Mým snem bylo vždycky pořídit si pitbula nebo staforda. Bára mi ale hned na začátku jasně řekla, že s žádným bojovým plemenem nesmím do bytu. Snažil jsem se jí vysvětlit, že je to všechno jen o výchově, jak se ten pes chová a tak, ale její rozhodnutí se mi zlomit nepodařilo,“ vysvětluje Dominik.

6475d2a7459dbobrazek.png
Foto: Shutterstock

Bára svůj názor opírala nejen o nebezpečnost a nepředvídatelnost těchto psů, ale také o nedostatek prostoru, který by takový pes v jejich malém bytě měl. Sama potom přišla s řešením.

Protože bydlíme v malém bytě a nemáme ani balkon, přišla jednoho dne Bára s tím, že by pro nás byla nejvhodnější asi čivava. Já jsem tohle plemeno nejdřív ani nepovažoval za psa, ale hádat jsem se kvůli tomu nechtěl. Prý má čivavu i její kamarádka a je to roztomilej a nenáročnej pes.

Dominik ale zanedlouho zjistil, že to, co si přivezli domů, nebylo roztomilé ani trochu. „Mám takovej pocit, že Daisy jsem se nelíbil už od začátku. Nenechala se ode mě ani pohladit, celá se klepala a vrčela. Bára mi na to řekla, že si jen musí zvyknout. Jenže uplynul už měsíc a já si nemůžu ani sednout na gauč, na kterém Daisy leží, protože začne hned vrčet a cenit zuby. Jednou mě zase nenechala lehnout k Báře do postele a já musel spát na gauči. Neposlouchá žádný z rozkazů, který jí dám a já už nevím, co s ní,“ uzavírá Dominik.

Zdroj info: Respondent Dominik

Čtěte také: 

Reklama