Foto: Shutterstock
Rodící se vztah s Lukášem byl zalitý sluncem. Bylo jí s ním báječně, neustále si měli co říct a jako muž ji velmi přitahoval. Rozhodla se tedy, že je na čase přejít o úroveň výš. Pozvala ho k sobě domů. S potěšením nabídku přijal. Jen navrhl, aby se předtím šli ještě někam navečeřet, protože po zápase bude mít obrovský hlad. Normálně by s takovým návrhem souhlasila, jen kdyby nebylo jeho nepříjemné narážky.
„Uchechtl se, že u mě doma by se asi moc nenajedl, protože pochybuje, že umím uvařit něco víc než kávu. Ale nemám si z toho dělat vrásky, protože mám jiné přednosti. To mě namíchlo! Takhle mě podceňovat! Sice skutečně nejsem bůhví jaká kuchařka, ale třeba zapéct těstoviny s masem, nebo osmahnout maso přece zvládnu. Tak jsem se nechala vyhecovat a trvala na tom, že večeři připravím já,“ přiznává Tereza.
To ráno nakoupila vše potřebné a později odpoledne se do vaření pustila. Šlo jí to od ruky. Aspoň zpočátku. Jenže pak zjistila, že nestíhá. Dala maso do trouby a v mezičase se běžela vysprchovat. Původně plánovaná rychlá sprcha se ovšem protáhla. Z koupelny ji vyhnalo až zjištění, že se něco pálí. Byla to chystaná večeře. Maso na uhel a příloha rozvařená. „Bylo mi do pláče. Začít připravovat něco jiného bych už nestihla. No jo, ale přece se hned neztrapním, panikařila jsem. V hlavě mi zněl Lukášův smích a narážky, jak jsem v kuchyni nepoužitelná,“ zoufala si Tereza. Krátce na to ji ale napadla spásná myšlenka. Večeři objedná z restaurace. A aby se neshodila, bude předstírat, že ji vařila sama.
Z asijské restaurace jí dovezli polévku, hlavní chod i salát. Pro jistotu objednala od všeho hned tři porce, aby to nevypadalo nápadně. Dobroty přendala do svých nádob a boxíky šla pro jistotu vyhodit do popelnice. Stejně jako vlastní pokažené jídlo. „Jen vyvětrat ten zápach bylo docela náročné. Ale povedlo se,“ usmívá se Tereza, která vítala Lukáše s trochu sevřeným žaludkem. Co když pozná, jak se věci mají? Ale nepoznal. Její kulinářské umění vychválil až do nebes. Nakonec se jí omluvil za podceňování. A dokonce rozhodl, že už budou chodit na večeře jen k ní domů. Chytila se tak do své vlastní pasti.
„Od té doby jídlo objednávám pravidelně. Už se o vlastní ani nepokouším. Uvařit sice umím, ale že by šlo o takový kulinářský zážitek, jaký teď očekává, to si zase nefandím. Jenže mi tahle vysoká gastronomie leze dost do peněz. Navíc mě trápí svědomí. Jak by se asi tvářil, kdyby zjistil, že mu už dva měsíce lžu? Jednou to ale přece jen praskne. Jestli spolu zůstaneme, sestěhujeme se, bude po mně chtít, abych vařila denně. Na to by moje výplata ani nestačila. Existuje vůbec nějaký způsob, jak to zahrát do outu, aniž bych se musela přiznat k podvodu? Nic mě nenapadá,“ zoufá si Tereza a lituje svého nápadu nejednat s přítelem narovinu.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Vypadá to, že si Tereza docela zavařila. Dostala se do zapeklité situace, ale ne neřešitelné. Tereza má několik možností. Tou první je, říct příteli pravdu. Něco ve smyslu, že se s vařením trochu přecenila a vymyslena „kreativní řešení z restaurace“. Tereze se uleví a přestane být ve stresu, aby to s objednanými večeřemi klaplo. Myslím, že je velká šance, že to všechno její přítel vezme s humorem. Pokud si Tereza chce zachovat svou tvář, může se třeba přihlásit do nějakého kurzu vaření a docela rychle se ve vaření zdokonalit.
