Předně je dobře si ujasnit, že ta věc na tažném zařízení se pohybuje pokaždé na jinou stranu, než pracně vyhodnotí mozek toho, kdo parkuje, ale rozhodně jsou všichni, kdo neparkují a přihlíží, tisíckrát chytřejší a naprosto zřetelně chápou.

přívěs

Jen jednou jsem se pokoušela s tou věcí zaparkovat a stálo mě to miliony mozkových buněk, čili mi zbyly dvě, které se tam samy hodně dlouho bály.

Dále připočítávám jednu sraženou popelnici, stržené prádlo ze šňůry, zlomenou kliku, raněnou kočku a ego zdevastované jako Casterovu kavalérii u Little big hornu.

Myslím, že je to o nějaké části mozku, kterou člověk buďto má, nebo nemá.

Dokážu pochopit, že u parkování s autem je třeba specificky kroutit volantem a přehazovat výhybku na „levá je pravá“ a „pravá levá“, i když vlastně není, jen to tak vypadá. Tomu rozumím.  Ale dělat to celé ještě na druhou, kdy neplatí už vůbec žádný zákon a hraje si s námi i ten gravitační, to je příliš.

„Je to stejný jako parkovat s lodí,“ hulákal na mě kamarád.
“Ano, jistě, Zdeňku, běžně, několikrát v týdnu, pokaždé, když jedu nakoupit, trénuji parkování s lodí. Taky s čím jiným, že!“
“Hele, chová se to tak, že na tu stranu, na kterou kroutíš, to zatáčí.“
“Ano ale před tím je ještě můj vůz, takže musím kroutit jako na vůz a u toho přemýšlet, jak to kroucení přizpůsobit dalšímu článku v pořadí.“
“Zkusím znovu...“

  • V té chvíli jsem ve snaze hlídat vozejk vylomila kliku od branky.
  • Při návratu jsem, stále hlídajíc vozejk, přejela cejchu, kterou bych jinak normálně viděla. Ona cejcha s sebou logicky vzala všechno vedle sebe včetně šňůr.
  • Ve snaze vztekle vystoupit z vozu jsem následně katapultovala kočku do ostružiní, neb tato netušila, že budu vystupovat v nadzvukové rychlosti, a nestihla se přemístit od předních dveří, kde mi patrně hlídala levou stranu.

Statečná dcera národa Jana Žižky se ale nevzdává!

Proto jsem se rozhodla, že učiním pokus znovu, při čemž jsem vyhodnotila, že prádlo z kol svého vozu vymotám posléze.

Popelnice narvaná na plot souseda, jeho pes v hysterickém oblouku, dvacet dalších sousedů přehozených přes parapety a rodina ležící v křeči na zemi mě ovšem přesvědčila, že já s tou věcí do vrat nevjedu, i kdyby to byl hangár na boing.

Dejte mi tank a já se s ním strefím do díry po krabičce od sirek, ale nenuťte mi tohle!

Možná by se mi parkovalo lépe, kdybych předtím nechala sundat z toho vozejku tu skříň.