„Od samého začátku jsem si na nic nehrála. Nemám ráda, když se předvádí nějaké divadýlko a lidi jsou pak překvapený, co se z toho druhého vyklube. Prostě mluvím, jak mi zobák narost a pro ostrý slovo nejdu zrovna daleko. Matěj o tom od začátku věděl. Naopak mi ještě tvrdil, že se mu líbí, že nejsem žádná křehká květinka, kterých už si užil dost.“
Johana tvrdí, že i když mluví často sprostě, je ve skutečnosti hodným, vtipným a vzdělaným člověkem.
„Abyste si nemysleli, že jsem jen sprostý dlaždič, uvedu to na pravou míru. Ve skutečnosti mám dvě vysoké školy, řekla bych, že jsem hodně chytrá, milá, vtipná a bezprostřední. Mám ráda, když je okolo mě živo. Prostě extrovert. To, že člověk mluví sprostě, nemá nic společného s tím, jaký ve skutečnosti je. V práci a před cizími lidmi se samozřejmě snažím co nejvíc krotit, chápu, že z mojí mluvy může být někdo zaskočený. Proto jsem se taky na první návštěvě Matějových rodičů hodně ovládala. O to víc mě mrzelo, jak to celé dopadlo.“
Johana měla pocit, že se setkání s Matějovými rodiči odvíjí, jak nejlépe může. Přítel ji ale následně vyvedl z omylu.
„Fakt jsem si dávala pozor, abych nebyla vulgární. Matěj mě na to předem upozorňoval, jeho rodina je docela konzervativní. A já jsem na sebe byla pyšná, jak to hezky šlo. Než mě Matěj vyvedl z omylu. Po večeři, když jsme od rodičů odjížděli, se mě zeptal, jestli jsem to jako myslela vážně. Nechápala jsem, co myslí a on mi řekl, že jsem jeho matce řekla: „Ty vole“. Snažila jsem se vysvětlit, že to samozřejmě nebylo na ní, ale jen tak obecně a že mi to asi ujelo, že jsem se jinak fakt snažila mluvit slušně, ale on na to vůbec nebral ohledy. Po dvou dnech mi sdělil, že jsem se jeho rodině moc nelíbila a že se se mnou, bohužel, rozchází – prý ne čistě kvůli tomu, ale že to výrazně přispělo k jeho rozhodnutí. Jsem z toho popravdě docela zlomená, nepřijde mi to spravedlivé. Naopak mám pocit, že jsem se kvůli němu až zbytečně snažila změnit. Cítím se zrazená jím i sama sebou,“ zakončuje Johana zoufale.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Rozchod kvůli jednomu nepovedenému setkání Johana vnímá jako nespravedlnost a nebo možná dokonce jako zkratkovité jednání jejího partnera. To, co se stalo, nevypovídá o Johaně a jejím charakteru, ale spíš o tom, že vztah měl křehké místo, které se ukázalo hned na začátku.
První setkání s rodiči partnera nebo partnerky je pro spoustu lidí stres. Když je člověk nervózní, může říct něco ostřejšího, než zamýšlel. Jolana se naopak držela zpátky, protože její peprný slovník k jejímu životu patří a taková prostě je. Její partner, i když tvrdil, že mu to nevadí, vnitřně asi nebyl úplně srozumněný s vyjadřováním jeho partnerky. A když došlo na setkání v jeho primární rodině, šly do popředí jiné emoce. Vůči rodičům i vůči přítelkyni. Pravděpodobně mu byla reakce jeho rodiny velmi důležitým vodítkem, jak se vztahem naložit. Možná si už před tím nebyl Jolanou jistý. Možná se za ni dokonce na rodičovském setkání styděl. Vypovídá to něco o jeho zralosti, jeho postojích, jeho schopnosti mít partnerský vztah.
