Foto: Shutterstock
V Česku existuje na 300 tisíc různých příjmení, a ne všechna jsou zrovna libozvučná nebo lichotivá. Na jedno takové měl „štěstí“ i Luciin přítel. „Nechci říkat jeho přesné jméno, protože jich v republice zase tak moc není, ale můžu prozradit, že má co do činění s pánským přirozením. Já se tak ale za žádnou cenu jmenovat nechci a nebudu. A nechci ani, aby se tak jmenovaly naše budoucí děti! Mám ještě v živé paměti, jak jsme se kdysi posmívaly jedné spolužačce. Pro nás to byla legrace, ale ona tím dost trpěla, když si tak zpětně promítám. Tohle prostě pro své děti nechcete!“ kroutí rezolutně hlavou Lucie, která své ano při navlékání zásnubního prstýnku podmínila tím, že nově vzniklá rodina bude nosit její příjmení. Vůbec ji ale nenapadlo, že s tím její snoubenec bude mít takový problém.
„Rezolutně to odmítl, že on se svým příjmení žádné trápení nemá. Navíc je v rodině už jediný syn, takže pokud by se ho vzdal, jejich rod definitivně zanikne. To nechce, jelikož je na své předky, kteří toho pro svůj kraj v minulosti hodně udělali, pyšný. Považoval by to prý za neúctu k nim. Navíc prý můžu být klidná, protože naše děti vychová tak, aby se s každým posměváčkem dokázaly vypořádat,“ popisuje partnerovu reakci Lucie s tím, že se jejich dohoda zasekla na mrtvém bodě. A aby toho nebylo málo, tak prohlásil, že on by se naopak musel stydět, kdyby nosil její příjmení.
„Mám krásné příjmení. Doslova. Jmenuji se totiž Krásná. Jenže podle něj se to pro chlapa absolutně nehodí. Styděl by se tak představovat, připadal by si jako čtyřprocentní. A že je stokrát lepší jmenovat se jako pánské přirození. Tak každý má hodnoty někde jinde, evidentně. Já si stojím za svým, on taky. Dohoda zřejmě nebude možná. Kamarádky mi radí, ať se prostě nebereme. Jenže ono to není jen o svatbě. Děti se po otci budou jmenovat i bez svazku manželského. Toho se taky nevzdá, chce pokračovatele rodu. Nevím. Nepřijde mi to jako malicherný problém, jak mi spousta lidí říká. Nechci žít s tím, že se budu cítit trapně při každém představení se,“ dodává Lucie a snaží se vymyslet rozumný kompromis. Zatím však marně.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Možná se může zdát problém Lucie malicherný nebo povrchní, ale její argumenty jsou pochopitelné.
Je mnoho lidí, kteří využili možnost přejmenování z důvodů nepříjemných situací při představování, a i my jako děti jsme si někteří užili nepříjemnou pozornost či dokonce zesměšňování díky netradičnímu příjmení. A ruku na srdce, komu je zcela lhostejné jeho jméno, které nás provází celý život. Je to něco, co k nám patří a pokud nejsme z jakéhokoli důvodu schopni ho přijmout nebo bychom se za něj styděli, znamená tento fakt celoživotní zátěž, která bude znepříjemňovat mnoho situací, a proto je zbytečný.
Partner, který se se svým příjmením hrdě vypořádal i z titulu rodinné tradice, je v jiném nastavení než Lucie, která má sama opravdu příjmení krásné a rodinné vazby partnera ji nijak nesvazují.
Dnes je naprosto běžné, nechat si své původní příjmení, nebo si zvolit zcela nové. Matrika toto umožnuje, a právě i jeden z důvodů pro takovou žádost je nepříjemná konotace příjmení. Lucie má právo si ponechat své příjmení a v tomto případě ho lze převést i na potomka.
Otec bude tak jako tak uveden v rodném listu a krom vlastního ega, jeho otcovství nemusí být nijak ovlivněno. Okolí bude určitě rozumět tomuto rozhodnutí, aniž by musel cokoli vysvětlovat.
Svobodu v rozhodnutí ponechat si své jméno, ať už z jakéhokoli důvodu by měla mít každá žena. Přijetí manželova příjmení je z hlediska kvality vztahu věcí podružnou, ba naopak, mnoho žen může mít pocit, že přijetím se stává manželovým majetkem. Autonomie je ve vztahu zdravá a jeho kvalitu neovlivňuje. Pokud má Lucie v tomto směru jasno, nechť si trvá na svém. Pocity obětování se rozhodně nemají na počátku manželství co dělat. Pokud má partner zdravou míru sebereflexe, měl by její důvod a rozhodnutí tolerovat. Potomek se jednou může sám rozhodnout, zda dobrovolně příjme jméno svého otce.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Aby se z toho pokračovatele rodu nepominul. Však se nemusí jmenovat stejně. A děti se nemusejí jmenovat po otci.
