Foto: Shutterstock
Na Silvestra to budou tři roky, co žije sám. Přítelkyni nemá, ani ji mít nechce. Ačkoli se kolem něho jakožto o perspektivního skoro čtyřicátníka točí nespočet ctitelek, on jim nedá žádnou šanci. Sám v sobě má totiž srovnané, že se nechce vázat. A žádná z nich ho nezdolá ani na jednu jedinou noc. „Víte, nestojím o komplikace. To už musí být, když se s nějakou normální ženou vyspím. Většinou je to pouze někde daleko v zahraničí, nezná-li moje jméno ani adresu,“ směje se Jan, který nestojí o riziko, že by ho druhý den po noci plné vášní dotyčná kontaktovala, a chtěla něco víc. To ovšem neznamená, že na intimní život zanevřel. Vede ho, kdykoli se mu zamane. Ale pouze se ženou, s níž je po stránce citů v naprostém bezpečí.
„Mám uzavřenou exkluzivní dohodu s luxusní společnicí. Má pro mě vyblokované dané tři hodiny jednou v týdnu. Ale pokud dostanu chuť kdykoli jindy, mám přednostní právo, takže přijede, ať je kdekoli. Je krásná, inteligentní, vysokoškolačka. Přesně ví, co chci, a neváhá mi to dát. Bez řečí a podmínek, nechá mě žít. Já jí za to zase královsky zaplatím, čímž jakékoli další závazky mezi námi končí. Zabouchne za sebou dveře a už o ní neslyším, dokud já sám nechci,“ libuje si Jan a hned dodává, že ho takový druh vztahu stojí nejen méně nervů, ale dokonce i peněz.
„V porovnání se všemi mými expartnerkami vyjde placená společnice skutečně na minimum, i když ji platím královsky. Ale samozřejmě nejde v první řadě o finance. Nouzí netrpím. Drtily mě spíš jejich požadavky na moji osobu. Tam nechoď, tohle nedělej, tamto zase dělat musíš, jsi se mnou málo… Pardon, ale mám svůj způsob života rád, nemíním se někomu stále dokola zpovídat nebo omlouvat. Proto žiju raději sám a nemůžu si stěžovat,“ svěřuje se Jan, který netouží ani po dětech.
„Ne že by mi vadilo mít je, ale bezpodmínečně po tom netoužím. Nemám pocit, že musím splnit otcovskou roli, předat geny. A netrápí mě ani fakt, že se ve stáří nebudu mít o koho opřít. To víte, že budu! Zaplatím si takovou péči, o které se nesní ani chlapům s velkou rodinou. Ta totiž není zárukou, že se na vás na sklonku života nevykašlou,“ dodává sebejistě.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Příběh Jana ilustruje jeden ze současných vztahových trendů dobrovolných singles.
Vědomé rozhodnutí se na nikoho citově nevázat a žít si svůj život pouze pro sebe je naprosto legální volba, stejně tak jako rozhodnutí žít ve vztahu s druhou osobou. Motivace tohoto rozhodnutí jsou různé a jsou ovlivněny mnoha různými faktory. Ať už se jedná o nedostatek zdravého vztahového modelu v primární rodině, nebo důsledek nepovedených vztahů, které vedou k následné vztahové rezignaci a strachu z opakovaného zklamání, či obyčejná pohodlnost a „zdravě sobecké“ nastavení žít si svůj život bez ohledu na potřeby druhých. Je mnoho dalších faktorů včetně diagnóz, které limitují navazovat či udržet zdravé funkční vztahy.
