Prvomájové průvody mám vryté do paměti snad navždy. Jako dítko školou povinné jsem na ně vždy zírala s obdivem. Moc se mi líbilo, jak se různě uniformovaní lidé řadili do různých formací a jak šustila mávátka a na oknech vlály vlajky...
Tenkrát jsem nechápala ještě politiku - líbilo se mi to, protože to bylo vždy slavnostní. Byla ze mě vzorná Jiskřička a pak Pionýr - protože podle ostatních to tak bylo správně... Dnes už chápu všechny souvislosti, ale tenkrát to tak nebylo... Měla jsem kamarádku v Rusku - dodnes si pamatuji její jméno: Jelena :-) - psaly jsme si dopisy a vyměnily jsme si pionýrský šátek, který jsem hrdě nosila :-).
Dnes se nad vším jen pousměji, ale tenkrát jsem byla nadšená, že umím jako první ze třídy vázat šátek správně - na „jedničku" - i sama sobě před zrcadlem - a před průvodem se u mě shlukla půlka třídy, abych jim opravila špatně zavázaný uzel :-))).
Když se při státním svátku dávaly večer věnce k Pomníku padlým, líbilo se mi rozzářené město lampiony... Také ten „objev", kdy se přišlo na to, že lepší než svíčka v lampionu (protože často začal hořet nejen lampion, ale i jeho blízké okolí) je plochá baterka a žárovka v něm - no to byl tehdy vážně objev s velkým „O"... :-) Byly to pro mě prostě vždycky slavnostní chvíle - kdy se vydalo celé město do ulic, všichni se hezky oblékli, řadili se do předepsaných zástupů a usmívali se, kdy byly pro děti uspořádány různé akce a dostávaly se ceny... Prostě svátek...
Všechny průvody u nás ve městě vždy končily v zámeckém parku. A já vždy stála na tribuně vedle těch nažehlených generálů a nejvyšších představitelů města a slavnostně se dívala směrem ke vztyčující se vlajce. Pak jsem přistoupila k mikrofonu a začala přednášet básně nehybně stojícímu davu lidí. Při oslavách Velké říjnové revoluce se rozeznělo celým městem z mých úst:
"... Pro koho Lenin žil?
Všem lidem pro štěstí...
Dnes spokojeně odpočívá na Rudém náměstí..."
I teď - při psaní těchto řádků - se usmívám. Je to vzpomínka na mé dětství - takové, jaké bylo... Když k nám přišla nějaká návštěva, chtěla, abych jim básničku přednesla, a pak se všichni hodně dlouho a upřímně smáli... Tenkrát jsem vůbec nechápala, proč... Dnes už to vím... a také se usmívám...
xx-b
Jak bych to tak nejlépe řekl? Je dobře, že se ještě dokázali smát. Pamatuji si, jak jsem strašně řval, když mi takhle na podzim u pomníku s rudou hvězdou shořel lampión. V podstatě jsem byl jediný, kdo u něj tehdy spontánně řval. Ostatní kolem asi zatínali zuby. Ale jo, pro nás, pro děcka, to bylo vzrůšo. Ale že bych se ještě dnes usmíval? No děkuju pěkně.
Nový komentář
Komentáře
Amálie: Amálko, ale moje rodina taky neměla členské legitimace, narážíš-li na toto.
arjev: Holky v mým věku si tohle pamatují, viz Meander
Ale my jsme to prostě tak nějak neprožívali celá rodina a naši pak museli vysvětlovat.
Meander: nás se taky neptali a prostě něco bez poučování dětí pověsili na nástěnku a bylo to. Stejně to za odpoledne zakryly dětské výkresy, atd... Naši nás navíc vozili do MŠ na vesnici, tam se tohle nepěstovalo vůbec. Asi jsem měla štěstí na MŠ i ZŠ, páč moji učitelé buď toto ignorovali a nebo sami měli narážky a znechucení při vyvěšování vlajek. Jen ředitelka na jazykové ZŠ to "žrala", nechtěla mít potíže, když jsme se mohli od 2.třídy učit němčinu.
Meander: jo,sovětská hymna je velice melodická,líbí se mi a dobře se hraje na housle.
arjev: Já si fakt pamatuju kdejaké svinstvo z té doby. Ony ty písně měly velkolepé melodie a vryly se do paměti celkem snadno.
Amálie: jsi moc mlaďunká
Meander: máš sloní paměť,líbí se mi.
U národní banky,nemusí stát ruské tanky.
To hovno co tam máme,to si také uhlídáme.
Verše ze sprna 1968
Amálie: V mateřské škole se nás neptali, jestli se chceme nebo nechceme zúčastňovat.
No, je vidět, že jsem se tohoto báječného veselí nezúčastňovala, tuhle báseň vůbec neznam.
Nebo ukloním...
Rikina: "Až přijdu do Moskvy, průvod tam dohoním. Taky se Leninu hluboce pokloním."
Meander: "Teď v tichém spánku spí, na Rudém náměstí. Lidé jdou v průvodu, klaní se Leninu, protože nejvíce miloval chudinu." Dál si nepamatuju.
Kruci sakra - jak je člověk doživotně poznamenán, aniž by si to normálně uvědomoval.
Musí přijít někdo s citací verše...
richard.klicnik: Jsi holt mladé kuře, socialismem takřka nepostižené.
Buď rád.
Máš to blbě. "Dnes tichým spánkem spí na Rudém náměstí..."
Tohle si pamatuju už od školky.
Richarde,doufám,že jste neřval smíchy,ale lítostí