Berete si ho na celý život. Alespoň ten jeho. Proto byste si měla dobře vybrat. Ačkoliv leccos se dá zvládnout společným úsilím nebo s pomocí odborníků, je lepší problémům předcházet. A o kom že to mluvím? I když to tak může vypadat, nejde o manžela, ale o pejska. Konkrétněji o pejska z útulku.
Základní otázky
Je nesporně chvályhodným rozhodnutím vybrat si takového opuštěného psíka a poskytnout mu nový domov. Musíte při tom ale zvážit několik věcí. Především jsou zde otázky, které se týkají všech budoucích majitelů - tedy i těch, kteří si pejska kupují od chovatele: Budu na něj mít dost času? Jak má být velký? Chlupatý nebo krátkosrstý? Fenka nebo pejsek? Štěňátko nebo odrostlejší jedinec? Těmto problémům se budeme věnovat v některém dalším povídání, dnes se však zaměříme na specifika útulkových pejsků.
Je samozřejmostí, že před tím, než si vyberete, kterého obyvatele útulku si chcete odvést domů, zeptáte se na něj ošetřovatelů. Ve většině útulků vám rádi o vašem vyvoleném řeknou všechno, co vědí. Jejich úsilím je totiž spokojený pes i majitel a ne to, aby se pejsek po čase do útulku vrátil. Ošetřovatel ovšem nemá na starosti jednoho pejska a navíc zná chování svého svěřence jen v určitých situacích. Proto se často nedozvíte, jak se "ten váš" bude chovat, když ho necháte samotného doma, jestli má rád děti a jestli třeba neloví slepice. Ale i tak se nebojte zeptat se na všechno, co chcete vědět - ošetřovatelé vám mohou poradit i s výchovou nebo třeba s údržbou srsti.
Přes řadu informací, které můžete při převzetí pejska dostat a i když si třeba vyberete štěňátko, musíte počítat s tím, že jde většinou o zvíře s neznámou minulostí, a to může při vašem budoucím soužití vést k potížím. Buďte proto trpěliví, ale důslední. Pejsek si na vás musí zvyknout. Nevybírejte si ho ale jenom proto, že se vám líbí nebo proto, že na vás "tak smutně koukal". Pokud si vyberete pejska příliš temperamentního, bázlivého nebo třeba naopak příliš sebevědomého a nemáte s výchovou psů zkušenosti, můžete se dostat do problémů. Obzvláště jedná-li se o vašeho prvního psa, měl by pro vás být ideálem jedinec důvěřivý, hravý, veselý, pokud možno ne příliš starý a lze-li to zjistit, tak bez špatných zkušeností.
Žárlivec nebo útěkář?
Pejsci, kteří strávili část svého života na ulici, mohou mít potíže se dvěma druhy chování - jedni si zvykli žít bez člověka a toulat se a druzí naopak ke svému novému majiteli extrémně přilnou a odmítají ho opustit byť jen na vteřinu. U těch prvních vám hrozí, že budou utíkat (varovným znamením může být, že je pejsek v útulku už po několikáté), u těch druhých zase neurotické chování, pokud je například budete muset chvíli nechat samotné doma. V takovém případě mohou rozkousávat věci, výt a štěkat, ale i dělat loužičky - to všechno mohou být projevy stesku. Může se vám také stát, že pejsek, který byl dlouhodobě opuštěný, k vám natolik přilne, že bude žárlit na každého, kdo se k vám přiblíží - třeba i na ostatní členy rodiny.
I když za pejska z útulku zaplatíte mnohem méně, než když si berete štěňátko od chovatele, musíte zvážit svou finanční situaci. Při převzetí většinou zaplatíte pouze náklady na očkování a veterinární prohlídku (většinou kolem dvou až pětiset korun) a po nějakou dobu (v Praze dva roky) jste osvobozeni od poplatků za psy. Přesto vás pejsek bude něco stát - a to nejen co se týče krmení - budete za něj například muset platit i při cestování, může se stát, že bude potřebovat veterinární péči (někteří pejsci z útulku mívají dlouhodobé zdravotní problémy - nezapomeňte se na to informovat u ošetřovatelů) nebo že způsobí nějakou škodu na cizím majetku. Pro tento případ se ovšem můžete pojistit.
