Foto: Shutterstock
Žije s partnerem čtyři roky a před rokem a půl se jim narodila holčička. Přesto má Petra pocit, že rodinu ve skutečnosti netvoří. Připadá si před ostatními spíš jako Davidova spolubydlící. Ne že by jako partner nefungoval. Problém pro ni představuje způsob, jakým o ní mluví. Nepoužívá slovo „my“.
„Je to tak se vším – koupil jsem, byl jsem na dovolené, moje auto, moje dcera… Vždycky se hned připomenu, že snad my koupili, my byli, naše dcera. On nad tím ale jen mávne rukou. Prý samozřejmě, jen to tak není zvyklý používat. Člověk by čekal, že si začne dávat větší pozor, ale ne. Je to marný,“ zlobí se Petra, která si kvůli tomu připadá opomíjená. A nemůže vyhnat z hlavy myšlenku, že s ní David do budoucna možná nepočítá, neváží si jí.
„Nechce se ženit, ok. Ale ať o nás aspoň mluví jako o rodině! Fakt už mě to nebaví. Mamka sice říká, že řeším nesmysly, hlavně, že vztah po jiných stránkách funguje, jenže já se s tím smířit neumím. Jsem pak protivná, nepříjemná. A taky se pak častěji hádáme. Komu by to ale nevadilo?“ cítí se Petra dotčená.
Čtěte také:
- Partner mě opustil, protože jsem prý až moc dokonalá, říká Anna (32)
- Minimalizujte riziko rozvodu ještě před svatbou. Témata, která byste měli probrat
Nový komentář
Komentáře
Třeba je ten přítel jedináček. Je zvyklý, že všechno je jen jeho. Můj manžel i spousta manželů mých zmámých také takto mluvili: Já mám v domě, já mám na zahradě, udělal jsem si v kuchyni, v autě, atd.. , byl jsem v létě tam nebo tam, i když byli ženatí a měli s manželkou děti a jezdili na dovolené společně s rodinou. Když u nás bydlel tchán, o kterého jsem se starala, bylo všechno jeho syna. Tak jsem je nechala oba kecat. Žena, která má 37 roků, není žádný teenager a měla by už být moudrá a nezabývat se volovinami. Anebo, když jí to tam vadí, ať si opatří jiného partnera. Po předběžném průzkumu jeho stylu vyjadřování se.
Možná je to taky tím, že ženy často používají "mateřský plurál" - my jsme byli u doktora, my už sedíme, už nám lezou zoubky, už umíme chodit na nočníček... A tak to "my" pak aplikují na všechno. Muži to nedělají, nebo jsem to aspoň ještě chlapa říkat neslyšela. Kromě toho je taky rozdíl, s kým mluvím a o čem. Například řeknu manželovi "pamatuješ, jak jsme byli na dovolené v X a stalo se tam Y", tam je použití "my" jasné. Ale kamarádce, když budu vyprávět o stejné věci, tak řeknu "když jsem byla na dovolené v X, stalo se tam Y". Protože to mluvím já za sebe, vyprávím příhodu, která se stala mně, nemluvím za celou rodinu, a pro příběh sám není podstatné, jestli jsem tam byla jen já, nebo ještě dvacet příbuzných. Nebo jinak - kolega v práci měl s sebou syna, a pravil "podrž mi na chvíli mýho kluka, než mu dojdu pro pití". Kdyby řekl "podrž našeho kluka", tak se leknu, že o něčem nevím
Prostě a jednoduše - ano, Petra z článku řeší nesmysly, přesně jak jí říká její matka.
Vadilo by mi to. Byl jsem na dovolené, moje dcera, to jsou divné formulace. Jsem zvyklá, že pro společné věci používáme MY, NAŠE, a pro osobní MOJE. Naše děti, náš dům, moje klíče, moje boty. Považuji to za normální a vlastně by mě zarazilo, kdyby manžel začal říkat "Byl jsem na dovolené. " nejspíš bych se zmateně zeptala, kldy byl sám na dovolené.:) To, že se pán z článku nechce ženit, je taková třešnička na dortu. :D To bych řešila mnohem důsledněji, než MOJE/NAŠE. Tam vidím příčinu.
Říká manželka svému manželovi: "Měl by sis začít odvykat říkat: moje auto, můj dům, moje televize nebo moje peněženka! Všechno není jen tvoje! A mimochodem, co to vlastně hledáš?" Manžel povídá: "NAŠE trenýrky!"
Jsou i lepší vtipy. Ale rozepsat to do takhle dlouhého článku, to oceňuju, to jistě dalo velikou práci.