Jedna má známá se jmenuje Kobilková a vždy když představuje manžela říká: to je Kobilka, s měkkým.
Dobrý den, chtěl bych si prosím změnit jméno. Dobře, vyplňte formulář. Jak se jmenujete? Jmenuji se Josef Pičus. A jak byste se chtěl jmenovat? KAREL!
Vtipné, kolik je taky pokrytců, co od klávesnici vykřikují, jak je to malicherný důvod, to příjmení. Už vás vidím, jak se s radostí jmenujete jako péro nebo jako činnost, co se s ním provádí. :D Každá jedna z vás je happy, že se nejmenuje Šulinová nebo nějak podobně.
No tak pokud má problémy už s příjmením, radím příteli, aby vzal nohy na ramena. Tohle není holka do nepohody.
No tak ono se jmenovat Krásná, pokud dotyčná zrovna té krásy moc nepobrala, taky není žádná výhra.
Jestli slečna nemůže tyto "problémy" překousnout, neměla dát známosti možnost vzniknout hned v prvopočátku.
Pokud by partner nesouhlasil s mým jménem,nebo se nedohodl na nějakým novým jménem i pro budoucí děti, tak bych se s ním rozešla. Nechceš první vážnější kompromis,odejdi. Ono by se to stejně stupňovalo, požadavky by se zvyšovali a nakonec by vztah skončil.
V takovém případě bych navrhla, že společně vybereme úplně jiné příjmení, aby bylo pro oba nové. Pokud by nesouhlasil, nechala bych si svoje. Partner je možná hrdý na své předky, ale jmenovat se jako přirození nebo činnost, která se s ní provozuje, bych za žádnou cenu nechtěla.
Mě by spíš zajímalo, jak terapeutka došla k názoru "Pokud má partner zdravou míru sebereflexe, měl by její důvod a rozhodnutí tolerovat." Proč by měl partner? Lucie nemá mít tu zdravou míru sebereflexe a jeho rozhodnutí tolerovat? Jeho důvody jsou stejně dobré jako ty její. Proč by to musel nutně být on, kdo ustoupí? A kdyby za terapeutkou s tímto problémem přišel on, tak by mu radila stejně? Lucie bude stejně tak uvedena v rodném listě jako otec, co je tohle za pitomý argument, že tím nebude otcovství ovlivněno - mateřství tím snad ovlivněno je, nebo o co tady jde? "Přijetí manželova příjmení je z hlediska kvality vztahu věcí podružnou" - a proč tedy terapeutka bazíruje na tom, že si má Lucie trvat na svém, když je to podružná věc? To jsou rady na dvě věci, tohleto. Nic, co by mohlo vést ke smíru, terapeutka nenavrhuje, naopak doporučuje spor eskalovat.
Upřímně každý kdo se s idiotskym příjmením už narodí, tak si na to příjmení zvykne a neřeší to. Ale taky by se mi líbilo řešit hovadiny kdo jaké má příjmení. Hold taky luxus si dovolit nemůžu. Já osobně s příjmením se svým ani partnerovým problém nemám, takže netuším jaké to je žít s urážlivým příjmením. Ale znám hodně lidí s urážlivým, sprostým, blbým, směšným, normálním i špatně vyslovitelným příjmením, ale nikdy jsem od žádného z nich neslyšela, že by to jejich příjmení bylo problém.
Vyvdala jsem německé příjmení, a už víc než 40 let to musím všude hláskovat, protože to nikdo neumí napsat. Začalo to hned po svatbě občanským průkazem, kde mi to příjmení zapsali blbě a musela jsem to reklamovat. Od té doby se to se mnou táhne. Názorně to lidem napíšu tiskacím písmem, a i tak není záruka, že to oni opíšou správně. Přitom to zas tak složité není, jenom jsou asi lidi líní myslet, či co. Vyslovit to taky téměř nikdo neumí správně, ale na to jsem rezignovala a slyším na různé varianty, protože to bych se musela zbláznit, furt každého opravovat. Ale stejně si to příjmení už nechám, jsem si zvykla a hlavně měnit doklady je opruz. To jsou horší věci na světě, než příjmení s drobnýma potížema.
