Foto: Shutterstock
Na jaře si s přítelem pronajali byt a začali spolu žít. S chutí si zařizovala svou první vlastní domácnost a byla z těch žen, které o svého muže rády pečují. Vařila mu teplé večeře, o víkendu pravidelně pekla moučníky. A těšila se i na první společné Vánoce. Když si ale začátkem měsíce začala dělat seznam cukroví, do kterého cukroví se pustí, partner jí udělal čáru přes rozpočet.
„Přišla jsem se ho zeptat, jakými druhy udělám největší radost jemu, ale on jen zakroutil hlavou. Prý si nemám dělat starosti, protože on už má cukroví objednané u své maminky. A korunoval to slovy, že to od ní je totiž nejlepší. Na žádném jiném si prý tak nepochutná,“ tlumočí Magdalena partnerova slova, jimiž jí naprosto zkazil veškerou radost z příprav na nejkrásnější svátky v roce.
„Celou tu dobu mu podstrojuji, vyvářím, peču. A teď mi vmete do tváře, že by mu cukroví ode mě nechutnalo. To je jako kdyby řekl, že jsem v kuchyni úplně neschopná. Ať si dá maminčino cukroví u ní na návštěvě, vezme si pak domů nějakou výslužku od ní. Ale tohle jeho chování mi přijde fakt strašně demotivující,“ svěřuje se Magdalena, která teď nemá chuť doma cokoli připravovat.
„Třeba si maminku pozve i na vánoční výzdobu a přiveze od ní i štědrovečerní večeři. Však už několikrát básnil o její nepřekonatelné rybí polévce. I kdyby to byla pravda, tak mi přijde jeho chování naprosto netaktní. Takhle automaticky shazovat schopnosti partnerky. Tím spíš, když se o něj tak hezky stará,“ zlobí se Magdalena s tím, že namísto pečení si letos vyrazí s kamarádkami na svařák.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Doufám, že až si uražená a navztekaná Magdalena dá s kamarádkami svařáček a postěžuje si na manžela, který se provinil tím, že miluje matčino cukroví a zlou tchyni, která ho „zákeřně“ napeče, alespoň jedna z jejích kamarádek zareaguje rozumně a poskytne jí adekvátní zpětnou vazbu.
V tomto příběhu je krásným způsobem zřejmé, co vše jiného slyšíme ve zcela nevinných větách. Jsou to právě ty komunikační pasti, do kterých padáme a vytvoříme konflikt tam, kde stačí zaměřit se pouze na rovinu informace a tuto dále rozvést. Pokud v pochvalné větě o někom jiném slyšíme zároveň negativní podtext o našich schopnostech, je něco v nepořádku s naším sebevědomím. Reakce pak není situaci adekvátní, protože do hry vstoupí naše emoce, nesrozumitelné pro okolí.
Pro Magdalenu je zřejmě TOP svých kvalit být skvělou hospodyňkou. A pokud se cítí v této sféře ohrožena a sesazena z trůnu, není schopna vnímat v situaci i nabízená pozitiva. A dokonce si tím nechá otrávit celé Vánoce, z čehož logicky vyplývá, že atmosféra nebude pro jejího manžela nijak zvlášť příjemná. Vlídné slovo a ocenění jsou klíčem k mnoha srdcím. Místo konkurenčního boje s tchyní stačí tchyni přetlumočit manželovu větu a ocenit její pekařské dovednosti. S tím, že ona sama se také chystá péct a není tedy potřeba dělat větší množství.
A moudré matky by svým dcerám měly poradit, že oblíbené jídlo či cukroví od maminek svých partnerů je něco, s čím se opravdu soutěžit nemusí. Naopak, ocenit nabídku pomoci a v budoucnu si vyžádat pár receptů. Udělala by radost manželovi i tchyni a pravděpodobně by se dočkala i ocenění, o které tolik usiluje.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Tady je to spíš o zvyku. Manžel už od dětství jí cukroví od maminky a tak ho prostě má spojené s vánoci a patří u něj k atmosféře mít na stole cukroví zrovna od maminky. Asi bych mu nabídla, že může od maminky přinést nějaké recepty a že mu to cukroví upeču úplně stejné. Za prvé, aby toho chudák jeho maminka neměla moc a za druhé, abych se naučila do příštích let to cukroví které má rád, protože jeho maminka tady nebude věčně a kdo mu potom to jeho nejlepší cukroví napeče že. No a k tomu bych přidala pár vlastních receptů, aby to bylo ve finále půl napůl a možná by manžel zjistil, že mu chutná i to moje cukroví.
