„Na začátku mi říkal, že se o mě jen bojí. Že chce vědět, jestli jsem v pořádku, když jedu pozdě z práce nebo někam sama autem. Nepřišlo mi na tom nic divného, protože jsem si říkala, že to vlastně dělá z lásky,“ popisuje Naďa.
Jenže časem si začala všímat, že partner její polohu kontroluje čím dál častěji. Když se někde zdržela déle, okamžitě jí psal zprávy. A ve chvíli, kdy sdílení několikrát vypnula, následovala lavina telefonátů a podezírání.
„Jednou jsem byla s kamarádkami na večeři a vypnula jsem si telefon, protože mi mobil skoro umíral a já chtěla, aby mi vydržel na cestu domů. Když jsem ho znova zapnula, měla jsem asi osm nepřijatých hovorů a několik zpráv, kde se mě ptal, s kým jsem a proč ho ignoruju,“ vzpomíná.
Po Nadině návratu domů následovala další hádka. Partner byl přesvědčený, že před ním něco tají a přímo se jí zeptal, jestli je za tím jiný muž. Naďa se snažila všechno vysvětlovat, omlouvala se a ujišťovala ho, že by mu nikdy nebyla nevěrná. I tak to bylo pořád málo.
„Kamarádky mi říkají, že tohle už není normální péče ani starost. Tvrdí, že mě spíš kontroluje. Já se ho ale pořád snažím omlouvat. Říkám si, že má prostě strach, aby se mi něco nestalo,“ přiznává Naďa. Zároveň ale dodává, že je poslední dobou čím dál nervóznější. Když si zapomene telefon doma nebo se jí vybije baterka, okamžitě začne panikařit a bát se, co bude doma následovat.
„Nejhorší je, že už sama nevím, co je ještě normální. Část mě si říká, že kdyby mě neměl rád, tak to neřeší. Druhá část se ale bojí, že tohle není láska, ale toxické chování. Jen nevím, jak mám poznat, kde je ta hranice,“ uzavírá Naďa.
K článku se vyjádřila mentorka a koučka Lucie Šefrna:
Samotné sdílení polohy ještě nemusí znamenat problém. Mnoho párů ho využívá z praktických nebo bezpečnostních důvodů. Důležité ale je, co se děje kolem něj.
V příběhu mě nejvíce zaujala věta, že si Naďa už sama není jistá, co je ještě normální. S podobnými pochybnostmi se ve své praxi setkávám poměrně často. Člověk většinou nezačne pochybovat o vztahu ze dne na den. Mnohem častěji začne postupně pochybovat sám o sobě. O tom, jestli nepřehání, není příliš citlivý nebo si situaci špatně nevykládá.
Neumím posoudit celý jejich vztah z několika odstavců. Pokud se ale Naďa bojí, jaká bude partnerova reakce, když se jí vybije telefon nebo ho zapomene doma, stojí za to zpozornět. Problém často nezačíná ve chvíli, kdy partner chce vědět, kde jsme. Ale ve chvíli, kdy více než samotnou situaci řešíme to, jak na ni zareaguje.
Ve zdravém vztahu nemusíme přemýšlet nad každým svým krokem, aby nevznikl konflikt. Pokud se přistihneme, že více řešíme partnerovu reakci než samotnou situaci, je dobré se zastavit a podívat se na vztah s větším odstupem.
 Ve své práci propojuje porozumění lidskému chování s praktickou změnou. Pomáhá klientům vystoupit z nefunkčních vztahových vzorců, znovu důvěřovat vlastnímu úsudku a dělat rozhodnutí, která nejsou řízená strachem, ale tím, co skutečně chtějí. Více informací a možnosti spolupráce najdete na www.samasebouzivotem.cz |
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jasně, že je to z lásky. A ta facka, co ti jednou nevyhnutelně přiletí, ta bude taky z lásky. Těžko můžeš rozeznat hranici, když ji máš kilometr za sebou. Jak, že se o tebe bojí? Žiješ snad někde v ghettu, nebo v mexickým slumu? Asi ne, že? Možná tě zklamu, ale stále žijeme v dostatečně bezpečné zemi, aby mohla dospělá svéprávná ženská vylézt na ulici, aniž by ji u toho někdo zamordoval. Ostatně sama píšeš, že když se ti vybil telefon, hned tě podezíral, že máš jiného chlapa. Ne že se bál, že tě někdo přepadl, nebo tě přejela tramvaj, specificky v tom hledal chlapa. V momentě, kdy tě tvůj protějšek obviňuje z nevěry jen na základě vlastní fantazie, je to prostě žárlivej idiot a je na čase zdrhat.
To není přítel, ale stalker a potenciální nísliník.
Pokud si to slečna nechává líbit dlouhodobě, je to její vina. Je dospělá a nemá se nechat tlačit do věcí, které jsou jí nepříjemné. Prostě se rozejdu, ať si najde jinou oběť.
S koučkou nesouhlasím. Požadavek na sdílení polohy je problém. Vždycky. Je jenom velice málo situací, kdy by to skutečně mělo význam pro bezpečnost dotyčného. Třeba kdyby se někdo rozhodl, že sám projde questaharskou stezku. Ale i potom se ta poloha sdílí jen nezbytně nutnou dobu. V běžném každodenním životě není vůbec žádný důvod sledovat dospělého svéprávného člověka. Další výjimka jsou odsouzení. Těm se dává sledovací zařízení, když mají domácí vězení, tj. smějí jít jen do práce a domů, a to je prosím za trest. Jestli si Naďa myslí, že potřebuje být trestána... ke všemu s tím dobrovolně souhlasí, tak asi není co řešit. Nezbývá než jí popřát, aby si to hezky užila.
To není žádná láska, ale omezování a nátlak. Pusť ho do oběhu, bude to jen horší.
Věř kamarádkám.A jestli s ním chceš být dál,tak se s nimi i pomalu začni loučit.A to bude ještě to nejmenší.
Je to i naopak? Jestli ne, tak není nad čím přemýšlet.
Děsná doba. Možnosti sledovat člověka jsou stále dokonalejší. Já tohle, pravda, neřeším, ale říkám si - kam jsme se to dostali. Já bych rozhodně nedovolila být jako loutka na špagátě, který mi povoluje a zkracuje nějaký chlap.
Tohle není tvůj přítel, ale nepřítel. A čím dříve na to přijdeš, tím lépe pro tebe.
Ten magor by už měl být bývalý přítel.
Tohle nemá s láskou a starostlivostí vůbec nic společného.
Partner je cvok. A vy jste další, když s ním setrváváte a věříte mu, že vás sleduje "z lásky".
Dobře ti tak. Když s tímhle šmejdem jsi dobrovolně, ačkoliv tě nikdo nenutí, tak dobře ti tak. Jsi dospělá, svéprávná, každý, kdo jde kolem, tě varuje, a ty si pořád "nejsi jistá", tak si to, co přijde, pěkně vyžer.