Milá redakce a ž-inky,
jsem asi případ pro psychiatra, ale než se za ním v budoucnosti někdy určitě odeberu, svěřím se nejprve vám. Ano, mám fobii. Takovou malou neškodnou: z pavouků. Přežiju mikroskopického pavoučka, ale pokud rozeznám osmery nohy a tlusté vypasené hmyzí tělíčko, nejsem daleka prchání a ječení, a to jsem na první pohled celkem vyrovnaná osoba.
Před rokem a něco jsme se z bytovky přestěhovali do rodinného domku. V euforii nad pozitivní změnou bydlení jsem si neuvědomila, co mě s návratem blíže k přírodě čeká. Ano: pavouci! Náš dům si celoročně oblíbili sekáči, pokoutníci, křižáci a jiné neidentifikované druhy, a to i přesto, že u nás dochází k jejich masovému vybíjení. Přesněji vyluxování či splachování (nachází-li se ve vaně).
Pravda, několikrát jsem se coby milovník přírody nad sebou zamyslela a milého vzrostlého pokoutníka uprostřed obýváku přiklopila odměrkou či zavařovací sklenicí, aby si s ním později příchozí manžel a zachránce v jedné osobě poradil...
Kdybych měla hledat kořeny svého nepochopitelného strachu, vybavuju si drobnou příhodu z raného dětství, kdy mně bylo asi tak pět a hrála jsem si doma na spolu s mladší sestrou s panenkami. Pokojnou hru proříznul ostrý výkřik naší matky, ke které se blížil dobře vykrmený pokoutník, a my unisono spustily jekot s maminkou též. Od té doby se mi asi spojilo dohromady pavouk = ohrožení = jekot!
K mému pozitivnímu přístupu k členovcům nepřispěl ani další zážitek z dětství, kdy jsem se probudila u příbuzných ze sladkého spánku a první, co jsem po otevření oka spatřila, byl vylisovaný pavouk na zdi, pár centimetrů přede mnou. Teta ho v noci zaplácla bačkorou, a protože se ho také štítila, čekala, až ho ráno někdo z těch chrabrých přítomných (mužů) odloupne...
Můj bývalý přítel se mému strachu vysmíval. Bral pavouky do ruky a škádlivě mě honil po bytě, když jsem v amoku prchala před jeho sevřenými dlaněmi. Samozřejmě, nikdy ho po mně nehodil, to by to měl spočítané dříve, než k tomu skutečně později došlo (na vině byla daleko vzrostlejší bestie)...
Když jsem trávila tehdy ještě prázdniny u něj v podnájmu, musela jsem týden spát ve staré posteli s dřevěnými čely, kde v rohu za hlavou byla pavučina s pavoukem, potažmo JEHO NEDOTKNUTELNÝM KAMARÁDEM, s nímž jsem musela lože sdílet. Tenkrát jsem si nejspíš vzpomněla na podobný animovaný film o pánovi, co kamarádil s pavoukem, kterého nakonec kvůli přítelkyni zašlápl. Asi jsem nechtěla, aby měl podobný osud, a nebo má láska tenkrát dokázala i hory přenášet, ale dodnes nezapomenu s jakým pocitem jsem na Záhořovo lože uléhala...
Na téma, já a pavouci, bych toho byla schopná napsat ještě dost. Pro vás to zkrátím. Netuším, proč z nich mám strach, respektive, proč se jich štítím, vím, že jsou užiteční, jsou-li kreslenou pohádkovou postavou, docela jim fandím, ale vzít je do ruky... to je stejně nereálné, jako že někdy přistanu na Marsu!
Ale docela jsem ve své arachnofobii pokročila, a k vysavači si už na pomoc neberu ještě latexové rukavice (to pro jistotu, kdyby se vysávaný držel ústí hadice zuby nehty a nechtěl se nechat vcucnout) a obsah vysavače také už nemusí vynášet manžel.
Teď to víte, jsem cvok. Rodinná záležitost. Vlastně, dodnes vzpomínám s polknutím, nikoli dojetím, ale odporu na babičku, která vynášela s laskavým promlouváním pavouky za nožičku z bytu ven, protože prý přinášejí do domu štěstí. Takže, já si to své štěstí trvale a nevděčně likviduju.
Mimochodem, s pavouky mě pro změnu začínají honit moji dva, jinak milovaní, syčáci mladšího školního věku!
Šupitopresto
Váš expřítel je necita! Tohle jste si nechala líbit, aby vás honil po bytě s pavouky v rukou? Stydět by se měl!
A štěstí nelikvidujete, za chvíli byste mohla mít doma přepavoukováno :-).
Vyhrožoval vám někdo pavouky?
TÉMA do novinek NA PÁTEK:
FOBIE
Skáčete na stůl, když kolem proběhne myška?
Dusíte se ve výtahu?
Křičíte, když vidíte pavouka?
Opíjíte se před cestou letadlem?
Bojíte se otevřených oken?
Z čeho máte chorobný strach?
Napište nám na: redakce@zena-in.cz
za příspěvek můžete vyhrát zajímavé ceny
Nový komentář
Komentáře
Taky ty mrchy osminohý nemusím. Na chalupě mi je dost často vyžírá netopýr (kdyby nebyl při tom spatřen, neuvěřím) a ty zbylé luxuju, ale pak musím (taky fobie ?) konec hadice něčím ucpat, mám pocit, že by mohli vylézt.
NiKina: Náš kocourek dorostenec zatím žere jen ty křečky, třeba pavoukům také přijde na chuť
Jen doufám, že mi je nebude nosit ukazovat, jak mají číči s úlovkem ve zvyku
Kočka je taky žere
Slovo pavouk, tak já omdlévám. Mám z nich takovou hrůzu, že jsem jednou kvůli pavoukovi omdlela. Stačí mít v baráku pavouka, tak ztropím takovou hysterii, že jsem v tu chvíli vhodná k chocholouškovi!!
Kekka:
ano, s tím plně souhlasím a nejen kvůli pavoukům
NiKina: já už většinou ječím jen jsem-li napadena podobnými vtipálky... Jinak mě také zachraňuje náš jezevčík, kterému ty mrchy chutnají...jen mě nesmí bezprostředně po činu olizovat
báječně napsaný
ale jinak je to
....
Pavouky taky nemusím, při čtení tvého příběhu se mi vybavila vzpomínka z dětství,kterak mě bratranec honil po dvoře, v ruce hejbající se nohu z nohatýho pavouka s tím, že mě ji hodí za krk.....
V tu chvíli jsem měla husí kůži až do nebes....
Ale tlustý vypasený křižáky jsem chodila krmit mouchama...
Tvůj bývalý přítel byl pěkný hovado.