Foto: Shutterstock
Janu poznal před pěti lety ve firmě, kde pracuje. Přijal ji jako svou asistentku. Pracovní vztah ovšem přerostl v něco víc. Zamilovali se do sebe a začali spolu chodit. V zaměstnání se k sobě dál chovali profesionálně, takže nikdo nic nenamítal. Brzy si našli i společné bydlení a začali spolu trávit veškerý čas. Nevadilo jim to. Naopak. Vše dělali společně. Když neplánovaně otěhotněla, trochu je to zaskočilo. Bývali by s dětmi ještě pár let počkali. Ale když už bylo jedno na cestě, rozhodně mu v příchodu na svět nehodlali bránit. Každým dnem se na příchod syna těšili víc a víc. Když se pak narodil, z Jany se stala příkladná maminka. Na Radkův vkus ale až příliš.
„Najednou pro ni přestalo existovat všechno ostatní. Včetně mě. Vše se točilo jen kolem malého Alexeje. Aby měl nejlepší krémy, správné plenky, postýlku i nezávadné oblečení. Pořád ho měla přisátého na prsu, dokonce se kvůli tomu k němu i odstěhovala do dětského pokojíčku. Aby nemusela v noci tolikrát vstávat. Já zůstal sám. Nejen fyzicky, ale osamělý jsem si najednou připadal i psychicky. Už ji nezajímalo, jestli mám do práce dobrou svačinu, dost vyžehlených košil nebo co jsem v práci za celý den zažil. Když neřešila dítě, tak spala,“ vzpomíná na začátky rodičovství Radek. Všichni ho uklidňovali, že je to u maminek s novorozenci normální. A časem se situace srovná. Jenže u nich doma to k lepšímu nešlo.
Jana stále pečovala v první řadě o malého Alexeje. „Byly mu čtyři měsíce, ale ona nadále pendlovala jen kolem něho. Když jsem jí nabízel, že řeknu mamce nebo pozvu chůvu a někam si spolu večer vyrazíme, odmítla. Prý zatím od miminka odejít nedokáže. A stejně je unavená, takže se raději vyspí. Samozřejmě pořád v dětském pokoji. Ono to v posteli stejně nestálo za moc. Tvářila se při tom jako kyselá okurka. Nadšení veškeré žádné. To si to chlap raději udělá sám,“ krčí rameny Radek, který se snažil být trpělivý celých třináct měsíců. Změna však stále nepřicházela, i přes jeho pravidelné stížnosti.
„Párkrát jsem jí vyčetl, že si mě vůbec nevšímá, jsem pro ni vzduch. Ona se ale jen urazila, že pro ni nemám pochopení. Prý se snaží co nejlépe pečovat o mého syna, a to ji vyčerpává natolik, že pak jí ke štěstí stačí chvíle hlubokého spánku. A já prý mám žehlit košile nebo si připravit svačinu sám. Jistě že můžu! Ale jde přece o princip. Má dítě a já pro ni najednou přestal existovat. Co je tohle za společný život? Potřebuji vedle sebe partnerku, která mě vidí, má o mě zájem. Ne jen jako o pomocníka nebo kasičku. Tady jsem si zkrátka už připadal naprosto zbytečný,“ vysvětluje Radek, proč si nedávno sbalil kufry a od rodiny se odstěhoval.
„To si konečně všimla, že nejsem doma. Rozčilovala se, vyčítala, plakala... Jenže to si měla uvědomit dřív. Teď už její místo zaplnil někdo jiný. Někdo, kdo na mě nekašle, vnímá mě. Ona ať si dál žije jen pro to malé, když jí to doteď stačilo,“ dodává Radek s tím, že bez prostředku ji samozřejmě nenechal. Posílá synovi měsíčně štědrou částku, aby byl finančně dobře zabezpečený. A až bude větší, začne si ho k sobě brát i na návštěvy.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Ženy, které si prožily první mateřství, mají zkušenost, jak je toto období náročné na výdej energie, tím spíše, když se snaží být perfektními maminkami. Toto rané rodičovské období je náročné pro oba čerstvé rodiče. Pokud se tatínkové intenzivně nezapojují do péče o dítě a neumí poskytovat potřebnou oporu matce, propadají pocitu „odstavenosti“ a cítí se ošizeni o pozornost a dříve běžnou péči od manželek. Úroveň frustrace je přímo úměrná zralosti každého muže. Je velký rozdíl mezi skutečným „emočním odstavením“ a infantilní žárlivostí na „malého vetřelce“, který ukradl veškerou pozornost k jeho vlastním potřebám.
Jana díky svému perfekcionismu a uvíznutí ve fixaci na dítě bohužel zapomněla Radka více zapojovat a z původní vztahové dyády místo rodinného modelu vytvořila závislou dyádu s dítětem, ve které potlačila původní partnerský vztah, a tím se neuskutečnila rodinná koherence. Na rozpadu rodiny mají oba svůj díl viny. Z Radkova vnímání situace vyplývá, že si k malému Alexejovi nevytvořil intenzivnější otcovské pouto (ať už důvody byly jakékoli), ošetřil si své vlastní potřeby a představa, že si bude brát svého syna „na návštěvu“, až povyroste, je naivní a rodičovsky nezodpovědná.
Díky tomuto přístupu se Radek stane pro svého syna cizí osobou, ke které nemá emoční pouto, a kvalitu těchto návštěv tento fakt negativně ovlivní. Pokud Radek rezignoval na vztah se synem a i přes své zklamání z Jany neudržuje se synem kontakt, je budoucí rodičovský vztah vážně ohrožen. Je velkou škodou, že Jana s Radkem nevyužili možnost odborné terapeutické pomoci k rozklíčování celé situace a nastavení pravidel a pochopení s možností záchrany celé rodiny.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu muže, kterého redakce zná a který jej předal redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ty ses asi tak vubec vsude navic, vid Radku. A tvoje kosile a svaciny taky.