Pokud se kvůli jedné situaci rozhodl vztah ukončit, možná už měl pochybnosti dřív, jen tohle použil jako záminku nebo poslední kapku. Rozchod kvůli jednomu přešlapu ukazuje spíš na jeho nízkou toleranci k nedokonalostem nebo odlišnostem.
Co si z toho může Jolana vzít? Třeba to, že partner, který opustí kvůli jedné chybě, není někdo, kdo by zvládl dlouhodobý vztah, kde se dělají chyby na obou stranách. Nebo také to, jestli by opravdu neměla na svém slovníkuzapracovat. Důležilé je, aby si sama zreflektovala, jak může její vyjadřování působit na různé lidi v různých situacích. A proč se vůbec vyjadřuje takovým stylem. Co k tomu vedlo a jestli na tom chce něco změnit. Pokud ano, můžese pokusit na změně pracovat, buď sama nebo s pomocí odborníka, kouče.
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní osoby pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Někdy docela pomůže to těm lidem vracet. Často se zarazí, a chvíli nechápou, než jim to dojde, a pak si třeba aspoň dočasně dají trochu pozor. Zejména těm, co mají "ty vole" třikrát v každé větě a už si to neuvědomují, těm to od jiného člověka najednou připadá divné a především od ženy.
Slečna je docela buran i se dvěma tituly. Říct mi synova kočka ty vole, řeknu jí neříkej mi brácho. Že si to holka ani neuvědomuje, že to řekla, je na pováženou. Ať si tak klidně mluví mezi svými, ale před staršími lidmi, což přítelovi rodiče jsou, by se měla umět chovat. Docela by mě zajímalo, co dělá, asi nějaký kreativec, který může v práci říkat šéfovi ty vole.
Může mít klidně tituly tři, ale hodně důležitá emoční inteligence jí prostě chybí. Rodině se nedivím a partnerovi vlastně taky ne. Už vidím tu radost v očích jejich potomků, když první slova, co od maminky uslyší jsou " .... " doplňte si sami.
Ještě bych chtěla dodat, že. Můj starší syn, když měl cca 15,16, nevím přesně, byl to puberťák jak vyšitý, tak mi něco vyprávěl, nějaký svůj zážitek, a v zápalu řeči řekl: Ty vole, mami, to ti bylo .....
Chlapče, vůl tě nezplodil, to nemohl, ale možná jsem byla já kráva, že jsem ti občas nedala po čuni. A teď to napravím, a jednu jsem mu střelila.
Kdysi jsem jela vlakem. Něco se na trati stalo a vlak zůstal stát. Přestávka v provozu trvala něco přes hodinu. V kupé se mnou seděli mladíci, asi z nějaké střední školy, a jedna dost starší paní. A ti mládenci, stále - "ty vole, ty vole, ty vole" - jejich reakce na situaci, na hovor mezi sebou, na hodnocení spolupasažérů. A ta starší paní jim, najednou, řekla: "Chlapci, kdybyste zapřáhli, tak tady nemusíme tak dlouho vězet!"
Tak se divím, že je ta dáma vůbec zaměstnatelná. Jestli z ní "ty vole" padá, když se hodně krotí, tak to musí být velmi žádaný zaměstnanec. Jestli i firemní zákazníky oslovuje "ty vole", působí jistě velmi vzdělaně a mile a zákazníci jsou z ní celí vedle.
No, já taky nemám k p**eli daleko, ale ač mám jen jeden titul, tak nějak vím, kdy vulgarity z pusy vypustit. I teď mám zábrany pokud se s někým seznamuju, jdu třeba na sraz ....... A nikdy jsme nemluvili sprostě před dětmi, ani teď nás nás to nebaví, přestože už všichni víme :-). J. by se určitě nežinýrovala ani před dětma . Bezprostřednost je úplně o ničem jiným.