Není hned váš!
A jak můžete získat pejska z útulku? Především vám musí být více než 18 let. Je tu však ještě jedna "maličkost" - pejsek je v majetku původního majitele po dobu šesti měsíců od svého příchodu do útulku. Je vám tedy vlastně nikoliv prodáván, ale svěřován do péče - vaším majetkem se stává až po uplynutí oněch šesti měsíců. Může se vám proto stát, i když je to výjimečné, že se o pejska přihlásí původní majitel a vy jste pak povinni mu ho vrátit.
Ke spokojenému soužití pejsků a nových majitelů přispívá například i v Praze zřízená kynologická poradna (psi.poradna@mppraha.cz). V ní vám psovodi z městské policie zdarma poradí, jak zvládnout problémy s vaším čtyřnohým miláčkem, a to i když nejde o pejska z útulku.
Máte doma „útulkáře“? Jaké bylo vaše sžívání se? Řešila jste nějaké problémy? Nebo Vám všechno od začátku „klapalo“? Vzala byste si pejska z útulku? Jaké máte zkušenosti s personálem útulku? Poradili Vám dobře? Nebo vůbec ne?
Nový komentář
Komentáře
Amálie: to jsem ráda že nejsem sama,mám psa který se jmenuje Tom a stalo se mě po těch proslovech co jsem mu řečnila,že mi vnuk povídá babičko on už se Tom nejmenuje Tom
honuska: Chudáku, taková OKP je pěkné svinstvo.
fialinka: Není to tak úplně. Po roce se majitelem stane stát, který s ním může naložit jak uzná za vhodné, třeba ho i předat jinému majiteli. A na to je zas další smlouva, kterou jsme po tom roce právě podepisovali, takže teď nám fakt patří.
Ťapina: Kdybys ho odblešila, nemusela bys je dneska vysávat
Zvíře ošetřené proti blechám funguje jako spolehlivý likvidátor blech na celý byt 
holky, já mám taky psa z útulku a když jsem ty smlouvy studovala, musela jsem se usmát - protože nalezená věc ti opravdu nepatří, do roka se o ni může přihlásit původní majitel a pak se jejím majitelem stane stát. takže ten v podstatě ti ten pes nepatří nikdy. ale poplatky platíš :-)ty. naštěstí je to každému jedno.
syn donesl koťě, musel ho vrátit, ale ještě dnes vysávám blechy.
Amálie: Já jsem taky tomu svýmu v nejhorším období vyhrožovala, že jestli se mu u nás nelíbí, tak může jít zpátky. Ale úplně vidím, co bych si vyslechla, kdyby ta němá tvář uměla mluvit: "Tak ať, klidně půjdu, tam na mě aspoň nikdo neřval, že nemám lézt za barák!" Puboši už to tak mají, jak ti naši, tak ti psí
Amálie:
Amálie: totéž jsme měli bez PP.V útulku byl na týdenním rekreakčním pobytu a dalších několik let se intenzivně snažil,aby se tam opět podíval.Když jsme ho předloni na veterině uspávali navždy,tekly nám slzy jak hrachy.Jen se bojím,že do psího nebe ho nechtěli,službu měl určitě anděl Petronel.
Mam psa s PP. Je to spratek, zmetek, smrad, parchant,...
A když zlobí příšerně, vždycky mu říkam: Na chvíli tě frknu do útulku, abys poznal, co je to si vážit dobrého bydla! 
Heh, kamarádka má britku toho typu Její Veličenstvo se nebaví. A když kamarádka přijde ke mně a moje siamka jí vleze na klín a celou dobu kecá, tak má kamarádka pocit, že siamka je duševně chorá.
