Říká se, kdo nežárlí, nemiluje. Ona ale i ta žárlivost by měla mít své meze, jinak kromě lásky vezme postupně i všechny kamarády a známé. Tamaře bere už i její dvě nejlepší kamarádky. A může za to přítel Filip, který ji nechce nikam pouštět.
Příběh Filipa a Tamary
Seznámení
Na jedné takové „dívčí párty“ se seznámila s vedle u stolu sedícím Filipem. Byl tam sám. Vyměnili si telefony, druhý den si zavolali a po čase z toho byla láska jako trám.
Jolana s Dášou svojí kamarádce lásku přály, před rokem se rozešla s přítelem a od té doby nikoho neměla. Obě byly také zadané, ale rozhodně to nic neměnilo na tom, aby i nadále nedodržovaly svoje babské sleziny.
Filip byl zpočátku fajn, Tamaře udělal, co jí na očích viděl, každou volnou chvíli byli spolu, prostě mladí a zamilovaní. Tamara se ale najednou začala scházet se svými kamarádkami čím dál méně, chápali to: první poblouznění, ono to za chvilku přejde, a ještě ráda přijde probrat babské drby. Ale nepřišla, a když už, tak v doprovodu Filipa.
Nemusela jsi zvát tolik lidí
Dnes se mladí lidé hned k sobě stěhují a jdou do podnájmu. Filip s Tamarou nejsou výjimkou. Po necelých třech měsících si také našli společné bydlení. Tamara se cítila v roli „paní bytu“ dobře. Hned na první kolaudaci pozvala nejen svoje dvě nejlepší kamarádky, ale i řadu jiných známých.
Filip si uvědomil, jak je Tamara fajn, jak se ráda baví a je veselá, jak ji mají všichni rádi, a to nejen holky, ale i kluci. To se mu moc nelíbilo.
„Taky jsi nemusela zvát tolik lidí,“ řekl jí, když odešli.
„Ale jdi ty, to se mám přestat se všemi scházet ?“
„Kvůli mně bys s některými i mohla.“
„Nemohla.“ A tím byla debata uzavřena.
On by mě nepustil
Čtrnáct dní nato volala Tamaře Jolana:
„Doufám, že jsi nezapomněla, v sobotu máme babskou slezinu. Přijdou i Hanka s Luckou.“
Tamara se vymluvila, že má ještě hodně práce po nastěhování, a nepřišla.
Příště přišla, ale s Filipem.
„Co ho s sebou taháš?“ zeptala se překvapeně Dáša.
„To vám to doma spolu nestačí?“
Filip seděl a trapně poslouchal, o čem si holky vypráví.
Příště Tamara zase nepřišla, pak odmítla dokonce i pozvání na Dášiny narozeniny. Filip je prý nemocný.
„Tak přijď sama, ne?“
„On by mě nepustil.“
„Jak nepustil?“
Filip s Tamarou spolu žijí tři roky, není to málo, ale není to ani nijak moc na to, aby ji omezoval ve volném čase, co má dělat a s kým se má bavit.
Neustále naráží na její kamarádky, že jen chodí lovit chlapy.
„Ale vždyť to není pravda, mají svoje, akorát to nejsou takoví uzurpátoři.“
To bylo naposledy
Nedávno přišel Filip s tím, že by mohli mít dítě, ale Tamara ještě nechce. Je mladá, myslí si, že má ještě čas.
Dost se kvůli tomu s Filipem pohádali a ona se sebrala a utekla k Jolaně.
Filip si tam pro ni přijel a omluvil se jí. Doma však hádka pokračovala a on ji důrazně varoval, že to bylo naposledy, co někam utekla.
Tamařiny kamarádky už k ní nechodí, neboť Filip jim naznačuje, že mu vadí. Ztratila i spoustu jiných známých, neboť v přítomnosti Filipa už to není ta stará dobrá usměvavá Tamara, ale vystresovaná a upjatá holka.
Filip nikdy moc kamarádů neměl a na Tamaru se dost upnul. Všude ho s sebou tahá jako kouli na noze. Jsou sice dvojice, partneři, ale někdy je přece jen potřeba si posedět jen tak s kamarádkami, bez jeho přítomnosti. To ale nesmí. Filip se hned naštve a přestane s ní mluvit, nebo jí vyhrožuje, že to bylo naposledy.
