Protože máme před Vánocemi, nebudu vás zatěžovat dramaty, týranými ženami, podvyživenými dětmi, opilci a hrubiány, vynechám porody pod vodou, pod mostem, pod parou i jinde a budu se věnovat výhradně lehkým, humorným příběhům.

To celé ve snaze zajistit vám trochu odlehčení ve stresu, shonu a starostech kolem ploten, následných plotýnek a nevycválaných dětí. Vždyť komu by se chtělo při tom všem nahlédnout do oblíbeného magazínu a zřít okradenou stařenku, neduživou anorektičku či plešatého inženýra, který doma mrská manželku čakanem.


Teď, co jsem se odstěhovala z Prahy, hrubě zanedbávám své přátele. Vytřídila jsem tedy dva dny, abych se potěšila s těmi, které jsem již dlouho neviděla a od nichž mi chodí vyčítavé SMS typu „Vzpomínáš si na mě ještě, kamarádko z vidlákova?“ a podobně.

Přítelkyně a současně jmenovkyně Míša se v létě vdala a s manželem ještě prožívá stav líbánek a roztomilého vrkání. Nehádají se, milují se, probírají jen příjemné věci, všechno řeší kompromisem a budoucí model „Co kecáš, prosím tě?“ u nich bere formu rozverného „Ale teď se trošku mýlíš, lásko.“
U televize si žmoulají paže, hladí se ve vlasech a mají pohodu.
 

Pro jednu botu se skoro umlátil
(Umíte si představit, kterak přihlížíte tomu, jak se jeden mužský skoro umlátí mezi krbem a skleněnými dvířky, kvůli jedné botě?:-))

Dali jsme si kávičku a společně rozebírali sílu své lásky, nový domov, začínající vztahy a radostné očekávání první partnerské štědrovečerní večeře. Její novomanžel Štěpán se batolil kolem, dosypával nám oříšky a byl miloučký a pozorný. My jsme se právě bavily o svých drahých polovičkách. Samozřejmě jen o tom pěkném a veselém. Nic jiného zatím nevnímáme.

„Tak kupříkladu Štěpán je hrozně roztomilý tím, že když se zuje, jedna jeho bota je zásadně v botníku a druhá pod ním, přičemž je schopen ji pak hodinu hledat, obvinit psa, děti, kočku a půl světa, ale pod botník musím vlézt já,“ žertovala Míša na adresu svého nejdražšího.
Ten se právě skláněl ke krbu, otevřel prosklená dvířka a uchopil polínko, aby se postaral o ještě hřejivější společné klima.

„Jaképak zásadně, to bylo jednou miláčku,“ ohradil se přívětivě a chtěl se zvednout, aby na svou nejmilejší pohlédl.
V ten moment nabral temenem hlavy horní část krbu.

„Auvajs,“ zasténal napůl s úsměvem, prudce se sklonil a rukou s polenem se opřel o cihlový okraj. Ovšem ruka s polenem mu podjela, následkem čehož vzal bradou spodní část krbu.
„Do hajzlu!“
„Bylo to jednou, nemusíš to přehánět a sved´ jsem to jenom na psa,“ vyrazil se sebe a ve snaze se prudce otočit směrem k nám naboural obličejem do dvířek od krbu. „No ale kurva!“
„Debilní bota, debilní krb, blbý dvířka, mizerný polena, já se snad umlátim kvůli jedný podělaný polobotce, nebo co!“ Poleno zahodil pod stůl a po čtyřech odlezl od krbu.

Když se nadechoval k dalšímu hodnocení situace, spatřil na zemi dvě bezvládné osoby s kolabující bránicí. Vzdal to a novomanžel byl rázem zpátky…

„Jistě se, miláčku, nebudeš zlobit, když si teď odejdu dát panáka. Mám otřes mozku a jsem strašně nasranej." Šel a s boulí na hlavě, červeným nosem a špinavou bradou ji políbil.

Nevadilo jí to. Jak jinak, jsou přece ještě zamilovaní…