest dcer, i když několik jich zemřelo při porodu nebo krátce po něm. Mumtáz byla prakticky neustále těhotná. V roce 1628 nastoupil Šáhdžahán na trůn a stal se maughulským vládcem, císařem. Mumtáz si titulu po jeho boku dlouho neužila. V roce 1631 nečekaně zemřela na poporodní krvácení po komplikovaném porodu svého čtrnáctého dítěte. Ten trval třicet hodin. Mumtáz bylo 38 let.

64d0b37b72610obrazek.jpg
Foto:Tádž Mahal. Shutterstock

Zármutek jejího manžela byl bezmezný. Dal vyhlásit dvouletý státní smutek, během nějž se nesmělo nic slavit, poslouchat hudba, nosit šperky, ba ani používat parfémy. Zavřel se do svých komnat, a když se pak objevil na veřejnosti, byl to bělovlasý shrbený muž, přestože mu bylo teprve čtyřicet.
Se smrtí své nejmilejší ženy se nikdy nevyrovnal, a tak se po čase rozhodl postavit na její památku mauzoleum. Chtěl něco mimořádného! Nechal si povolat architekty, inženýry a ty nejlepší umělce z Persie, Turecka a uzbeckého města mešit Samarkandu. Vnitřní výzdobu pak svěřil umělcům z Benátek a věhlasnému zlatníkovi z Bordeaux, který spotřeboval kolem pěti set kilogramů zlata. Tádž Mahal neboli Koruna paláce se stavěla 22 let a pracovalo na ní dvacet tisíc dělníků.

64d0b31931ac8obrazek.jpg
Foto: Hrobky Mumtáz Mahal a Šáhdžahána ve spodním patře Tádž Mahalu
The original uploader was Donelson at English Wikipedia., CC BY-SA 3.0 <http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/>, via Wikimedia Commons

Výsledek ale stojí zato! Tádž Mahal v indickém městě Ágra, místo posledního odpočinku Muntáz Mahal i jejího manžela Šáhdžahána, zůstane nevždy symbolem krásy, věčné lásky a mimořádné manželské oddanosti…

Zdroj info: Otazníky historie – Speciál, 2012, 100 divů světa, 2000

Na našem webu jste si mohli přečíst i o těchto zajímavých ženách: