No jo, zase nějaká matka maminčiných mazánků, která nenechá na svých potenciálních snachách nit suchou, řeknete si. Ale kdepak, tenhle postesk patřil muži. Muži velmi tolerantnímu, se smyslem pro humor, muži, který by na sobě nechal dříví štípat. Ale i těm jednou dojde trpělivost.
Po dlouhé době jsem potkala známého. Kdysi jsme měli chalupy blízko sebe v jedné vísce. Naše děti spolu kamarádily a dalo by se říct, že jsme si jako rodiny docela dobře rozuměli. Jenomže my jsme chalupu prodali, přestali tam jezdit, a tak se naše cesty nechtěně rozdělily. Ale bylo fajn se zase potkat a dát řeč o životě.
A co děti? Ptám se mimo jiné. „No, děti, pousmál se, co ti budu povídat. Chlapečkům táhne na čtyřiadvacet a mají přítelkyně.“
„No, to je dobře ne?“
„Ale jo, ale oni si je nastěhovali domů a už se to skoro nedá vydržet. Barák sice není malý, ale je jich všude moc. Už aby se osamostatnili.“
„Ale copak, ty ,takový tolerantní člověk, který má rád kolem sebe spoustu lidí, musíš být v sedmém nebi…“
„Což o to, na mně by se dalo dříví štípat, ale čeho je moc, toho je příliš. Oba synové si přivedli domů princezničky...“ A předvede výmluvné gesto, které napoví, že dívky mají patrně tulení nemoc. „Co jim odpadne od ruky, to nechají ležet. Hrnky od snídaně, svršky, šminky v koupelně.“
„Tak jim domluv. Vezmi hochy na paškál a stanov pravidla.“
„To už jsem udělal, ale není to moc platné. Nechci vypadat jako škarohlíd a pořádek by si měli udělat spíš synové, oni s nimi chtějí žít... Jednou jsem je ale vytrestal. Byli jsme na chalupě a chystali se na lyže. Vyhlásil jsem odjezd v osm. Samozřejmě že princezničky vstaly na poslední chvíli, jako vždy, to je normální, ale musely se namalovat, „vystajlovat“, nebo jak tomu říkáte, a všichni na ně čekali. Já už byl v autě, dal jsem jim lhůtu deset minut, a když nešly, rozjel jsem se. To jsi měla vidět ten fofr, jak mě doháněly. No, jsem měkkej, nakonec jsem zastavil, ale příště je nechám doma. Když se chtějí namalovat, ať vstanou dřív.“
Má pravdu. Disciplína musí být, vy kluci pitomý.
Ale kdy poznáte ten správný čas a „vykopnete“ mládež do života? Dá se vůbec něco rozumného poradit?
Nový komentář
Komentáře
Takovýmhle měkkým rodičům holt nezbývá než si stěžovat po straně.
Věčně budou vzdychat, že s mladýma to není k žití, ale že by je přiměli postavit se na vlastní nohy, to ne... 
......kazdy to vidi jinak
Trefa:dneska jsou mlada devcata zvykla ze jiny za ne vse udela.niceho se nechopi.zadny neporadek jim nevadi a to je velmi spatne.
Tak to bych nemohla,když žijí společně pod jednou střechou,tak musí mít ohledy na druhé.
K tomuto tématu bych jenom dodala,že bych to nesnesla.Já jsem se vdávala v 19letech a více než dva roky jsme bydleli u manželových rodičů,a naopak jsem se snažila udržovat veškerý chod domácnosti/úklid,nákupy/byla jsem po roce na mateřské a všichni v té době chodili do práce a když došli z práce bylo vše ok.Neuměla bych u nich žít a čekat kdo po mě vše uklidí.Dnes mi žije jenom maminka a jezdím za ní a i když nechce občas pomoc neumím si představit,že by mě obskakovala a já nic nedělala,naopak ji říkám ať si sedne a co je potřeba udělám.Někdy odmítne a tak se do toho pustíme společnou vervou.