A teď jak to chodí u nás. Můj muž nosí vždycky od své maminky cukroví a k ní zase nosí to naše. Já ho přidám k tomu našemu a jíme to všichni i děti bez toho, abychom řešili co kdo pekl. Letos přinesl cukroví bez mých oblíbených kávových hvězdiček a tak jsem se hned ptala, kde je má. Prý je letos tchyně nepekla. Hmm tak to jsem měla smolíka. No nakonec abych si je snad příští rok upekla sama nebo co?
Po napsání a vložení svého komentáře jsem sjela myší dolů a četla jsem ty komentáře ostatních. Proboha, ženy české, to se dokážete písemně hádat kvůli cukroví? Moje tchyně žádné cukroví nepekla. Byla Slovenka maďarské národnosti a pekla štrúdle. Já jsem si nechávala péct od někoho, kdo to uměl. Až poslední asi tři roky jsem pomocí robotu a silikonových forem vyrobila rohlíčky a slepované linecké. A protože na lepší vánoční cukroví není rodina zvyklá, sní to, co vyrobím. Manžel nereptá, nemůže, je 30 let po smrti.
To by mi vůbec nevadilo. Mám o práci míň. U toho, jakým způsobem to řekl, nikdo z nás, čtenářů, nebyl. Možná to Magdalena zbytečně dramatizuje. Jedna bývalá starší spolupracovnice, kdysi, upekla v neděli husu, uvařila k tomu knedlíky, zelí. Manžel se nacpal k prasknutí, pak si dal pivo a řekl: Bylo to dobré, ale scházela tomu ta láska, jako od maminky. Kolegyně mu cosi hodila na hlavu.
U nás je tohle jinak. Tchyně nikdy vaření ani pečení cukroví moc nedala a vaří u nich tchán. Když jí nezbylo nic jiného než uvařit, tak to bylo pečené kuře nebo rybí prsty, ve výjimečných případech buřtguláš. Když už cukroví, tak z koupeného těsta (ale bábovku si od ní manžel dá rád). Na Vánoce pekla babička, která s nimi v domě bydlela. Když umřela a my se před pár lety nastěhovali nahoru, převzala jsem pečení já. Nevadí mi to, ráda něco udělám a navíc ho kvůli sobě musím dělat bezlepkové. V prosinci tchyně dole u nich na chodbě čmuchá, jestli se už peče :D A každý rok se ptá, jestli budou ty dobré placičky s rozinkami, které pak ve sklepě ujídá :D
To je ale odpověď paní “terapeutky s psychologickým výcvikem. “, Manžel je buran a chudák holka si to asi jen špatně přebrala , Bože …..
Je to neomalený buran, upeč si pro sebe co máš ráda nebo si udělej vaječný koňak a na tu nevděčnou veš se neohlížej. A přehodnoť vyvařování teplých večeří, pokud máte v práci teplý oběd, v chystání večeří se střídejte. Ale jinak, on neřekl, že mu od tebe nechutná, tak si to nenamlouvej, akorát se zbytečně užíráš. Asi zatím neměl jiné cukroví než od maminky, tak nemůže vědět.
Tyhle starosti bych chtěla mít.
Tak si u maminky objedná cukroví, no boože.
Aspoň nebudu muset péct. A ona jako ženská aspoň nebude tlustá.
Jsem si všimla, že lidi mají u žrádla za nejlepší většinou to, čím jsou krmeni od malička, i kdyby to ostatním chutnalo jak bobky a výživová hodnota byla nulová. Když jí to baví, ať si peče, on to přece žrát nemusí a stejně jsou to úplně zbytečný kalorie
Bydlenka navaří, napeče a manža si čvachtá. Třeba mu to celou dobu nechutnalo a byl taktní. Ale ona je přesvědčena o své dokonalosti. Ale je hodná, že mu dovolí si cukroví u maminky vzít na návštěvě.
