Pozvánku do rodiny svého nového přítele přijala Dana s radostí. Po půlročním vídání se to byla jasná známka, že to s ní myslí nejspíš vážně. Rodiče ale nebyli jediní, s kým se na místě seznámila. „Seděli jsme u nedělního oběda, když se ozval zvonek. Dovnitř přišla mladá dívka, která se mému Ondrovi okamžitě vrhla kolem krku. Dobu se objímali, vítali a on mi ji pak představil jako Jitku. Na mou otázku, zda je to nějaká příbuzná, jen se smíchem odpověděl, že skoro. Prý je to sousedka, se kterou vyrůstal jako se sestrou. A sourozenecký vztah mezi nimi údajně přetrval dodnes,“ krčí rameny Dana, která tomu zpočátku byla ochotná při troše dobré vůle uvěřit. Jenže s dalšími setkáními s „adoptivní ségrou“ její důvěra postupně bere zasvé.
„Pokaždé, když jsou ti dva spolu, neustále se objímají a pusinkují. Sice jen na tvář nebo do vlasů, ale i tak mi to připadá podezřelé. Věčně mu také ta holka sedí na klíně, něco si špitají. Vždyť kteří skuteční sourozenci jsou si takto blízcí? Nikoho takového neznám!“ žárlí Dana. Svému příteli se se svými pochybnostmi už několikrát svěřila. A dokonce ho i žádala, aby na svém vřelém chování k Jitce trochu ubral. Jenže on se jí jen vysmál.

„Řekl, že k žárlení nemám absolutně důvod. Prý si na to časem zvyknu, jako všechny jeho dosavadní přítelkyně. A Jíťu si jistojistě taky zamiluju. Tak o tom dost pochybuji! Zatím mám té vlezlé holky plné zuby. Jestli nedělá on do ní, tak ona do něho zaručeně!“ myslí si Dana a dodává, že neví, jak dlouho ještě vydrží nevybuchnout a přítele neopustit.

Čtěte také:

Reklama