Jan je zkrátka typický hédonista, praktikující filosofii epikureismu - což znamená užívat slasti života bez rizika bolesti a duševního neklidu. Pokud si člověk v tomto nastavení ohlídá dodržování etických a společenských norem, které respektuje u ostatních, není důvod jeho pojetí života odsuzovat. Rozumět mu však nemusíme a zdravě vztahově nastavený člověk ani nemůže. Janův pohled na kvalitu života je racionálně konzumní a pokud opravdu necítí potřeby vztahové a komunikační intimity s druhou bytostí, je správné, že ve své samotě či ryzí svébytnosti zůstává nezadán a nemá potřebu stát se otcem.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost tohoto konkrétního muže pozměněna, stejně tak jako jeho jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Naprosto s tou životní teorií popisovaného pána souhlasím, i když nejsem chlap. Skutečně nikomu svým chováním neubližuje, nikdo tím netrpí, žádná jeho případná partnerka v trvalém vztahu nemusí zažívat těžká zklamání a to, co u něj oceňuji nejvíc, je upřímnost si to přiznat - zkrátka nechce dělat kompromisy (v běžných vztazích je to naprostá nutnost, případně jeden přijímá roli toho, kdo si užívá život plnými doušky a druhý přijímá roli "oběti", protože nechce zůstat sám - ale to taky není šťastný život). A proč by si měl zařizovat rodinu, když ji nechce? Protože kdysi dávno platilo "rodina je základ státu"? Aby nevypadal jako sobec? To mu může být naprosto fuk. A takové to ohrané, jak bude ve stáří strašně trpět samotou - nenechte se vysmát. Pokud žije téměř celý život s touto filozofií, tak toto rozhodně neřeší. Furt lepší, než celoživotní přetvářka, jak má hezký život s rodinu a přitom podvádět a ubližovat druhým. Za mě naprosto v pořádku.
Je vlastně jedno, jestli je tenhle konkrétní příběh skutečný, takové příběhy existují. Pokud ano, je asi dobře, že pán je single, protože evidentně není vztahový typ a kdyby o vztah usiloval (třeba jenom aby naplnil nějakou společenskou představu, jak má žít), pravděpodobně by mu to s tímhle nastavením nefungovalo a trpěl by i jiný člověk. Zajímavé je spíš, že nemůže mít milenku, nebo někoho čistě na se*, kdo to vidí podobně, ale raději platí prostitutce, to znamená, že ženy bere jako komoditu. Přijde mi, že lidi v byznysu to takhle mají často. Možná ani neumí projevovat emoce. Je ale zvláštní, že má takový člověk potřebu vůbec někde svěřovat svůj příběh. Nemyslím si, že tohle má co dělat s emancipací žen, jak tu někdo píše (samozřejmě pánové, pojďme svádět něčí vztahovou neochotu nebo neschopnost na ženskou emancipaci), protože takový člověk by asi neměl problém najít velmi neemancipovanou ženu, která se nechá v manželství podporovat, ale to on nechce. Ale fenomén dnešní doby, která klade silný důraz na výkon a individuální úspěch za tím být může.
Proč ne. Když to tak někomu vyhovuje. Ať si bydlí ve svém pohodlí. Důležité je, že není pod mostem, nezaměstnaný, nemocný. Každý se nemusí angažovat a prezentovat jako otec široké rodiny a spořádaný manžel. Ať si každý žije, jak chce. V pohodě. Důležité je, že nikomu neškodí. Ta slečna si ráda přivydělá a taky asi netouží každým rokem kolíbat a sedět doma, podat čerstvě uvařenou večeři a až živitel dorazí, zout mu boty a zeptat se, jaký měl den. Oba jsou spokojení, každý za sebe. Je to pořád lepší, než rozpadající se manželství,kde nejsou peníze a kde trpí děti. Nebo nucené nešťastné soužití dvou jen proto, že by ten jeden bydlení a jídlo nepoplatil. Tohle popisované je pořád ta lepší varianta. Ne každý na to má, samozřejmě. A není co závidět. Asi nikomu ze jmenovaných. Každý si žijeme své životy a každý si za ně zodpovídáme. Když rádi v těch svých botách chodíme a nikdo není kvůli nám nešťastný, pak je to v pořádku. A to, zda jsme single nebo v rodině, do toho těm okolo nic není. Hlavně, že to vyhovuje nám samotným...
Třeba má Jan nějakého Aspergra.
Nebo sklony k autismu. Stejně by s ním nebyla žádná šťastná, ať si raději platí eskort.
Upřímně, na mě to působí tak, že je to spíš slaboch s nízkým sebevědomím. Proto si platí společnici, nemá koule vzít život do vlastních rukou. Krátkodobě mu to možná funguje, ale jaký smysl bude mít jeho život?
Čím bude naplněný?
Povrchní únik není řešení.
Mrzí mě, že paní psycholožka se držela jen povrchní roviny „dobrovolného singla“. Podle mě je podstatné to, že tenhle chlap není schopný (nebo ochotný) na sobě pracovat. Místo toho, aby se postavil svým vzorcům čelem, raději utíká do pohodlí placené společnosti.
To je přece ta klíčová pointa.