Mám inteligentní tchýni. Nic nám nenutí, nic nám nepeče, ani teď ani dříve. Společně se společným bydlením svého syna se mnou prostě akceptovala, že mladý muž už není její starost a už ho nemusí nijak vyživovat. Zvládl to sám a o plotnu jsme se od začátku starali oba. Já teď více než on, ale když se k tomu vaření postaví, tak kouzlí. :) A mám muže, co není maman. V životě neřekl, že má jeho maminka něco lepší. Jestli si to myslel, zcela v pořádku. Dobře vím, že její španělští ptáčci jsou absolutně Michelin úroveň tisíc hvězdiček. Ale nikdy nebyl takový blb, aby to řekl nahlas v době, kdy jsem byla čerstvá paní domu :). Já jsem také nikdy neřekla, že když montuje dětem postel, tak by to můj otec už měl hotovo třikrát a ještě navíc postavený dům. :) Jinak, na Vánoce nás bude u nás 20. Nepeču letos nic, večery trávím učením.. Zavolala jsem sestře a bratrovi, ať se postarají o cukroví. Já dodám prostory, stromeček, Bouillabaisse a steaky. Moji rodiče sladké pečivo, ostatní donesou, co chtějí. Vše z toho umím, ale dávno nejsem ve věku a pozici, kdy bych chtěla ohromit partnera vlastním cukrovím. Ale kdybych byla v pozici dámy z článku, byla bych super otrávená taky. Partner netaktní a nedovtipný mamánek, to je pruda. Terapeutka dneska velký špatný, takového odborníka ani zadarmo.
A ta terapeutka má tentokrát pravdu. Mnohé ženy mají neuvěřitelný "talent" vidět v každém druhém slově útok na svoje kvality a hned jdou do konfliktu. Přitom tadyhle mládenec pouze konstatoval, že dosud mu žádné jiné vánoční cukroví nechutnalo tak jako to, co peče jeho matka, a že si tedy již v předstihu s ní domluvil, že mu nějaké upeče. To není urážka Magdaleniných schopností. On prostě racionálně uvažuje a nejspíš je velice překvapen, že se Magdalena nafrněla nechce teď dělat nic, ani výzdobu ani večeři... protože on si to, padouch jeden, nezaslouží. Jak správně říká Emily - "Pokud v pochvalné větě o někom jiném slyšíme zároveň negativní podtext o našich schopnostech, je něco v nepořádku s naším sebevědomím."
Tohle neumím moc pochopit, protože já byla vždycky maximálně šťastná, když jsem cokoli vařit nebo péct nemusela. Vůbec by mě nenapadlo to brát úkorně. Šmarjá, tolik času na jiné věci než stát u plotny. Pokud jsme jeli na návštěvu k rodičům a moje matka nebo tchyně nám nabalily s sebou kastrůlky nebo jinou potravu, tak hurá hurá. Mně to ušetřilo neoblíbenou činnost a manžel i synové byli spokojení a oblizovali se až za ušima. Jasně, nikdy jsem neuvařila "takovou" svíčkovou, nebo neupekla tak úžasnou vánočku jako máti či tchyně. No a co? To není soutěž Hell's Kitchen. Pokud jsem něco uvařila a choť podotknul, že od maminky je to lepší, obvykle měl pravdu
a taky na výběr - buď to snědl i tak, nebo měl možnost uvařit sám, což stejně často dělal, my to měli rozdělené. Já vařila spíš klasiku a on speciality, třeba čínskou nebo indickou kuchyni. Mnohdy jsme vařili spolu a byla u toho legrace. Cukroví jsem fůru let vůbec nepekla, protože jsme to taky dostali od máti a tchyně v množství větším, než se dalo sníst. Začala jsem péct vánoční cukroví až když synové dorostli věku, kdy to mohli dělat se mnou. Samozřejmě že jsem nepekla vanilkové rohlíčky, páč ty pekla tchyně a to ty nejlepší na světě. Opět hurá, mně taky chutnaly a ušetřilo mi to práci. 
