Partner to pro ni chystal jako velké překvapení a dárek k prvním výročí jejich vztahu. Pozval ji na luxusní večeři a tam jí předal krásně zabalenou krabičku, v níž se ukrýval klíč s visačkou s jejím jménem a jeho adresou. Jenže očekávaná radost se nedostavila. Vzmohla se jen na nejistý úsměv. Ne že by jeho nabídku na společné bydlení v jeho podstatně větším bytě nepochopila. Jen si nebyla jistá, co na ni odpovědět. A tak mu jen poděkovala a objala ho. Definitivně kývnout na jeho nápad však dodnes nedokázala.
Zdroj foto: Shutterstock
„Asi bych měla být nadšená a už balit kufry. Je super vědět, že se mnou počítá. Ale upřímně – nejsem. Miluju Adama, to určitě ano. Nemám v plánu rozcházet se s ním. Jen je mi v mém malém bytečku neskutečně dobře. Nic mi nechybí, tak proč ho opouštět?“ ptá se Adéla, která tu žije sama spokojeně už šestnáct let. A za tu dobu si na svůj způsob života zvykla.
„Můj byt je taková malá oáza klidu a soukromí. Když nikoho nechci vidět, prostě se tam zavřu a jen jsem. Nemusím nikomu nic vysvětlovat, s nikým se dohadovat. Dělám si vše po svém. No, a když pak mám chuť nebýt sama, jdu na návštěvu k Adamovi. Nebo on ke mně. Je to podle mě i víc sexy, než si být nablízku nepřetržitě a dělat před sebou i ty méně estetické činnosti,“ krčí rameny Adéla, kterou nenutí do společného bydlení ani zakládání rodiny.
„Tohle téma jsme si vyjasnili hned na začátku. Děti mít nemůžu a můj partner o ně taky nijak zvlášť nestojí, takže rodičovství prý oželí. Proto mi nepřijde nezbytně nutné sestehovávat se. Takhle je nám přece dobře,“ dodává Adéla a otevřeně přiznává, že ráda oželí i úlohu hospodyně. Jenže na druhou stranu nechce partnera ranit. „Je asi dost hloupé říct mu, že s ním žít nechci. Tuším, že se urazí. A tak přemýšlím, jak to zaonačit, aby byla spokojenost na obou stranách."
O vyjádření jsme požádali terapeutku Kristínu Pelikánovou:
Adéla již zmínila výhody, které jí oddělené bydlení přináší, přesto bych ji vyzvala k tomu ať se zamyslí i nad benefity společného soužití. Je i důležité, zda si takhle vztah představuje i do budoucna - jaké má s Adamem plány?
Rozumím její obavě, obzvláště po velmi dlouhé době, kdy žila sama - Je toto rozhodnutí o tom, že je zvyklá na svůj nerušený prostor nebo se o Adamovi? (Jinými slovy je to o ní nebo o nich jako o páru?)
Tyto obavy bychom spolu probraly a podpořila bych ji v tom, aby je prodiskutovala i s Adamem. Je možné, že Adamova reakce na ně bude nějaká. Třeba se urazí, jak říká, ale třeba bude smutný, zklamaný - tímto nechci vyvíjet na Adélu emoční nátlak, jen bych ji navrhla i tu možnost vcítit se do Adama. Jaké by to bylo, kdyby to bylo obráceně - jaké pocity by v ní vyvolávalo, kdyby radostně předala klíče a on se zdráhal. Šlo by o to, aby Adéla mluvila o téhle situaci a měla na ní náhled.
Může tu být téma strachu pouštět se do něčeho vážného - přeci jen při společném bydlení vidí člověk vše, co partner dělá, ale taky partner vidí, co děláme my - jsou nějaké věci, které by Adam vidět/znát neměl?
Tak jako tak, nikterak bych její rozhodnutí či způsob přemýšlení nehodnotila - jen bych nabídla možnost podívat se na tuhle záležitost z různých úhlů.
Obecně jde ve vztahu o velký krok. Někdy vyjde a někdy je společné bydlení třeba jen urychlením případného rozchodu. Některé páry společné bydlení zkusí a zjistí, že to moc nejde a pak se rozhoduje, co se vztahem dál. A někdo to má jako Adéla. Na každého může její vysvětlení působit jinak - může to být o neochotě se přizpůsobovat nebo měnit své návyky, může to být strach z různých situací. Může to být taky i netradiční vztah, kdy lidé hledají, co ještě zvládnou. Hodně záleží na motivaci, proč společné bydlení nechtějí. Pokud je za tím strach - pak to může být velké téma na několik sezení, protože strach je často dám nějakou zkušeností (s minulými partnery nebo z dětství). To, že se říká, že společné bydlení je přirozený vývoj vztahu má svůj smysl. Poznat člověka tak, jak ho na návštěvě nepoznáte má taky svůj smysl pro trvání vztahu.
I společné bydlení je o komunikaci. Pokud jeden z partnerů potřebuje častěji soukromí a nerušit, dá se tomuto přání vyhovět, ale je potřeba aby to druhý partner věděl.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Hm, tak bych mu dala klíč od svého bytu a je to fifty-fifty.:)
16 let bydlí sama? A děti mít nemůže? Nedivím se, že se jí nechce bydlet s přítelem. To, aby se sestěhovali dohromady do jednoho obydlí, je podmínka pokračování vztahu? Paní a pán také už nebudou nejmladší. Zvyky se těžko mění. Třeba se pán těší na to, že bude mít nachystanou snídani a teplou večeři, doma uklizeno, žena vždy po ruce.....
Pani bydlí ve svém bytě? Muže jej pronajmout a ví, ze se muže vrátit. U podnájmu je samozřejmě riziko, ze takovýto byt už nemusí najít. Co zkusit společně trávit víkendy? A pak zkusit první týden? A dva? A co mu o těch obavách říci? Jestli má velký byt tak si najde soukromí i tam.
Moment - on to výslovně řekl, že chce, aby se ona k němu stěhovala? Přece klíč nutně nemusí znamenat společné bydlení. Adam mohl dát Adéle klíč od svého bytu proto, aby tam ona mohla kdykoli přijít, i tehdy, když on zrovna nebude doma, ne že tam ona nutně musí rovnou bydlet. Samo o sobě je to značný projev důvěry a já bych teda klíč od mého bytu nedala ani vlastnímu synovi. Natož cizímu chlapovi. Navíc rok je velice krátká doba, ještě se ani pořádně nepoznali. Ale když už jí tedy ten klíč dal, tak doporučuju hezky poděkovat a tvářit se, že je to milé a radostné, a nepouštět se do žádného vysvětlování. Kufry nebalit, na to je vždycky dost času, a hlavně by si měla dát Adéla pozor, aby nesklouzla do role neplacené hospodyně. Když má ten klíč, tak to už není jenom jako návštěva a tak by tam mohla taky poklidit, nakoupit, uvařit... od toho bych se držela dál. Ale jak říkám - já bych si na jejím místě vůbec nebyla jistá, že jde o nabídku společného bydlení, jestliže to nebylo jasně a výslovně pánem řečeno.
Myslím, že on jí podal srdce na dlani (spolu s klíčem od jeho bytu), kdežto ona si nechává pootevřená zadní vrátka. Asi to s její láskou nebude tak žhavé, když je jí milejší bydlení single.