Chápu oba. Ona určitě neměla rezignovat na partnerství. Pusa by jí neupadla, zeptat se muže jak se měl, co dělal, jak mu je, jak se cítí. On by zas měl pochopit, že prostě miminko narozdíl od něj nemůže svoje potřeby naplnit samo. Samo si svačinu neudělá, on ano. A od čtyřměsíčního miminka bych taky odejít nedokázala, ani na hodinu, zvlášť od kojeného ne. A svěřit ho chůvě, no ani za nic.
Byla jedna maminka a měla doma dvě děti ...malého a velkého kluka. Velký kluk byl zvyklý mít ji pro sebe a když to tak nebylo, kopal kolem sebe jako kůň....
No ženská mu po více než roce nechtěla dát, tak odešel. Dokud ženy nepochopí, že bez sexu to prostě nejde, tak k takovým věcem bude docházet. Ano, chlap musí ženské pomoci, aby nebylo vše na ní. Ale ta ženská se zase musí umět o chlapa postarat. Já si už od narození dcery musel zvyknout na sex dvakrát do měsíce, a dceři je 7 let. Nic moc. A to se o děti a domácnost starám, ne sice rovným dílem, ale tak 7:3.
Mezi maminkou a dítětem, je jedno kolikátým, jestli prvním, nebo čtvrtým , je takové propojení, které muž nemůže pochopit. Ale to miminko nepotřebuje svůj pokojíček, může spát s rodiči, pokud je postel dost velká. Takže se v noci nikam nevstává, pokud se kojí. Ani nepotřebuje značkové pleny a oblečení. Ale co opravdu potřebuje, je nepřetržitý kontakt s mámou, takže nějaké večeře a pod. do jednoho roku určitě ne. Ale proč ne společná vycházka? S kočárkem se dá sednout někde na kávu, na výlet taky , chce to pochopení z obou stran. Není třeba dělat z péče o dítě takové drama .
Možná to dítě měli moc brzo. Každopádně se to dalo čekat. Když matka dítě nepustí z ruky, nepustí k němu ani jeho otce, lpí na tom, že od dítěte neodejde ani na minutu a musí se o něj starat 24/7 výlučně jen ona sama, odmítá připustit, že má taky muže a mohla by mu občas věnovat aspoň špetku pozornosti, nedej bože mu to dítě svěřit a sama si odpočinout, nebo udělat něco pro sebe, jednou dojde trpělivost i svatému. Radkovi došla po třinácti měsících, to je celkem brzo, možná mohl udělat víc pokusů partnerce vysvětlit, že by rád byl nejen peněženka, ale i otec a partner, některým ženám to déle trvá. No ale stalo se, vrátit se to nedá, ovšem souhlasím s terapeutkou, že pán je naivní, když si myslí, že si bude syna brát na návštěvy. Nebude, ona mu ho nesvěřila, dokud spolu žili, tím tuplem mu ho nesvěří teď. Pořád bude mít jen roli platiče alimentů, a ještě s cejchem padouch, který matku opustil. To bude Alexej slýchat denně, takže k otci ani nebude chtít.
A už má jinou? No já zjistit, že se můj nový chlap vysral na své dítě a ženu, protože ta mu nedělala svačiny a místo toho kojila, tak letí oknem. No, kočko, hlavně si s tímto nedospělým dítětem nepořizuj potomka. Jako otec se brutálně neosvědčil.
Pořád jen já já a ona se stará o to dítě; jako ono to dítě je i jeho a on se o něm vyjadřuje jak o cizím vetřelci...
Chudáček, svačinu neměl. A vyžehlené košilky. To je snad boží trest, taková parodie na chlapa. Tam udělala jeho matka (především matka) ale brutální chyby ve výchově.
Tenhle článek si sice trochu vystřelenej výcuc z prstu, ale stejný princip, jen skrytěji a zákeřněji, zničí mnoho vztahů. Nemusí to být tohle, ale děcko na prsu, prázdná postel, protože žena je u mimina, nevyspalá unavená samička, která nevaří, jak si pán představuje je dost vopruz. Když navíc panáček zjistí, že rodina stojí peníze a čas, tak je to začátek výčitek, ponižování, alkoholu a konce vztahu. Jen to někdy není vidět takhle jako tady, ale je to plíživý letitý proces. To jsou ti dobří pánové do pohody, ale velmi špatní do nepohody.
Já, já, já. Radek je asi tak trochu sobec. S nadšením očekával potomka, ale nedokáže si na malé dítě a péči o něj zvyknout. Je duševně nevyspělý jedinec. Myslím, si, že byl jedináček, o kterého maminka pečovala, pak o něj pečovala partnerka, najednou - spadl z lopaty. Že se "u toho" tvářila jak kyselá okurka? No, za to si snad může i sám, ne? Takže odešel od ženy a mimina, našel si jinou, která má zájem jen o JEHO pohodlí. Až ta současná partnerka otěhotní a porodí dítě, tak on půjde zase za jinou? Bacha, hochu, bacha! Měli jsme jednoho zaměstnance, ten měl postupně 5 manželek a s nimi děti. Byl to neplatič, na jeho výdělek byl výkon rozhodnutí. Měli jsme na něj zvláštní složku. Tu zabavitelnou částku z jeho výdělku, tu jsme těžko rozdělovali mezi jeho harém. Říkali jsme mu rozsévač.
Tohle udělá jen naprosté hovado.
No to je kretén. No nebudu se vyjadřovat protože to bych byla tak sprostá, že by se každý akorát zhrozil.