Ja bych se také nehodlala jmenovat nějak divně. A je mi fuk, jestli jsem nedospělá a nevyrovnaná :D. Tady vidím blížící se rozchod, jelikož někdo, kdo chce zachovat v 21. století ROD Šulinů nebo jak se to vlastně jmenuje, a zároveň se bojí, že bude gay, kdyby se jmenoval Krásný, to fakt ne. Oba si trvají na svém, takže se z místa nepohnou. Ale sorry, jmenovat se třeba Lucie Šourek Krásná, to fakt ne. A jo, jsem povrchní :D. Mám manželovo příjmení, jelikož mé rodné je značně dlouhé a velmi, velmi francouzské, takže jeho zápis je mimo Francii a absolutně hrůza a to jsem dětem udělat nechtěla, takže máme všichni příjmení jen jedno, šest písmen a žádné speciální značky :). Praktické, neutrální, jednoduché, ideál. Kdyby byl manžel Šourek, Šukal nebo Šulin, tak sorry, ne :D. Dále bych hláskovala tu francouzskou šílenost. Nebydlíme v ČR, ale rodina tam je, děti tam mají půlku svého původu a já jsem holt povrchní člověk, no. :D Jsem na straně Lucie. Jít z Krásné na nějakou genitálnost a ještě tedy zachovávat ten rod jak v 15. století, což znamená povinně syn, to chce opravdu, ale opravdu odvahu. Kompromis asi nenajdou a vztah a hlavně manželství s dětmi je především o kompromisech.
Celý článek je vymyšlený. Ubohá lež od nevyrovnané osoby.
Rod zanikne? Ten asi žije ve středověku.:D...no takhle nezanikne jen jeho trapný rod Šourků, ale asi i jeho blbé geny...gratulace.:D
Řešení by bylo opustit obě tato příjmení a najít nějaké třetí, neutrální a pro oba přijatelné, které pak budou mít všichni včetně dětí. Založit úplně nový rod, když už. Ovšem pokud si oba tvrdohlavě trvají na tom, že jedině to jejich příjmení je možné a správné, tak tudy cesta nepovede. Další řešení by bylo, kdyby si oba nechali svoje příjmení, děti se jmenovaly po Lucii a otec by měl spoustu let na to, aby v nich vypěstoval hrdost a sounáležitost se svým příjmením, takže by se potom ty děti nechaly dobrovolně přejmenovat po otci, až budou velké. Což by nejspíš Lucie nepřežila a rozvedli by se, tak je možná lepší, když se vůbec nevezmou.
Hlavně tedy nechápu, proč na to přišla řeč až teď, když spolu už čtyři roky žijí. Doteďka to nevadilo?
No a jinak souhlas s Věrou níže - neumí se dohodnout ani na příjmení, tak jak řeší opravdu důležité věci? Možná by se ještě brát neměli, protože tyhle tahanice jsou dost dětinské, a svatbu by měli mít dospělí lidé. 
Příjmení není uvedeno. Jaké by to asi mohlo být? Šourek, Kokot, Šukal, Šoustal. Kokot byl kohout. Babička B. Němcové šukala po domě. Starostka jednoho severomoravského města byla Šukalská. Šukat je v polštině hledat. Původní významy těch příjmení vůbec nebyla hanlivá. Hokejista komety Brno se jmenoval Tomáš Šoustal. Jeden bývalý spolupracovník byl zase pan Šustal. Na zájezdě v Jugoslávii jsem poznala pana Ježíška. Příjmení, které jsem přijala sňatkem, manžel byl Slovák, je z maďarštiny a je to něco buď s mrtvolami anebo s rybami. Můj vnuk - syn syna, ten ale nemá naše příjmení, má příjmení podle - kill, killer z anglického zabít zabíjet zabiják. Ale to už si lidé většinou nepřekládají. Příjmení Krásná, to je zavádějící, že? Co když ta paní Krásná je vlastně velmi velmi ošklivá. Znám jednu Noru, po sňatku Králíkovou. Když se ti dva nedokáží shodnout na příjmení, jak se shodnou na jiných, podstatnějších záležitostech?
Dobrý den, chtěl bych požádat o změnu jména. Špatně se mi s ním žije a dělá mi problém se představit.
A jak se jmenujete?
Petr Šulin
No to chápu, to musí být náročné. Změnu samozřejmě provedeme. Jak se tedy chcete jmenovat?
Jakub Šulin..
Já manžela vlastně chápu, asi to bude tím, že jsem Tlustá. Navíc jsem se vdávala "až" ve 30. Představa, že staré příjmení (které je třeba i na VŠ diplomu) zahodím... to prostě nešlo.
Tak mám dvě a jsme všichni spokojení.