A vyměnit tak postupně jídlo z restaurace, za své vlastní výtvory, aniž by se musela partnerovi trapně přiznat. Další možností by bylo přiznat barvu a začít vařit společně s partnerem. Mohl by se z toho postupně vyklubat třeba společný koníček. Je opravdu otázka, jak dlouho se dá nynější situace prodlužovat. Do té doby než se partneři sestěhují dohromady? Jak Tereza správně tuší, dřív nebo později věc asi praskne. Je škoda, aby ve vztahu, který kromě tohoto „tajemství“ dobře funguje zažívala pravidelně stres. Zbytečně to kazí pohodu. Jestli ji má její partner skutečně rád, bude to spíš úsměvná historka, na kterou budou vzpomínat.
 Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým. Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Kolik hodin by musela být v koupelně, aby spálila maso v troubě?
Může vařit něco jednoduchého a postupně zkusit něco nového. Zbytečně utrácí, ať se vzpamatuje, stejně by to časem prasklo. Takto si akorát naučí chlapa chodit k sobě na jídlo. Když už to platí, mají si dát jídlo venku a o náklady se podělit, jen si dělá doma binec.
Rozhodl, že se bude chodit jíst jen k ní. :D To je rok 1910, abych musela dokazovat, že umím vařit? V současnosti je dost běžné, že vařit umí i muž, a mnoho z nich s radostí pozve dámu na vlastní kulinářský výkon :D. V životě bych nebyla s chlapem, co neumí nebo nechce vařit. Nebo který očekává, že budu plotnu obsluhovat výhradně já. Nebo že budu dokazovat svoji hodnotu pomocí hrnců a pánví. Můj muž se o víkendu chystá dělat paellu, já budu jen nalévat víno :D. A Tereza se chová jako děcko. Prostě oznámím, že buď jdeme jíst ven, nebo uvaří on, nebo bude jídlo, které umím udělat. A že se jí zrovna nechce, tak jak to vyřešíme? Fakt, tohle není ani problém puberťáka snad. Já fakt ráda dobře jím, ale neznamená to, že musí vše umět. Na indické chodíme zásadně do restaurace, užít si to bez vaření. To samé thajské. Ráda se nechám rozmazlovat.
A ten Lukáš je pan dokonalý? Nemá žádnou "vadu", za kterou by to svoje nevaření "vyměnila"?
A já podle titulku myslila, že vyhrabává popelnice
...a pak si hlavní hrdinka našla ještě brigádu, aby vše finančně zvládla, a nad jídlem z asijského bistra žili šťastně až do smrti
Internet je plný videí různých jídel. Proč nezkusí vařit podle nich. Můj muž, který je už v důchodu, vaří líp než já. To co ještě nevařil, si najde na internetu a vaří podle toho.
Nebylo by jednodušší, naučit se opravdu vařit? :-D :-D Bože ... ženy.... :-D Vždyť to není žádná raketová věda. I v případě, že je slečna opravdu takové kopýtko, že nezvládne uvařit třeba podle video návodu, pořád by ji vyšlo levněji než nakupovat jídlo z restaurace, zaplatit si nějaký kurz vaření, kde se to naučí pod odborným dozorem. V dnešní době nic neobvyklého. Nebo možnost druhá - přizná se mu a na kurz vaření mohou jít spolu. :)
Ale to je zábavné.
Odhaduji, že Terezin přítel to poznal hned u toho prvního jídla. Čekal, jestli se sama přizná, a když ne, tak přišel s tím, že tedy Tereza bude vařit častěji. Dobře se tím baví a čeká, kdy Tereze rupnou nervy. Bonus pro něj je to jídlo samo, takže ho nic nenutí, aby on Tereze přiznal, že o jejím podvádění dávno ví. Ještě bych to vylepšila tím, že bych Tereze řekla, že pozvu k ní na večeři také své přátele, rodiče, jiné příbuzné, protože to její vaření je tak úžasné, že to oni musí taky zažít. 
Případně ji přihlásit do nějaké televizní "vařící" soutěže.
To je skutečně pravda, že nějaký mužský nepoznal jídlo z asijského bistra? To asi moc velký gurmet nebude. A ta ženská? Proč jí jde tolik o to, aby svého milého nakrmila? Když má její zájem o dobré domácí jídlo, ať si najde dobrou kuchařku.
To je ale blbost....Kdo tohle vymyslel???
oba jsou mimoni
k čemu vzach, který začíná podvodem, ponižováním