Johano, inteligence se projevuje také tím, že se člověk umí vyjadřovat úměrně situaci. A říct matce partnera "ty vole" je výrazně neinteligentní a je celkem irelevantní, kolik na to máš titulů. A celkově, nadávat jako dlaždic a říkat tomu, že jsi spontánní a vtipná, to se mi také nezdá jako prudce inteligentní postoj, ale tak budiž, nechť inteligenci každého posoudí okolí. :)
Neuvěřitelné, že to Matěj vydržel půl roku. Naprosto ho chápu, že ta návštěva u jeho rodičů byla poslední kapka, míra byla převršena a Johana dostala kopačky. Tím, jak člověk mluví, si sám sobě vystavuje vizitku před zbytkem lidstva. Jsou situace, kdy je jaksi na místě použít expresivní slovník, od toho ta slova jsou, ale to jsou výjimečné záležitosti. Pokud takhle člověk mluví dnes a denně, a ještě navíc se vymlouvá, že to jinak neumí a že je to milé, vtipné a bezprostřední, tak by se měl léčit. V okamžiku, kdy někdo mluví jak kanál, rozhodně nehodlám pátrat po tom, jestli má ta osoba dvě vysoké školy a je "hodným, vtipným a vzdělaným člověkem". Nehodláš se mnou mluvit slušně, tak já s tebou nehodlám mluvit vůbec, tamhle jsou dveře, nazdar. Dá se to pochopit třeba v intimní situaci, při sexu, dobře, to dost lidí má rádo, že se u toho občas mluví sprostě. Proč ne, ale v té ložnici mezi čtyřma očima by to taky mělo zůstat. V běžné každodenní komunikaci nemají sprosťárny místo a to měli rodiče Johaně vysvětlit, když jí bylo tak pět let. Myslím, že narazí ještě mnohokrát, jestli si i nadále bude myslet, že je mistr světa a všichni kolem mají akceptovat, že mluví jak pasák vepřů.
Nepřipadá mi normální, aby z lidí padalo ty vole, aniž by to zaregistrovali. Je to možná (!!!!!!) občas akceptovatelné u kluků puberťáků v partě, ale rozhodně ne u mladé ženy, která má o sobě velmi vysoké mínění. Raději ani nemyslím na to, co z ní padá za slova pokud se nekontroluje. Matějovi se nedivím. Ono i být upřímná lze být snadno slušně, vždycky jdou najít vhodná slova. I přes 2 VŠ je tato slečna jen ubohá buranka.
Je videt, ze ani dva vysokoskolske tituly neznamenaji, ze je clovek sprosty jako dlazdic. A slecna ma pocit, ze se kvuli rodine pritele jeste hodne drzela, aby mluvila slusne. U nas nikdo nikdy vulgarne nemluvil a nemluvi a mne osobne to neskutecne vadi. Slecne to pripada normalni, ale nechtela bych jit k lekari nebo do banky, kde by mi rikali "ty vole" , prodavacka v obchode, na pohovoru a nebo kdokoliv jiny. Mne osobne to pripada naopak nenormalni. Zrejme to priteli na zacatku pripadalo roztomile, protoze se s tim asi bezne nesetkaval a ani tak sam nemluvi, ale casem mu to zacalo vadit a pozvani do rodiny a jejich nazor pro nej byl dulezitym zlomem.
Znám jednu paní, která se pyšní dvěma vysokoškolskými tituly, ale jinak je to hloupá nána. Prostě dokázala sedět na zadku a vydřít si dva VŠ tituly. Johana je absolutně spokojená sama sebou, je si sebou tak sebejistá.. No a co, tak řekla partnerově matce "ty vole", přece tím nic nemyslela, jak si Matěj vůbec dovolil, ji, tak chytrou, hezkou, přímou, prostě pro ni samu značka "Ideál", opustit! Co si to dovolil! Nejspíš se jí, kvůli jejímu nemožnému chování, mužští obloukem vyhýbají. Ona, při své samolibé dokonalosti tomu asi nebude rozumět, ale nějaký filozof řekl, že: Inteligentní člověk o sobě pochybuje sedm dní v týdnu.