Přítel mi přichystal v cestovní kanceláři nepříjemné překvapení, jsem teď švorc, stěžuje si Martina (29)

Bude znovu šetřit, pravděpodobně pracuje. Třeba se poučí a milého Dominika pošle do oběhu. Příště pojede do té Itálie nebo někam, kde to není nad její finanční možnosti. Nebo si najde přítele, pro kterého nebude problém ji na dovolenou pozvat. Nezáleží kam, záleží s kým.

Jelikož za ni nezaplatil, tak ji asi nepozval. Když totiž pozvu, tak platím. Nicméně, věta "peníze neřeš" se podle mne zcela běžně vykládá jako "neřeš, platím já". Nechápu, jak si někdo může dovolit říci "peníze neřeš" jako pobídku k utrácení. K číslu 3, nevypadá, že by jakkoli trvala na tom,že má v budoucnu platit partner. Nicméně, pokud jeden chce něco výrazně dražšího a druhý má méně peněz, tak se mi zdá zcela logické, že buď se dohodne kompromis, nebo ten bohatší zaplatí nebo přispěje na to, na co ten druhý nemá. Vždy se přizpůsobuje rychlejší pomalejšímilu, silnější slabšímu, takže i tady, bohatší buď přispěje, zaplatí, nebo se koupí to, co si může dovolit ten méně movitý.

No nevím. Pokud někomu řeknu, že na něco nemám peníze, a on mi řekne, ať peníze neřeším (bez dalšího "upřesnění"), předpokládám, že to bude řešit on. Samozřejmě se musím ozvat, pokud by mi vadilo, že za mne má něco platit (samo je rozdíl, když si zapomenu hotovost / kartu a kamarád za mne "zatáhne" večer v hospodě, což mu můžu bez problému oplatit, a drahá dovolená na druhém konci světa). Svou finanční situaci vzájemně znali, ale nevíme, jak to měli mezi sebou v této oblasti nastavené. Půl roku už je taky (zvlášť v dnešní době) přece jen nějaký vztah a pokud bych ho (zvlášť jako movitější z dvojice) myslel vážně, nedělalo by mi problém celou dovolenou zaplatit (zvlášť když jsem si tu dražší destinaci vymyslel).

Jako ta paní, co si myslela, že si s ní píše Colin Firth a poslala mu pár set tisíc kapesné na výlet do Čech ....

Právě že šlo o nemalou částku za dovolenou na druhém konci světa, a Martina věděla, že je to pro ni finanční problém. Tak si to měla s pánem ujasnit ještě před tou návštěvou cestovky, aby věděla, na čem je, a on taky. Určitě to plánovali delší dobu, mluvili spolu o tom ne jednou, a něco předpokládat je jedna věc, a vědět najisto, že jsem skutečně pozvaná i s tím, že to za mě pán chce opravdu zaplatit, je věc druhá. Není problém, aby movitější z dvojice zaplatil, pokud je to ve vzájemné shodě a po dohodě, že to tak bude. Ale to z článku nevyplývá. Martina si to jenom myslela, žádnou dohodu v tom smyslu spolu neučinili.

No, kdyby znal mou finanční situaci, já chtěla levnější dovolenou a on vybral dražší s tím, že peníze "nemám řešit" (něco jiného by bylo, kdyby řekl třeba "peníze budou a my nebudem), tak bych si to taky vyložila tak, že to za mě zaplatí (i když s manželem jsme si do svatby každý platili svoji část dovolené). Ale já bych se nerozpakovala to v cestovce jemu nebo prodejkyni otevřeně říct, přece nepřijdu o prachy.

To je ovšem ten kámen úrazu, že lidi běžně něco předpokládají, něco si nějak vyloží a pak se diví, že jejich výklady a předpoklady nebyly správné.   Do hlavy nikomu nevidíme, a tak je potřeba spolu mluvit. V tomto případě, kdyby mi pán řekl "peníze neřeš", tak mu povím "Promiň, Dominiku, ale já nemůžu peníze neřešit, já na takovouhle dovolenou prostě nemám, a ne, není to proto, že bych škudlila a bylo mi líto ty peníze za takovou dovolenou dát, ale jednoduše jich tolik nemám. Mám menší plat než ty, což přece víš, a můžu si zaplatit dovolenou maximálně do částky XXX Kč, takže je mi líto, ale na Bali s tebou jet nemůžu." No a máme východisko pro další diskuzi a případnou nabídku, že to zatáhne on. Zjistit, že to nezatáhne, až v tom okamžiku, kdy je účet na stole, je fakt pozdě.

