Dlouholetý přítel a otec jejích dvou dcer (5 a 8 let) od nich odešel před rokem a půl. Zamiloval se jinde a jim zlomil srdce. Všem třem, protože o dcery nejeví valný zájem. Vídá se s nimi párkrát do roka a spíše z povinnosti, což Adélka a Nelinkou už tak nějak vytušily a trápí je to. Přesto si nepřejí nic jiného, než aby se jim táta vrátil. A byli zase jedna velká rodina.
Foto: prostock/Shutterstock
Rozchod byl těžký i pro Agátu. Byla zklamaná a přesvědčená, že už zůstane sama. Jenže ani ne půl roku po rozchodu potkala Mirka. Ačkoli se vztahu zpočátku bránila, nakonec se zamilovala. Láska jim vydržela dodnes. Klape jim to a snaží se spolu trávit veškerý volný čas. Jenže ona ho moc nemá, protože vždy spěchá domů za svými dcerami. A právě to je kámen úrazu a příčina hádek, kterých mezi nimi začíná přibývat.
„Mirek by si velmi přál, abych ho už s dcerami seznámila a začlenila ho tak do rodiny. Tím bychom mohli přestat řešit, že na sebe máme jen velmi málo času. Viděli bychom se prakticky nepřetržitě a konečně začali žít jako opravdový pár. I mně by se to líbilo, to nepopírám. Jenže mám děsný strach a blok o něm holkám říct,“ přiznává Agáta. Obává se hned dvou věcí. Jak by dcery nového člena domácnosti přijaly, když mají v hlavách stále ještě myšlenku na možný návrat otce. A také případného zklamání, kterému by je vystavila, jestliže by jí to ani s Mirkem nakonec přece jen nevyšlo.
„Kamarádka mi říká, abych do toho šla. Jde přece i o mé štěstí. Jenže pro mě jsou na prvním místě holky. Nechci jim ublížit, to už udělal jejich otec, když je opustil. Co když je zklame i další chlap? Nebo taky nemusí a můžou mít svůj mužský vzor, já vím. Ale ta nejistota… Kromě toho nevím, jestli spolu budou vycházet. Děsí mě představa, že si spolu nebudou rozumět. To bych jako pak řekla Mirkovi, ať si zase sbalí věci a odstěhuje se?“ přemýšlí Agáta a zásadní krok dál oddaluje.
Kdy je ten pravý čas představit dětem nového partnera či partnerku?
To je jedna z otázek, na kterou často odpovídají i poradci z Rodičovské linky. Jednotný recept však přesto nemají. „Neexistuje jednoznačný návod, který bychom mohli využít. Obecně lze říct, že je vhodné rodinu propojit v momentě, kdy je naše partnerství dostatečně stabilní a rádi bychom společně plánovali budoucnost. Je třeba brát ohled na to, že nový partner přináší do soužití s dětmi velkou změnu, na kterou nemusí být vždy připravené. Je důležité naplánovat takový postup, který by vycházel dětem vstříc a komunikovat s nimi (vhodným způsobem vzhledem k jejich věku) o tom, co zažívají.
Je třeba si přiznat, že ne vždy probíhá vše hladce a bez komplikací. Děti nemusí nového partnera rodiče přijmout a mít k němu pozitivní vztah, stejně tak, jako nevlastní rodič nemá povinnost mít rád děti svého partnera, i když je to samozřejmě to, co bychom rádi, aby se dělo. Jde o citlivou záležitost, se kterou je dobré zacházet s respektem ke všem členům nové rodiny. Dávat jim prostor se vzájemně poznat, a přitom ani jednu stranu do vztahu nenutit – jde o něco, co má svůj vývoj v čase, a to je často hlavní devizou, kterou rodiče v ruce mají.
Jestliže dítě nového partnera odmítá, dejte oběma čas. A ptejte se na důvody, co dítěti vadí, co by si přálo, aby mohlo být spokojenější – hledejte, zda za antipatií vyjadřovanou směrem k novému partnerovi rodiče, nestojí ještě nějaké další důvody, které se dají řešit (ztráta pozornosti rodiče, nezpracované emoce z rozpadu původní rodiny, obavy z budoucího soužití)."