„Prosim tě, tak se s ním rozejdi, vždyť není normální. Nemůže ti přece zakazovat bavit se s ostatními,“ radí ji kamarádky.
Tamara ale pořád neví. Má Filipa ráda, mají spolu zařízený byt, je na ni jinak hodný a jednou by s ním chtěla mít i děti, třeba by se zlepšil.
„Anebo taky ne. A až by se vám narodilo dítě, ani by nás nepustil se na něj přijít podívat,“ opět si rýply kamarádky.
Co byste Tamaře poradily?
Zůstat s Filipem, nebo se s ním rozejít?
Nový komentář
Komentáře
jak se říká: kdo něžárlí nemiluje... ale zas na druhou stranu do určité míry. V tomto vztahu nevidím budoucnost.
Nezlepšil by se spíš zhoršil. Mít dítě s někým o kom si nejsem jistá zda mě jednoho dne chorobnou žárlivostí nepřizabie není zrovna nejlepší rozhodnutí. Rychle pryč dokud je čas...
okamžitě se rozejít, to se bude jen stupňovat... on v sobě chybu nevidí, tak ji nebude chtít řešit...
to nemá budoucnost, Tamara by si měla s Filipem narovinu promluvit a pokud by stále mlel svou, dobře si rozmyslet trvání takového vztahu. může to být i horší ( kritika nebo i zákaz oblečení, účesu, prostě osobních věcí a názorů)
Znám to z vlastní zkušenosti.On mohl všude,já nesměla ani přes chodbu ke kamarádce na kafe.Když přišel domů dřív a já byla u ní,přišel tam a udělal scénu na celý barák.Bylo to děsný.Vydržela jsem tak 2 roky v manželství a pak tradáááá.Nikdy víc bych to nechtěla zažít.
prchat, prchat a to pekelně rychle a hlavně bez dítěte, pak totiž příjde ještě horší teror a třeba i fyzické napadání, pokud bude "neposlušná"
Prchala bych uz po prvnim jeho nasackovani se na babskou slezinu
Stejne je ale Filip jen na papire
, cimz nerikam, ze takovi chlapi neexistuji.
kobližka — #42 OMG - nehlídá čaj,ale čas

...už asi vážně blbnu.
Kristepane,žít s uzurpátorem,který hlídá každý můj čaj i myšlenku


,pěkně děkuju - ani omylem a mohl by to být třeba Alain Delon! Jsem svobodomyslný člověk a nic by mě tak netáhlo k zemi jako žárlivý partner.Ač vdaná,jsem stále paní svého času,chodím si kam chci a s kým chci a nemusím se cítit nějak provinilá a doma se zpovídat.Totéž "dopřávám" i manželovi a přijde mi to naprosto normální!
trocha neskoro rieši problém, určite by som odišla od neho, dieťa nič nezmení, môže byť ešte horšie
Je hodný,třeba se změní,možná ho předěláš,třeba bude jiný,ach jo
iluze.
Bude to sobec
,tak pryč od něj!
rychle pryč!!!
Rikina — #30
utíkat a rychle!
S takovým člověkem nic dobrého nečekej
cilani — #28 ano asi už to tak bude
kareta — #32 jj, dneska je podruhé šťastně ženatý.
pajda — #31 to je ovšem na ranu..ta švagrová. Doufám, že chlap utekl
peetrax — #29 jde o rozdíl mezi "utrousit" a mezi vydírat - a ten psycholožka pozná, to si můžeš být jistá. Bývalá švagrová se taky pokusila o demonstrativní sebevraždu - a té vydírání šlo úplně ukázkově. Jenže to nebylo "sem tam nějaký názank", to bylo natvrdo "ty mě doženeš k sebevraždě, ty si to budeš vyčítat, pokčej, až to udělám". Ještě bych dodala, že když už se něco takového stane, tak člověk pak má pocity viny a zpětně přikládá i těm nejmenším výrokům váhu a význam, který v době vyslovení vůbec neměly.