Foto: Shutterstock
„Nebudu lhát, že jsem si to na začátku neužívala. Z minulosti jsem byla zvyklá, že mi muž přinesl na rande třeba květinu, ale od Radima to byly úplně jiné dárky. Začalo to drahými bonboniérami, pokračovalo to parfémy, a nakonec i šperky. Brával mě do divadel, na opery, na výlety. Do toho byl vtipný a pozorný, ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že na mě úplně intelektuálně nestačí, což bylo divné, protože jsem ho považovala při nejmenším za nějakého manažera.“
Uplynulo několik dalších týdnů a Tereza se konečně začala do hloubky zabývat tím, čím se Radim vlastně živí.
„Samozřejmě jsem věděla, co dělá. Řekl mi, že se stará o chod jedné počítačové firmy. Víc jsem do toho nešťourala. Přeci jen jsme každý z jiného oboru, takže detaily jeho práce mě ani příliš nezajímaly. Já jsem umělkyně, věnuji se převážně fotografii, ale čas od času i něco namaluji. Po takovém tom počátečním oťukávání a seznamování jsem chtěla naše hovory lehce prohloubit. A tam jsem právě narazila. Došlo mi, že Radim vážně nebude nejostřejší tužkou v penále. Po třech měsících jsem se proto začala poprvé více zajímat o jeho práci a vůbec o to, co studoval. Zjistila jsem, že Radim má za sebou pouze střední a dva roky na vysoké škole, po kterých ho ale vyhodili. Když jsem se zeptala, jak může s takovýmto vzděláním pracovat pro počítačovou firmu, a ještě se starat o její chod, vypadlo z něj, že je to firma jeho otce a že je mu tam zkrátka k ruce. Dala jsem si proto dvě a dvě dohromady a došlo mi, že všechny ty drahé dárky a nákladná rande zaplatil penězi svého otce, které si vydělal čím? Tím, že mu nosí kafe? Musím přiznat, že mě to zklamalo. Na druhou stranu se mi ale Radim pořád líbí a mám se s ním nejlépe, co jsem se zatím kdy ve vztahu měla. Nevím, jak se k té situaci pořádně postavit,“ zoufá si Tereza.
K článku se nám vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka.
Z mého pohledu by si měla Tereza „zoufat“ především z prostého faktu, že má naprostý zmatek ve svých osobních prioritách ohledně výběru a kvalit svého partnera.
Nechat se zahrnovat luxusními dárky je samozřejmě úžasná zkušenost, navíc pokud nejde o přestárlého nápadníka se „sexy mozkem či sexy nabitou platební kartou,“ ale mladého a pohledného chlapíka… Neboli zhmotnění ideálu většiny dívek a žen. Prostě pohádka dnešní doby.
Uvědomění si, že ale tenhle současný princ je především povoláním SYN schopného podnikatele tento ideál poněkud kazí… Okouzlení Radimem bylo evidentně tak velké, že zájem o jeho profesi a tím i otázka čím se vlastně živí a v jakém oboru pracuje byla položena až po 3 měsících vztahu. Podle čeho vlastně Tereza hodnotí partnery a co jí na nich opravdu zajímá? Terezy rozcestí má v současné chvíli pouze dva ukazatele. Buď přijmout fakt, že si bude užívat profity zamilovaného synka a tím zjistit, že má talent a schopnosti zlatokopky, nebo se zamyslí nad tím, co opravdu v životě hledá i s rizikem ztráty luxusních dárečků.
Radim by měl v každém případě dostat šanci na vysvětlení, čím ve firmě přispívá a také informaci o zdravé potřebě Terezy, která očekává od partnera profesní samostatnost a finanční nezávislost.
Bylo by jistě zajímavé, kdyby se Radim vydal svou vlastní profesní cestou a naplnil tak představy o pracovní samostatnosti a nezávislosti, jak dlouho by ale pak trvalo okouzlení Terezy, kdyby opět občas dostala „jenom“kytičku?