- Je vhodné předem s novým partnerem komunikovat o jeho roli a míře odpovědnosti za fungování rodiny.
- Základem řešení problémů je otevřená komunikace.
- Stanovte společná pravidla fungování ve vaší rodině.
- Nevlastní rodič by neměl brát negativní projevy dětí příliš osobně, nemusí totiž vůbec souviset s ním, ale s jejich prožíváním pro ně tak náročné situace.
- Přijměte fakt, že vztahy k vlastním dětem a dětem partnera mohou být odlišné.
Zdroj informací: Rodičovská linka
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Ten pán nebyl schopný si založit vlastní rodinu a tak se potřebuje dostat do některé už založené? A zrovna ke dvěma holčičkám? Jak dlouho žil sám? Umí si uvařit, vyprat? Byla už Agáta u něj? Žije v pokojíku u rodičů nebo sám? Na čem ztroskotaly jeho uplynulé vztahy? To jsou ty otázky, které je potřeba si položit. A teprve potom se ptát, kdy ho s dětmi seznámit. Se dvěma potomky bych opravdu hodně zvažovala měnit cokoli ve svém domově. Kam spěchat? Komu to přinese užitek? Pokud pouze jemu, když se do toho tak mermomocí žene, je tu něco špatně. Agáta musí koukat hlavně na děti a na sebe. A uvědomit si, že bude mít víc práce a málo odpočinku a volna. Bude čas doma dělit mezi děti a něho. Lépe se vidět málo, než zjistit, že je Agáta ve středu z toho, že zmizela pohoda a děti nešťastné z člověka navíc, který jim vzal velkou část jejího času a pozornosti. Kdyby žila sama, je to poněkud o něčem jiném. Takhle se pán musí podřídit. Máma a děti jsou tři. On je jeden.
Představit asi ano, a to velmi, velmi, veeeeelmiiiiii pomalu. Hlavně si ho nestěhuj domů a už vůbec ne, když na tebe nějak tlačí a sní o tom, jak budete pořád spolu. Děti, a zvláště takto malé, jsou a musí být absolutně prioritou. Ne tlaky muže. Společně donZOO třeba. Možná párek v rohlíku. Ale proboha, to jako máte v úmyslu spolu bydlet? Děti ho nijak neznají a on by se rád stěhoval? To je red flag jak vyšitý.
Tak chce ho "představit" nebo rovnou nastěhovat? Z článku to vypadá na to druhé, mluví se o novém členovi domácnosti. To by byla velká chyba a pro ty děti pecka mezi oči. Napřed by se měl s těmi dětmi pomalu seznamovat. Návštěvy, výlety... klidně rok, dva, tři. Není nikam žádnej spěch. A teprve potom, až by se vidělo, že ty děti ho přijaly a že on si s nimi taky rozumí, tak až pak by se dalo uvažovat o tom, že se pán nastěhuje. Dočasně. Na zkoušku. A ano, kdyby se ukázalo, že spolu nebudou vycházet v jedné domácnosti, tak by si pán sbalil kufry a šel zas k sobě domů. Jestli není ochoten na to přistoupit a hrne se už po necelém roce známosti se stěhovat k Agátě domů, tak bych se ptala, pročpak je tak nedočkavý? To není normální. Zdravě sebevědomý muž toho nemá zapotřebí, aby se domáhal toho, že se nastěhuje k ženě. Takový by začal hledat nový domov pro všechny, kam si Agátu s dětmi přivede, ne že se bude sáčkovat k ní. To bych zpozorněla a začala se ptát, kde pán dosud bydlí, kde pracuje, zda náhodou není zadlužený, a jak si představuje společné bydlení, hlavně svůj podíl na nákladech na domácnost, na nezbytných činnostech a taky na péči o ty děti. Které ještě ani nezná, ale už se hrne s nimi bydlet. Agáta by měla znát hodně odpovědí na hodně otázek, než se rozhodne.
Jestliže je ten přítel tak netrpělivý a tak moc se chce dostat do rodiny, bude asi nemile překvapen, že ty děti nebudou jeho přítomností v domácnosti vůbec nadšeny. Ta děcka čekají na svého otce ne na cizího mužskýho, který před nimi bude objímat jejich matku.