Foto: Shutterstock
Odkrýt peřinu a najít v posteli pavouka, co vypadá jako živý? Narazit do potravinové fólie nastražené ve dveřích? Sednout si na prdící polštářek v restauraci? Hledat po celé ložnici nespočet budíků, které od čtyř od rána, co deset minut vyzvání jako o život? Případně odtáhnout závěsy a těsně za okny ložnice spatřit děsivého chlápka s nožem v ruce? To všechno byly kanadské žertíky, které ji sice rozzuřily doběla, ale brzy je svému příteli Viktorovi (24) odpustila. Jenže před pár dny zašel dál, než je ochotná akceptovat.
Každou sobotu ráno spolu chodí běhat do lesa kousek za městem a jinak tomu nebylo ani o uplynulém víkendu. „On regulérně sportuje, pro mě je to spíš takový indiánský běh. Chvíli běžím, chvíli jdu. A jelikož je Viktor rychlejší, jsme domluvení, že na mě vždy čeká na smluvených místech, kde si dává rozcvičku. Utekl mi i tentokrát,“ popisuje Anička. Nevadilo jí, že běží o samotě. Jenže z kochání se jarní přírodou ji vytrhl výstřel. Asi nějaký myslivec, napadlo ji. Jenže když po chvíli došla na místo domluveného setkání, krve by se v ní nedořezal. Zato kolem jejího přítele bylo krve dost!
„Ležel tam s prostřelenou hlavou, krvácel a vůbec se nehýbal. Byl to strašný šok! Úplně jsem zpanikařila, přestala přemýšlet. Rozběhla jsem se okamžitě pryč. Co když tam střelec pořád ještě je a zastřelí i mě? O kus dál jsem se schovala za velký dub a vytáhla mobil. Vůbec mi nešlo vyťukat číslo záchranky, jak se mi třásly ruce. Když už se mi to podařilo, někdo mě chytil za ramena. Divím se, že jsem nedostala infarkt! Naštěstí to nebyl vrah, ale můj debilní přítel, který se válel smíchy. A mezi tím svým hýkáním opakoval „apríl“,“ vzpomíná na chvíle hrůzy Anička, která po zbytek cesty s Viktorem nepromluvila ani slovo. Nekomunikuje s ním doteď.
„Jak já ho za to nenávidím! Pořád se z toho šoku nemůžu vzpamatovat. Byly to fakt chvíle čisté hrůzy. Bála jsem se o něho, o sebe. To si nedovedete ani představit. A když na mě pak ještě vybafnul! Nechci ho už nikdy vidět. Kamarádi sice tvrdí, že jsem přecitlivělá, ale podle mě fakt přestřelil. Co by mi vyvedl příště?“ ptá se rozzlobená Anička.
Zdroj informací: respondentka Anna
Nový komentář
Komentáře
Fuj
To mě by teda nejvíc vadil ten pavouk. Jelikož manžela miluji, tak kdybych ho viděla ve stavu co autorka článku, hned bych zjišťovala životní funkce, volala RZ atd. Ne ho tam nechat a utíkat proboha. Tady souhlasím s názorem Té bývalé. A kanadské žertíky miluju, bože, ani bych už nespočítala co já jsem jich od útlého dětství vyvedla
měla jsem si to já hloupá psát. Jednou by to byl super námět na knihu 
To je blb.
Drsný aprílový žertík.
Chlapec je zřejmě dosti infantilní.
Jsem si vzpomněla, že mi kdysi manžel dal pavouka na prádlo ve skříni. Živého. Půjčil si od souseda, který choval kde co, velikého chlupatého pavouka. Jenže si neuvědomil, že jsem jako dítě chodívala do kroužku mladých přírodovědců. Takže jsem mu pavouka donesla na dlani a povídám "hele, co jsem našla ve skříni"... tím nedošlo k očekávané reakci, a choť si napříště žertíky tohoto druhu rozmyslel. Pravil, že nebyl střízliv, jinak by to neudělal, a pavouka jsme vrátili majiteli. Nepoškozeného.
Dělat si legraci na úkor někoho jiného a ztrapňovat ho už je přes čáru... ze sebe si asi pán jen tak nevystřelí, že
Tohle by asi byla moje smrt
Tenhle druh "smyslu pro humor" jsem nikdy nepochopila, a nebyla bych s člověkem, který tohle dělá. Nechápu, co je vtipného na tom, když se někomu druhému ubližuje. Nerozuměla jsem groteskám z němé éry, které jsou prakticky založené na tom, že někdo někam spadne, něco na něj spadne, něco do něj vrazí, něco ošklivého se mu stane a všichni se tomu smějí. Ani nechápu, co je humorného na tom, když tam po sobě házeli šlehačkové dorty. Sama jsem to taky nikdy neudělala, abych někoho vyděsila nebo ztrapnila a pak se mu za to vysmívala. To je pro mě něco, co nepatří mezi slušné lidi. Aťsi jsem suchar, ale prostě jsou nějaké hranice, i pro humor, a já bych asi pominula jeden takovýhle "vtip" jako exces, který se dá dejme tomu odpustit, podle toho, o co by šlo. Ale co se popisuje v článku, to teda ani náhodou, to bych skončila už dávno.
Aby to neukončil spíš on. Nedovedu si představit, být s někým, kdo se nezajímá jak jsem na tom a utíká se schovat.
Ja jsem docela suchar, na tyto žerty vůbec nejsem, a nesnáším leknutí se. Ale když to někoho baví, tak je super, když najde svůj protějšek a pak se fakt nenudí. Ale udělat apríl z toho, že se udělá sranda ze smrti, je na mne moc, nevidím v tom vtip. Představila jsem si, jak bych reagovala, kdyby mi to udělal manžel. Možná bych ten infarkt opravdu dostala. No, a ve 22 je na výběr partnera pro život času moře. Anna má deset let minimálně :D Jestli jí toť nesedí, tak pryč. Ať má i chlapec čas najít si někoho praštěného :).
Každý na tyto blbiny není stavěný. Anička je mladá a nemá nic zmeškáno, přítel si může najít podobně trhlou puberťačku jak je on a Anička někoho, koho nebude bavit ji děsit. Folii znám na záchodě, ve dveřích ještě ne a hledat ty budíky by mě fakt nebavilo ani odpoledne, natož ve 4 ráno.
Já bych ho kopla někam už po prvním "vtípku".