„S Agátou jsme spolu čtyři roky a vždycky se zajímala o zdravou stravu a záleželo jí na štíhlé postavě. Jenže asi před dvěma lety se začala hodně přejídat a potom si to kompenzovat zvracením. Zpočátku to přede mnou samozřejmě tajila, ale nakonec jsem přišel na to, co stojí za jejím divným chováním,“ popisuje Pavel.
Foto: Shutterstock
Agáta mu prý slíbila, že se zvracením po jídle přestane, protože sama dobře ví, že to jejímu tělu neprospívá, ale už uběhly dva roky a dvaatřicetileté ženě se z koloběhu přejídání a zvracení stále nepodařilo dostat.
„Zkusili jsme snad už všechno. Chodí na terapie, bere léky na psychiku, krátce byla i dobrovolně hospitalizovaná. Snažíme se nenakupovat nezdravé potraviny, jíme hlavně společně, ale nemůžu na ni dohlížet čtyřiadvacet hodin denně, protože samozřejmě chodíme do práce. Minimálně několikrát týdne se mi svěří s tím, že se přejedla a zase zvracela. Už se to podepisuje i na jejím zdraví. Má hodně kazů, ve velkém jí vypadávají vlasy, trpí refluxem, v posteli s ní samozřejmě skoro nic není. Moje krásná přítelkyně se proměnila v trosku a já nevím, co si počít,“ říká Pavel.
Ten došel k závěru, že Agátu zřejmě už ani nemiluje, ale také se s ní nedokáže rozejít. Agáta je na něj hodně fixovaná a Pavel se bojí, že by rozchod nemusela zvládnout.
„Po dvou letech už jsem vyčerpaný z toho, jak jí pořád musím dělat vrbu, utěšovat ji, když si vyčítá, že zase zvracela, doprovázet ji po různých doktorech a bát se o ni. Na druhou stranu, kdybych se s ní rozešel, cítil bych se taky hrozně, že jsem ji v tom nechal. Obě varianty jsou úplně na nic a ať udělám cokoli, žádná nikdy nebude stoprocentně správná,“ stěžuje si Pavel.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
O komentář jsme poprosili seniorní psychoterapeutku Mgr. Veroniku Macovou:
Pavle, a co jste vlastně zkusili udělat konkrétně pro Vás? Zníte dost vyčerpaně. Víte o tom, že i blízcí osob s poruchou příjmu potravy mají své pocity, potřeby a že si zaslouží pozornost? Dlouhodobě pečovat o někoho, kdo je pro mě důležitý, může být extrémně náročné. Není vůbec žádná ostuda, prohra ani selhání si jako pomáhající říct o pomoc. Existují například skupinové programy pro rodinné příslušníky a blízké lidí s duševním onemocněním, mezi které mentální bulimie patří. Tam mimo jiné zjistíte, že nejste sám, kdo se s něčím takovým potýká. Skupinová psychoterapie totiž není jen pro osoby s diagnózou.
 |
Nový komentář
Komentáře
Velké procento mužů netrpí výčitkama, když opustí vlastní postižené ditě a ani na něj neplatí alimenty, protože by tím přece "pomáhali ex, co by ty prachy přece na něco použila."..
A tenhle si dělá vrásky z toho, že opustí dospělou osobu, co si za své problémy může víceméně sama (jasně je za tím i nějaký tlak společnosti), ale tak 90 % její volba... a on si z toho dělá hlavu.:D
Myslím si, že Pavel je na konci svých sil. Neříkám - kdyby byli rodina s dětmi, určitě by byl nucen dál to vypětí trpělivě snášet. Vlastně už dělá pečovatele. Přitom musí chodit do zaměstnání. Ons ne?? Možná by se mu ulevilo, kdyby si připustil, že na to prostě nemá a takový život už žít nechce. Že se tedy postará o to, aby měla Agáta po ruce pomoc, ale už by šlo jen o vztah dvou spolubydlících. On má přece taky právo na život, tohle se může táhnout roky. Lásku ten zdravotní kolotoč utluče. A ona nemá rodiče? Že by se nezajímali o vážně nemocnou dceru a hodili to všecko na krk Pavlovi?