Bébina — #29 s vyživovací povinností máš pravdu, ale s výhodností přesto nesouhlasím. protože pak by se dítě muselo o výživné soudit a výživné vyměřené soudem by náklady na samostatný život - nájem, jídlo, ošacení, věci do školy atd. - nepokrylo. ono by to v podstatě bylo možná šul nul jak teď a ještě i ten úklid by nakonec museli zvládnout sami
margot — #14 Pokud synové studují VŠ a nikdy jí nepřerušili a zároveň jsou mladší 26ti let, pak je rodiče musí živit. Dokonce i ve chvíli, kdy by se synové odstěhovali, musí jim rodiče přispívat. Lze to vymáhat i soudně. A zcela jistě je finančně výhodnější, když synové žijí doma, než aby každému synovi rodiče přispívali na podnájem.
někdy jsou holky větší bordelářky než kluci
heligona — #25 Neřekla bych, že má ubytovací povinnost ke svým dospělým synům, to je omyl. Mohou v domě bydlet za daných podmínek a jestli-že mají takové krásky navetešené u sebe - tak bych je hnala svinským krokem z baráku. Dokud jsou v něm, tak platí podmínky, které si stanoví rodiče.
Tatínek je málo přísný, měl by vehementněji prosazovat svá pravidla, jinak se zblázní.
nejsem sice žádný pedant na pořádek,ale bordel nesnáším
To by mě taky nenapadlo, že když tchán předstírá, že mi ujede, vlastně mi tím chce říct, abych si po sobě uklízela svůj bordel
Nechápu, jaký je problém všechny si je sezvat a v klidu jim říct podmínky pro bydlení v mém vlastním domě. Ke svým synům sice vyživovací a ubytovací povinnost má, ale k děvčatům ne. Při neplnění povinností je klidně může poslat za lepším
gerda — #22 syn nemůže (vrozený Parkinson) a ta jeho asi nikdy nezjistila, že to jde. V praxi je naprosto nepoužitelná, pokud nejde o přímé získání jídla typu zabít, oškubat a vykuchat kačenu...upéct už ji nezvládne. Tajemství je celkem prosté: babička ji vedla k práci, ovšem pak se matka rozvedla a od té doby nemusela "chudinka z rozvodené rodiny" na nic ani sáhnout. Spíš mě vytáčí to, že jim vyperu, usuším, poskládám, donesu do pokoje a ona to ani nedá do tašky, aby si to odvezli...třeba se to časem spraví.
Nezávidím a jsem ráda, že mám holčičky ještě malé. Ale bůh ví, co nás čeká
pajda — #21 to by ani nemuseli, stačí ho umýt ručně.
Milanka — #20 u nás nezůstávají "jeich věci", ale špinavé nádobí...jaksi se nikdo neobtěžuje ho dát do myčky.
Je jediné řešení, vzít všechny jejich věci a hodit jim to na jejich postel. Věřte, že to pomůže.
Řeším něco podobného, jen s tím rozdílem, že mladí bydlí na kolejích. U nás je krize, když odjedeme na víkend a děti hlídají barák. Když se vrátíme, je tam bordel až po střechu...
carmi — #6 Souhlasím. Přistěhovat si domů přítelkyně na psí knížku? Ne! On ten dům asi moc velký není, když mají jen jednu koupelnu a co je co na co v koupelně, tak s tím jsem měla problém už tehdy, když začala dospívat dcera. Trvala jsem na tom, aby šampon nebyl vedle kondicionéru
a rozdíl mezi pleťovým mlékem, pleťovou vodou a odličovadly, tak to byl pro mě také oříškem.
Pánovi se nedivím, že se cítí v koupelně jako na návštěvě.
margot — #14 souhlas - taky bych se styděla, bydlet u cizích a nechat je po sobě uklízet.
To můžu leda v hotelu, tam za to platím. 
Nastěhovali domů?
Inu, mě se syn napřed přišel zdvořile zeptat, zda by mohl "nastěhovat domů" přítelkyni. Teprve když ji představil a vysvětlil, proč nastala tato krizová situace, dostal souhlas, a pak platila moje pravidla, protože kdo chce bydlet v domácnosti, kterou já financuju, tak se holt buď přizpůsobí, nebo si může hledat pěkné místo v závětří pod mostem. 
Stejně tak to bylo, když jsem již jako dospělá a vdaná, s robátkem v peřince, bydlela dva roky u mých rodičů - taky platila jejich pravidla pro soužití, a musela jsem být ráda, že mě tam nechali. Taky mohli říct, že když jsem dost dospělá na to, mít potomka, tak se mám starat i o bydlení.
A měli by pravdu. Však jsme taky poctivě dodrželi dohodu. Neumyté hrnky, povalující se šatstvo a jiné extrabuřty by mi nikdo netrpěl, a ani já bych to nikomu netrpěla ve své domácnosti. Jak psáno výše, disciplína musí být. 