Dobrý den,

Rozhodla jsem se odpovědět na vaše otázky u článku Přirozené porody -téma do pranice. Doma tohle téma probírám s manželem, pořád dokola u každého nového článku. Jemu už z toho jde hlava kolem, a ani se mu nedivím, tak to pro změnu zkusím napsat jinam

 

Rodila jsem před sedmi měsíci ve Fakultní nemocnici Ostrava-Poruba. Měla jsem ji vybranou dlouho, její bývalý primář je můj gynekolog.

 

Nejlepší a nejhorší zážitek.

Nejhorší? Tak nevím, asi to, že jsem byla na všechno sama. Manžel v Anglii a tchyni zrovna ráno odvezli na JIP. Ale šlo to, sestřička, i když měla ještě několik maminek, se každou chvíli přišla podívat, povídaly jsme si. Takže to šlo.

A nejlepší? Určitě samotný porod. Sestřička s paní doktorkou mě povzbuzovaly, přidržovaly. Hned po porodu mi Gábíska dali na břicho, a ani pak ho nikam neodnášely, pořád byl buď vedle mě v postýlce, nebo aspoň na dohled. Taky moc oceňuji to, že dětští doktoři přišli až po porodu. Že tam nestáli a zbůhdarma nepřešlapovali.

 

Rozhodně jsem chtěla do svého porodu mluvit, ale zase jen v rozumné míře. Např. holení a klystýr jsem vůbec nechtěla. Sestřička to se mnou ale probrala a udělala dobře. Při porodu jsem se roztrhla tak špatně, že kdyby mě byla neoholila, nešlo by to ani zašít. A klystýr? Bohudíky za něj. Dokonce jsem se pak nechala i vycévkovat. A byla jsem ráda, že můžu celou noc spát a nelítat sem a tam mezi postelí a toaletou, jak by to asi nejspíš dopadlo. No rodila jsem normálně na zádech, přišlo mi to nejpohodlnější. Pochybuju, že bych se při kontrakcích dokázala udržet třeba v sedě, natož někde na porodní stoličce.

 

Přivést dítě doma? NIKDY! V nemocnici přece jenom vím, že se v případě komplikací někdo dokáže postarat. Doma bych se prostě bála a rozhodně bych nebyla tak klidná jako v porodnici. Při porodu se miminko (alespoň to moje) skoro přestane hýbat a je velmi uklidňující vidět na srdíčkovém monitoru, že je opravdu v pořádku. Samozřejmě, že ve většině normálních porodů se nic nestane a všechno bude OK. Dobře, ve 100 případech se nic nestane, a ve 101. ano. Chtěly byste být ten 101. případ? Já tedy ne. Do smrti bych si to vyčítala. A poznámky typu: „To jsem byla ale vážně blbá,“ by mi moc nepomohly. Lepší tomu předcházet.

Všichni si u nás stěžují, že ženy nemají právo rodit doma a rodit tam a rodit onam, ale co už nikdo neříká, je, že máme nejnižší kojeneckou úmrtnost v Evropě. Proč asi?

A kupř. v takovém Nizozemí, kde doma rodí okolo 30 % žen, jsou na tom taky s úmrtností o 3-4 % hůř.

 

Samozřejmě, že bych nejradši rodila bez anestezie a taky se mi to poprvé podařilo a podruhé, doufám, také. Ale když to bude nezbytné, tak na tom rozhodně nebudu trvat za každou cenu. Důležité je miminko a ne nějaké pohodlí či nepohodlí maminky. Ale opravdu musím být v péči personálu, kterému důvěřuji. Jinak budu nervózní, budu se ptát a prostě to nebude ono.

 

Porodní dům je u nás, myslím, zatím jediný. U Čápa - a nemá pořád povolení, aby zde maminky rodily přirozeně a bez zbytečného zasahování ze stran lékařů. Nejsou prý na to dostatečně vybaveni. Podle mě by i v porodním domě měly být všechny vyšetřující a život zachraňující přístroje. Tady je to přece o přístupu personálu, a když bude ošetřující sestřička příjemná, mamince určitě nebude ultrazvuk co půl hodiny vadit (a jestli ano, tak ať si uvědomí, že tady jde o zdraví jejího drobečka).

A dula, to je něco jako porodní asistentka. Může být třetí osobou (s tatínkem) u porodu, kde poskytuje tolik potřebnou fyzickou i psychickou oporu a hlavně rady, jak se v které situaci chovat. Žel lékaři ji jen neradi akceptují u porodu i kdekoliv jinde.

Milá ženo-in,
děkuji za váš názor a přenechám váš příspěvek ostatním čtenářkám k diskuzi.
TÉMATA:
TĚHOTENSTVÍ A POROD