Proboha, lidi, nechápete, že to je vymyšlený příběh? Jinak řečeno je to skrytá reklama na paní bakalářku? Pokud tedy není vymyšlená ani ona.
Existuje řada lidí, kteří neví, co je to sounáležitost a sdílení intimity.
Já tomu pánovi rozumím. Je to asi "noční můra" všech vdavekchtivých žen a zlatokopek, nicméně stvořená dnešním stylem života. Osobně to už nemám jinak, sice nemám profi společnici (nejsem zas tak bohatý) prostě jen kamarádku s výhodami, za kterou zaplatím tak maximálně večeři a malý výlet. Je bezva i na pokec a nic po mě nechce. Hlavně si dělám co chci a nemusím poslouchat debilní výčitky kde jsem byl, proč jdu pozdě apod.....
Je mi ho trochu líto, v čem musel vyrůstat, že z nej je quitter. Možná je teď nahoře, ale takoví to brzy rozfofrují a daleko nedotáhnou, určitě ne na stáří...
Tak jako tak, smutná část je, že si vůbec nepřipouští, že by si s partnerkou mohli rozumět...tedy bere je jen jako věc k použití, což když se nechají tak asi fajn, ale reálné vztahy nepozná žádné. A je otázkou, jestli si fakt neumí představit ženu jako živou bytost, co by mu rozuměla, nebo je hrdý na to být maximální osinou v zadku absolutně každému a aktivně oponuje jakémukoliv pochopení.
Mám to úplně stejně. Dal jsem na rady zkušenějších už v mladém věku. A měli pravdu. Jsem spokojený singl . A nehodlám to měnit. Muž sice začíná tím že už nechce být sám . A končí většinou tím že chce už být sám.
"„zdravě sobecké“ nastavení žít si svůj život bez ohledu na potřeby druhých" - to myslí psychoterapeutka vážně? Za mě přímo ukázkový sobec, dobře, že nechce vztah, protože chudák holka, která by na takového blba natrefila.
Že by sobý hnusec?
Pán ještě nedospěl a jedná jako malý ufňukaný děcko. / Ostuda, že nás tady takoví "rádoby" muži prezentují v takovém světle.
Nějak nevím, proč je to "problém" předkládaný té terapeutce. Pán je zřejmě spokojen, nemíní nic měnit. Žije si po svém a za svoje, nedělá nic nelegálního, nikomu neubližuje, sám pro sebe má jasno, a možná že i řádně platí daně, je očkovaný a chodí k volbám.
Není tedy jediný důvod, proč by se o něj měla terapeutka starat. Nebo kdokoli jiný, když na to přijde. 
Jeho život, jeho věc, všech ostatních zbytečná starost. Chápu, že to naštve, když nějaká žena čeká na ideálního muže, tadyhle jeden je (aspoň ho tak prezentuje článek), a on ji nechce! 
To by ale měla navštívit terapeutku ta zhrzená dáma, ne on.
Škoda, že se pán nerozepsal, jestli má nějaké přátele a jaké má vztahy s rodinou.
Každý by si měl vybrat tu "svou" cestu a pokud bude nekonvenční, tedy oproti zažitým zvyklostem bude bohužel neustále středem drbů svého okolí. Velká rodina vám spokojené stáří rozhodně nezajistí, vidím kolem sebe dost starších a opuštěných lidí kteří dost trpí tím, že ani jedno z několika jejich dětí o ně nejeví zájem.
jeho život jeho volba ale bude mít hodně smutné stáří
Pokud mu to tak vyhovuje, proč ne...je to každého svobodná volba jakým způsobem hledá štěstí a pohodu.
Společnici? Podle toho, na co ji má, je to spíše luxusní prostitutka. Je věcí každého jednotlivce, jak žije a jak bude žít. Když mu to takto vyhovuje. Zapomíná na jednu věc. I když má plno peněz, bude čím dál starší a ty "společnice" ho budou stát čím dál víc. Má pravdu, ten hoch - rodina skutečně není zárukou, že ve stáří a v nemoci se o jednotlivce bude někdo z té rodiny starat. Přeji tomu pánovi, aby mu jeho sebevědomí, finance a sexuální výdrž hodně dlouho sloužily.
To je tak trochu jako z Pretty Woman
ale jako jo smysl to dává, ne každý je rodinný typ a ne každému vyhovuje být ve vztahu....