Jinak, rodiče mají huskiho, teď už je to stařenka, ale zamlada strašně ráda utíkala, takže v útulku byla štamgast.... a v Olomouci byli útulkáři vždycky velmi milí a ochotní, kotce i psy měli čisté, jednou jsme tam byli pro tulačku a ten chlapík v kanceláři tam měl uloženou nastydlou brazilskou filu, aby na ni netáhlo (pak se do té kanceláře málem nevešel on. Tu filu někdo našel uvázanou kdesi v pangejtě.....).... takže asi záleží, jak jde.
Meander: moje dcera má taky briťáky přítuláky
Meander: Odemětobě: brácha má taky britku. je to ředitelka zeměkoule a vše co existuje, existuje pro ni. ale když má mazlivou, a má jí často
, vcucla by se do vás.
pajda: Aha, no tak snad je lepší aspoň přístup ke psům. Pokud vím, tak v Komíně se aspoň venčí, na Kociánce vím o pár lidech, kteří nabízeli venčení a vyběhli s nima, že nic takového nepotřebujou a nedělají. Po roce jsem měli jít psa ukázat, že ho furt ještě máme a není zanedbaný, a připsali nám ho.
Ťapina: k tomu, že ve druhém útulku jsou serióznější - no, Buffí historii znáš...je pravda, že mi nabídli psa naživo, jenže mě vůbec nedali vybrat - prostě sdělili, že buď tohohle a nebo žádného. Když se mi pes líbil, já si dohodla termín převzetí a nakoupila pro něj věci (ještě jsem si telefonicky ověřovala, že pes opravdu bude, protože to znamenalo obojek, vodítko, krmení - dostával jiné granule než ten můj, misky atd.) a dojela pro něj, tak až tam mi sdělili, že mi psa nedají, protože není vhodný k dalšímu psovi...a že u Buffa jednak lhali o věku (něco jiného má v očkováku, něco jiného mi řekli a ještě něco jiného je pravda) a pomlčeli i o jiných věcech, to víš taky...psa mám u sebe skoro dva roky, ale dodnes nemám doklad, že je náš - a to i přes opakované urgence...jediné, co byla pravda je to, že má potíže se zažíváním a kuriózní vzhled. Upřímně - Buffalo měl to štestí, že se mi už při první návštěvě líbil mnohem víc, než ten, co mi ho nabídli a že se dokáže skvěle přetvařovat...
pejska nemáme a ani mít nemůžeme
Tak ráda bych si vzala pejska,věk a častý pobyt v nemocnici mi to nedovoluje. Dříve jsme měli pejska.V době,ky došlo ke zvýšení poplatků u MNV tak někdo nám hodil v zimě-lednu asi 6ti měsíční štěnátko do zahrady a když jsem otevřela dveře statečně vběhl do bytu a na gauč. Měli jsme z něj velkou radost.Byl přitulný a rád si hrál.Potravu dostal jako první on a potom rodina.Škoda,že už není.Všichni doma se mu věnovali.Byla to naše Ťapka.Dnes ale malokdo z děti po prvé radosti,že ho mají,přestanou se mu věnovat a z velké části skončí jako mnalý tulák venku,nebo v lepším případu v útulku. A těch přibývá.
Odemětobě: Lisuje!
Nojo, 9 kilo je 9 kilo... 
Včera skočil mému milému z lednice rovnou do klína, ten zaúpěl a já se mu po zbytek večera posmívala, že kocour ranil jeho mužnou pýchu.
Meander: však ti taky závidím.Určitě je matka nesprávně kojila,málo olizovala a bacala tlapkou po hlavičce.Proto si v tobě našly náhradní matku a hlavně kocour si tě lisuje k obrazu svému.
Psa už nechci.Pokaždé když odešel,těžce sem to nesla.A nechci to zažít znova.