Pokud bych s přítelem vybírala dovolenou a jemu bylo Chorvatsko, které si já mohu dovolit, málo, a vybral Bali, a řekl mi, ať peníze neřeším, tak bych je neřešila a očekávala bych, že to zaplatí. Když nemám řešit peníze, tak je řešit také nebudu. Ano, samozřejmě, komunikace tady vážně vázne, ale to nic nemění na tom, že když "nemám řešit peníze", tak je neřeším. Jen bych dodala, že tento vztah budoucnost nemá, výrazně rozdílné příjmy sice neznamenají automaticky konec, ale v tomto případě podle mne ano. Ona si nemůže dovolit život který vede on a om očividně nechápe, že pokud chce s přítelkyní sdílet drahé zážitky, tak je buď bude muset zaplatit, anebo si najít podobně movitou slečnu. Pokud tady mlád muž z článku chce Bali, a ne moc levnějšího, tak bude muset zaplatit za oba, plus režii tam. Ona se totiž dovolené na Bali nedožadovala.

To je celkem zajímavé, kolik lidí ve slovech "peníze neřeš" slyší rovnou i to "já to za tebe zaplatím".  No, tadyhle Martině se to "neřešení" zjevně příliš nevyplatilo. 

Je to úplně normální, když nemám řešit peníze, tak je neřeším a čekám, že to druhý zaplatí, když to chce. Vám se vážně nikdy nestalo, že při placení protějšek řekl "to neřeš"? Pak schovávám peněženku, s úsměvem děkuju a dále to neřeším. Tady se sice jednalo o podstatně vyšší částku, ale pokud muž není úplný ignorant, tak milu asi neuniklo, že žena říkala, že chce do Chorvatska. Že by si dosud nevšiml, že nerozhazuje plnými hrstmi? :) Peníze neřeš znamená, že já zvu. :D

Ne, to tedy neznamená. Pokud by někdo řekl "peníze neřeš, já tě zvu", nebo "neřeš, je to na mně" nebo "peníze neřeš, já to zatáhnu", tak ano, pak je jasné, že můžu schovat peněženku a zdvořile mu poděkovat. Samotné úsloví "peníze neřeš" neobsahuje žádnou nabídku ani závazek, že za dotyčného hodlám něco platit.

Rikino, dobrá, řekla byste, že na takovou dovolenou nemáte a partner by na to odpověděl "peníze neřeš". Co byste tedy dělala, pokud v tom nevidíte nabídku, že to vyřeší on? Kdo jiný by to ještě mohl vyřešit za vás, pokud vy to řešit nemáte? Zatím vždycky, když mi někdo řekl "to neřeš" znamenalo, že to vyřeší jiní, kompetentnější a já se tím nemám vůbec zabývat a už vůbec do toho šťourat.

Ano, mně se kolikrát stalo, že jsem si vyložila odpověď jako jasnou informaci a potom koukala jako péro z gauče. Například. Tchýně: Potkala jsem paní Novou, vzkazuje to, že vyndali dvanáct pytlů a že ty brambory pro tvou tetu budou. Povídám muži: radši se tam půjdu zeptat, než tetě napíšu. Muž řekl, prosimtě, moje máma ti to snad řekla jasně? To jako myslíš, že lže?  Já napsala, příbuzní přijeli, brambory nebyly. Prý to tak nebylo, prý jim chtějí dát až ty příští, na zimu. Příbuzní na mě naštvaní, já naštvaná na tchýni, muž naštvaný na mě. Tehdy nebyly mobily, a ani příbuzní, ani moje známá neměli telefon. Dělat prostředníka...na to si od té doby skutečně dávám bacha. A jiná. Byla jsem s holkama na kultuře. Šatnářka bývalá sousedka. Povídám, je potíž s lístky. Že něco neřekneš? Povídám, a šlo by čtyři na příště? Jo, proč ne. Za měsíc za ní jdu. A ona, jo holka, lístky si musíš zajistit v pokladně!