A přitom sama neměla za sebou žádné herecké zázemí! Její dětství moc idylické nebylo. Narodila se v bilingvní rodině jako Elisabeth Peschke v roce 1833 (někdy se uvádí i rok 1832). Její otec byl Němec, matka Češka. Provozovali pronajatý hostinec v Platnéřské ulici v centru Prahy a v létě také restauraci u německého divadla v Karlových Varech. Měli se co ohánět, na děti neměli čas, takže jejich výchovu obstarávala přísná babička. Doma se mluvilo víceméně německy, otec se totiž česky nenaučil.
Eliška měla ještě mladší sestru Matyldu, která založila první soukromou dívčí školu v Praze a patřila mezi první české feministky. Zatímco obě dívky toužily po vzdělání a učily se jazyky, jejich babička uznávala pouze fyzickou práci. Čtení, psaní a vůbec vzdělání nepřikládala žádný význam. Když bylo Elišce třináct let, navštívila v karlovarském divadle představení a hned měla jasno o své budoucnosti. Rozhodla se, že se stane herečkou. Pochopení doma nenalezla. Naopak! Babička jí hrozila, že ji vydědí. Elišku to ale neodradilo.
Foto: Eliška Pešková
Jan Vilímek, Public domain, via Wikimedia Commons
Začala chodit na hodiny herectví k německé herečce Nině Herbstové a už v roce 1848 poprvé - ještě jako Elisabeth Peschke - stála na jevišti jednoho německého divadla v Praze. Ukázalo se, že má talent a díky tomu získala angažmá v Teplicích u německé společnosti Franze Maschka. To rodinu přece jen malinko obměkčilo. V Teplicích ji náhodou uviděl hrát Josef Kajetán Tyl, který v té době působil jako dramaturg českých her ve Stavovském divadle, a nabídl jí v Praze angažmá.
Jaké bylo ovšem jeho překvapení, když mu mladinká herečka řekla, že neumí česky číst ani psát! Tento „malý hendikep“ ovšem J. K. Tyl bravurně vyřešil. Spolu se svou švagrovou, herečkou Annou Forchheimovou-Rajskou, si vzali Elišku „do parády“ a během několika týdnů ji naučili česky tak dokonale, že mohla směle vystoupit v českém představení. Bylo to 13. září 1849 a tehdy definitivně Elisabeth Peschke začala používat své nové jméno Eliška Pešková. Byla příznivě přijata diváky i kritikou a zanedlouho se stala hvězdou Stavovského divadla.
To už měla známost se známým pražským redaktorem a divadelníkem Pavlem Švandou ze Semčic, který pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. A opět byla rodina proti! Možná ještě víc, než když se Eliška rozhodla pro divadelní kariéru. Přesto se za Pavla Švandu Eliška provdala, i když proti sňatku byla také ženichova matka, u níž museli novomanželé zpočátku bydlet.
Foto: Pavel Švanda ze Semčic
Anonymous photograph, Public domain, via Wikimedia Commons
Z Elišky se stala díky Tylovi velká česká vlastenka, a i když dostala možnost hrát ve Vídni za trojnásobnou gáži, odmítla. Chtěla hrát jen v českých divadlech, ačkoli to znamenalo žít v nuzných podmínkách. O několik let později odmítla i další lukrativní nabídku hrát v německém divadle v Praze. A protože to byla velice činorodá žena, začala se kromě hraní věnovat i překladům divadelních her zejména z němčiny, ale později i z francouzštiny – většinou pod různými pseudonymy. A jaksi mezi tím také rodila děti, které se v dospělosti rovněž věnovaly divadlu.
V roce 1862 spolu manželé přešli ze Stavovského do nově otevřeného Prozatímního divadla. Pavel Švanda se tu stal dramaturgem a hlavním režisérem. Pro neshody s vedením divadla však musel po čase odejít. Eliška tu sice zatím zůstala, ale vztahy tu byly více než napjaté. Dostávala méně rolí, kolegyně proti ní intrikovaly, nerozuměla si ani s novým režisérem Josefem Jiřím Kolárem. Jedno nešťastně zmeškané představení, v němž měla navíc jen epizodní roli, znamenalo odebrání celého platu a vzápětí se stalo také důvodem k jejímu propuštění.
Foto: Josef Kajetán Tyl, objevitel talentu Elišky Peškové
Jan Vilímek, Public domain, via Wikimedia Commons
Ještěže mezitím manžel založil svou divadelní společnost, protože život bez divadla si Eliška nedokázala představit. Soubor Švandova divadla působil na různých scénách v Praze nebo v Plzni. Od roku 1881 to bylo v Divadle u Libuše na Smíchově, které se později přejmenovalo na Švandovo divadlo. Od té doby několikrát změnilo název a samozřejmě doznalo mnoha stavebních úprav. Od roku 2002 opět nese po svém zakladateli název Švandovo divadlo.
V souboru Švandova divadla působili mnozí později slavní herci Národního divadla, např. Eduard Vojan a Hana Kvapilová (tehdy ještě Kubešová, mimochodem Eliščina žačka) a samozřejmě i Eliška Pešková, která kromě psaní a překladů byla i spoluředitelkou společnosti. V roce 1886 obdržel Pavel Švanda nabídku k převzetí divadla Na Veveří v Brně, kde postavil nový soubor, který slavil velké úspěchy. V Brně ho bohužel v roce 1891 stihla mozková mrtvice. Po jeho smrti řídila rodinný podnik Eliška Pešková, manžela však přežila o pouhé čtyři roky. Poté došlo k rozdělení divadelní společnosti mezi jejich potomky.
Zdroje info: Pešková Eliška: Zápisky české herečky, dostupné online, Wikipedie, Encyklopedie města Brna-online
Nový komentář
Komentáře
Díky za dnešní článek.
Zajímavé čtení .
DĚKUJI
Děkujeme za pěkný a hlavně zajímavý článek.
Moc děkuji.
Děkuji za článek
Nádherné představení o paní Elišce v podání paní herečky Mirky Pleštilové probíhá. Byla jsem loni na generálce v domě Elišky Peškové, který zřídila městská část Prahy 5 na Smíchově.
Pěkný počin. Vkusně zrevitalizovaný dvorek a prosklený sálek. Běžte se tam podívat.
Děkuji