Foto: Shutterstock
Měla by se radovat, že se jejich vztah brzy posune z pouhého chození na život ve společné domácnosti. Dokonce už hledají byt, kam se sestěhují. On z malého podnájmu, ona od rodičů. Jenže to má háček, a tím je financování plánované hypotéky. Podle přítele má být psána pouze na něj. Stejně jako pak i zakoupený byt.
„Argumentuje tím, že na jeho koupi se svým příjmem hravě dosáhne. Plus má i vlastní úspory do základu. Takže je zbytečné, abych se v tom angažovala i já. Stejně bych mu s mým nízkým příjmem nemohla dávat polovinu na splátky, takže si tím nemám zatěžovat hlavu. No jo, jenže takhle já si tím tu hlavu právě zatěžuju ještě víc,“ říká Aneta, které se přítelova sólo akce ani trochu nezamlouvá. Sice mu musí dát zapravdu, že její příjmy jsou skutečně nízké, ale i o na by chtěla mít nějakou jistotu.
„Když spolu dva žijí, měli by mít i bydlení napůl. Nehledě na jejich různé příjmy. Já se v něm přece budu taky angažovat. Budu pomáhat byt vybavovat, zútulňovat… Kde mám pak jistotu, že mi Standa za pár let neřekne, že má jinou? A ať se vystěhuji? Nebudu mít vůbec na nic nárok. A stejně tak i v případě, že se časem vezmeme. Bude to pořád jen jeho byt, i když budeme manželé,“ dívá se do budoucnosti Aneta. Absence jistoty bydlení jí nutí pochybovat i nad samotným vztahem.
„Počítá se mnou vůbec do budoucna? Kdyby mě opravdu miloval, měl by problém jít do toho napůl? Co až budu doma s dětmi? To budu mít ještě nižší příjem. V čem dalším bude ještě chtít jet sólo? Nebudu s ním jezdit na dovolené, protože na to nebudu mít? Žena přece přináší do života i jiné hodnoty, než jsou peníze. Děti, lásku, teplo domova… Proč bych měla být trestána nejistotou zázemí jen proto, že mám nižší příjmy, než on?“ přemýšlí a zvažuje, zda dát přednost srdci a klidu, nebo věc řešit rozumem. Pochybuje ale, že by se přítel k pořízení hypotéky rovným dílem svolil.
„Oznámil mi to jako hotovou věc. Byt pořídí on. Netvářil se, že by připouštěl jakékoli námitky a dělal ústupky. A já teď nevím, jestli mi stojí za to, kazit náš hezký vztah hádkami a podmínkami. Co když neustoupí a ještě se kvůli tomu se mnou rozejde? Miluju ho a nechci o něj přijít jen kvůli majetku. Přesto mě nastalá situace trápí a připadám mi nespravedlivá. Nebo mám jen naivně přehnaná očekávání, když stejně půlku hypotéku nedokážu splácet?“ váhá Aneta.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Anetin pocit, že je jaksi nefér, že její přítel chce byt koupit sám, je naprosto legitimní. I když jsou teď oba zamilovaní a všechno je zalité sluncem, je dobré myslet pragmaticky a tak trochu na zadní vrátka. Když jeden koupí byt a druhý v něm jen žije, vzniká nerovnováha – právní i emoční. Je třeba tyhle věci ošetřit hned na začátku, i když se to zdá neromantické. Každý asi zná ze svého okolí příběh o někom, kdo po rozchodu zplakal nad výdělkem.
Nejde jen o byt jako takový. Jde o rovnováhu, bezpečí a férovost ve vztahu. Když by byt vlastnil jen jeden, ten druhý nemá žádný podíl na majetku, který je společně užíváný. Chybí jistota, co se stane při rozchodu. Může vzniknout i pocit, že jeden z partnerů je jen „na návštěvě“ místo „doma“. A to není malá věc, mít bydlení je základní životní jistota.
S možnostmi, jak situaci vyřešit, by mohl pomoci třeba nějaký právní poradce nebo odborník pohybující se v nemovitostech. Šlo by například spoluvlastnictví. Byt kupují oba, každý podle toho, kolik vloží. Při případném rozchodu se podíly vypořádají. Další variantou je nechat si sepsat smlouvu u notáře se všemi podmínkami a variantami. Hledat férové, jasné a v případě nutnosti právně vymahatelné řešení.
Důležité je si uvědomit, že dospělý vztah potřebuje férové hranice a jasná pravidla. Když se to neřeší, vzniká nerovnováha, která časem může takzvaně „vybublat“. Pokud Anetin partner, pro ni odmítá jakoukoli formu ochrany, je logické, že jí vrtá v hlavě proč. Láska a respekt se poznají také podle toho, jak se lidé k sobě chovají v situacích, kde jde o vážné věci, jistoty a různé problémy. Věřme, že Aneta s přítelem najdou optimální řešení a jejich vztah se bude dál pozitivně vyvíjet.
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Pokud chce mít partner hypotéku a vlastnictví výlučně ve své režii, dávala bych mu polovinu na energie nebo svůj dohodnutý příspěvek na bydlení a jídlo oproti podpisu, pořádek musí být. A jinak bych si šetřila a v zařizování bych se neangažovala. Ani bych se na něm nepodílela. A co se týče domácích prací bych se opravdu nepřetrhla. Zda se, že i přes tu lásku to má pán hezký promyšlené. Vše bude jeho, protože na to má a ještě bude mít doma zázemí , zadarmo hospodyňku. Možná slečna za čas zjistí, že se jí vyplatí žít sama, než dávat stejně peníze za ,,podnájem" u přítele...
Už mnoho "velkých lásek" skončilo po té, co se ona nastěhovala k němu, nebo naopak. Ano. Byt bude jeho, vy tam budete bydlet, pak se stane cokoliv a vy se prostě budete muset vystěhovat, protože manželé nebudete a byt bude v jeho vlastnictví. Když se tak moc milujete, proč se nevezmete, nejste manželé a proč nebudete mít společné vlastnictví manželů? Když pochybujete, jděte od toho.
Nechápu, co vůbec řešíš. Prostě hodlá mít možnost, tě odtamtud vyhodit, jakmile ho přestaneš bavit. A absolutně nechápu tvoji posedlost, chtít si koupit byt a zavázat se k desítkám let finančních závazků s někým, kdo s tebou očividně nepočítá. A jak říká Dave Ramsey, nikdy si nepořizujte hypotéku s někým, kdo není váš manžel, manželka.