Na muže zrovna štěstí neměla. První přítel ji opustil, když čekala jejich druhé společné dítě. Druhý partner zase ve chvíli, kdy mu důvěřivě pomohla k nemalé půjčce, aby mohl rozjet podnikání. A tak zůstala sama se dvěma dětmi v domku po babičce, ke které jako malá jezdívala na prázdniny. Našla tu i zaměstnání, ale jako matka samoživitelka vycházela s penězi jen tak tak. Aby toho nebylo málo, časem u jejich dveří zazvonil exekutor.
houp.jpg
Foto: Shutterstock

Splácení zůstalo na mně

„Bývalý půjčku samozřejmě nesplácel, tak se banka obrátila na mě. Já ale na splátky neměla, takže mi nakonec vzali barák a nabídli ho v dražbě. Přišla chuť se vším skoncovat. Nad vodou mě držely jen moje děti. Kvůli nim jsem to musela zvládnout,“ přiznává Jana, která začínala rozhazovat sítě, kam se vrtnou, až o dům definitivně přijdou. Nenarazila však na nic, co by finančně zvládla. Jedinou šancí zůstávala ubytovna v nedalekém městečku. Jenže tam se jí s dětmi nechtělo.

Známý neznámý

Když už zase ztrácela naději, zazvonil u dveří neznámý muž. Šla mu otevřít v domnění, že jde zase o nějakého vykonavatele exekuce. On ale přišel z jiného důvodu. „Byl mi povědomý, ale zařadit jsem ho nedokázala. Ani podle jména. Až když začal vyprávět, docvaklo mi, o koho jde. Byl to Petr, kluk ze sousední vesnice z naší bývalé dětské party. Zavzpomínali jsme, zasmáli se, ale já pořád netušila, proč přišel,“ vzpomíná na setkání po třiadvaceti letech Jana. Záhy jí ale objasnil, o co mu jde. Doslechl se o dražbě a rád by dům koupil.

Nešlo jen o dům

Nejdřív do ní vjel čert, že už se supi slétají. Jemu ovšem nešlo jen o její nemovitost. Svěřil se, že je už několik let rozvedený, a v lásce má smůlu. Hlavně proto, že nemůže mít děti. Sám zůstat nechce, a tak by rád našel ženu, které by tohle nevadilo, protože ona už děti má. Pak se odmlčel. Nejspíš ztratil odvahu vyslovit to, co ona už začínala tušit. Tak to udělala za něj.

„Zeptala jsem se, zda mi tu skutečně nabízí, abych já byla tou partnerkou. Jen přikývl. Prý se mu líbím, párkrát mě potkal ve městě. A když se doslechl, jaké mám trápení, napadlo ho tohle řešení. Já ale nevěděla, zda se rozesmát, nebo urazit. Copak jsem inventář, který by koupil s domem? Moje hrdost se s ním s díky rozloučila. Jenže červíček pochybnosti hlodal,“ přiznává Jana s tím, že mu o týden později zatelefonovala a pozvala ho na kávu.

Změnila názor

Došlo jí, že nemá co ztratit. Ošklivý nebyl, její sousedka ho taky chválila, že je správný chlap, tak proč ho nepoznat blíž? Po pár schůzkách už Janě Petrův nápad nepřišel jako sci-fi. „Dohodli jsme se, že to teda zkusíme. Zatím jen jako spolubydlící. Přinejhorším se časem i s dětmi odstěhuji. Jenže už jsme spolu rok a dávno ne jen jako obchodní partneři. Je mým darem z nebes, postupně se do něho zamilovávám. Na rozdíl od mých ex je spolehlivý, hodný na moje děti i na mě. Pomohl mi vyřešit dluhy, ale já s ním už zdaleka nejsem jen z vděčnosti,“ dodává Jana.

Čtěte také:

Reklama