Vzpomněla jsem si na tchýni...roky nám dávala s železnou pravidelností čtyři mazance a čtyři vánočky. S patřičným komentářem, že to dělala od rána, že ji to dalo plno práce. A že se jí to letos teda moc nepovedlo /čekala chválu a díky/. No tak jsem poděkovala, pochválila. Samozřejmě se to nedalo sníst. Zbytek se vyhazoval , říct si nedala, že stačí jeden, max dva kusy. Jednou dostala chřipku jako hrom. Oznámila nám s žalostným výrazem, že letos bohužel mazance nebudou. Upekla jsem dva a jeden jim poslala. Koukala ona, můj muž doslova zíral. A málem mi vynadal. Proč nepeču, když to mám mnohem lepší a nechávám to na jeho matce. Povídám, já s ní nebudu soupeřit. Rok co rok nám to vnucuje a tváří se, že bychom snad bez toho ty svátky ani neměli. Tak holt ať peče, když chce. Měla jsem je nadýchané, nepřeslazené, tuku akorát. Na rozdíl od...Zkrátka se povedly. Hrníčkový recept, tehdy nebyl internet, ze staré Vlasty.
Já bych tak nějak od chlapa brala odpověď. Mám rád rohlíčky , ořechy a vosí hnízda. Nedělej toho krabice, stačí jedna dávka. Konečně, kdykoliv během roku, když dostaneme chuť, se trocha cukroví dá upéct viď. Jo a máma peče , taky nám dá. Jsem rád, že pečeš, já jsem docela mlsnej a mám domácí cukroví rád.
Bc. Karin Emily má nejspíš sama nějaké značné osobní problémy. Protože takový slint rozhodně chcete číst od člověka, kterého máte platit za to, že vám pomáhá. Pro mne osobně, kdybych hledala na internetu někoho, kdo mi má pomáhat, by byla takováto odpověď od terapeuta přesně ten důvod, proč si myslet, že je velmi špatný v tom, co dělá. Především ten první odstavec je čistý humus, to se vám, Karin Emily, někdo naboural do účtu a teď vás trolí? A redakci velký palec dolů, že takovou nenávistnou reakci od rádoby odborníka vůbec otiskne. Emily, vy si dejte pauzu a dejte si do pořádku vlastní život, jelikož si tipuji, že se vaše osobní záležitosti promítají do vaší práce.
Ano, je zvyklý na cukroví od svojí mámy, jedl ho celý život. Nic proti tomu. Jeho odpověď na to, co má rád a co by chtěl upéct, by se ale dotkla jistě každé druhé z nás. Protože by v podtextu slyšela asi tohleto:,, Ani se neangažuj. Na mou mámu stejně nemáš, ať upečeš cokoliv." Kde je měřítko , že by mu její cukroví nechutnalo? Mě by to hodně naštvalo . Kdyby byla Magdalena líná péct, mohla by jen zajásat. Kdyby Magdalena neuměla péct, klidně by snesla, že muž preferuje cukroví od matky a jen by mu na cestu k ní mohla doporučit, aby donesl víc i pro ni. Drsné je, že ona chce obětovat čas, peníze, práci, aby měl doma na první Vánoce hezkou atmosféru, chce mu upéct z lásky a on ji takhle podrhne. Vzala bych to pozitivně. Ušetřila bych. A milému partnerovi bych maminčino cukroví dopřála každý rok. No a na nějakou oslavu, kam bych s ním či bez něj šla, bych s sebou brala tác se svým cukrovím, upečeným pro tuto příležitost. Táta narozeniny, košíčky. Mamka svátek, kávové rohlíčky. Kamarádi sešlost, oříškové s krémem a polevou. Za rok dva tři bych hezky vystřídala repertoár. A doma bych nenechala ani kousek. A na jeho dotaz, kdy něco upeču, bych měla jedinou odpověď. Tobě přece chutná od maminky.
Jeee, zase ta zbytečně jedovatá slina od psychoterapeutky. Takhle "mladá" jako Magdalena z článku jsem byla taky. Je přece jasné, že když má zodpovědná mladá slečna svou první domácnost, tak chce ukázat ostatním, ale především sobě, že to zvládá. Časem jí to dojde. Která měla v počátcích prvního vážného vztahu moudrost zkušené ženy, ať hodí kamenem.