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Snaží se prodat nejvyšší nabídce a teď zjistila, že tahle zas tak vysoká není :D
Já myslela , že krade...
Kolik a jak vyděláváš, umělkyně?
Ono pokud spolu jen chodí, tak si Tereza jen užívá bonusů s hezkým štědrým chlapem. Realita by asi nastala, kdyby otec šel do důchodu a syn by převzal firmu, jejímuž chodu asi až tak nerozumí a pro firmu a její zaměstnance by to byl začátek konce. Dál se může stát, že se Tereza rodině nemusí zamlouvat a že tatík přiškrtí kohoutek. Taky vidím jako reálné, že se Tereza nastěhuje do bydlení, na jehož pořízení se její budoucí muž nepodílel a kde ji nebude patřit ani klika. A bude se po ní chtít, aby žila tak, jak žít nechce. Buď doma s dětmi, ekonomický závislá na muži, nebo práce ve firmě, které nebude rozumět, aby byla pod kontrolou. Na nějakou svobodu projevu asi bude moci zapomenout. Kdo má peníze, stanoví pravidla. Kdo nechce pravidla přijmout, může odejít s igelitkou.
Takže nová známost s drahými dárky jednou může klidně znamenat životní prohru. Komu by soud dal děti, je myslím více než jasné. Umělkyní bez peněz, práce a zázemí asi těžko.
Takže klidně chodit, pokud jí nevadí, že on nic neumí a nikam to nedotáhl, ale závazky bych si sakra rozmyslela...
Pokud o člověku s kterým „chodí“ teprve tři měsíce dokáže prohlásit, že není z nejchytřejších tak není zamilovaná do něj, ale do těch drahých dárků.
Paní ten příběh líčí jako kdyby její přítel získával peníze z trestné činnosti ?????? některé nány už neví co hledat na svých partnerech špatného, tak si jako záminku nespokojenosti vybírají primitivní pí******
Usuzuji z příspěvku, že na slečnu by "intelektuálně stačil" i brouk Pytlík. Slyšela někdy ve svém životě o slovu "láska"? Ta buď je a nebo není. A umí hory přenášet. Ať to zkusí, je zřejmě ještě mladá.
Mimochodem znám taky jednoho umělce, fotografa plus občas něco namaluje. Ale neuživí ho to. Má bydliště na obecním úřadě, 27 exekucí, a slušné dluhy na alimentech. Ovšem intelektuálně, Terezo, no to bys koukala. Bereš to?
Poznala jsem celkem dost jedinců, kteří byli ve firmě svých rodičů nebo manžela jen velice formálně "zaměstnáni" a ve skutečnosti nepřeložili stéblo křížem, pokud vůbec do firmy přišli, tak tam byli leda na obtíž. Ale to bylo spíš na konci devadesátých let, kdy se podařilo mnohým lehce a rychle zbohatnout, stouplo jim to do hlavy a následně se podle toho i chovali. Dlouhodobě je to neudržitelné. Proto se to dnes už tolik nevidí, a opět bych mohla jmenovat dost lidí, kteří pracují v rodinné firmě a dřou tam jak otroci, protože je to jejich budoucnost a budoucnost jejich potomků. Ona taková softwarová firma nepotřebuje jen geniální programátory, potřebuje i někoho, kdo se bude starat o praktický chod firmy a nudné záležitosti, jako je servis, údržba, logistika. Jestliže si zakladatel firmy vychovává nástupce, kterému to jednou chce předat, měl by ten mládence poznat všechno ve firmě od základů. To není žádná "podřadná" práce. Druhá věc je, že z Terezy na hony čiší namyšlenost "jsem umělkyně, kdo je víc". A zůstává s tím mladým mužem hlavně kvůli tomu, že on má dost peněz, jinak by jí nebyl hoden zavázat střevíček. Ale ty dárky, šperky dovolené, to už stojí za lehké sebezapření typu on mi nestačí, ale mám se s ním dobře. Kdyby jí nosil jen kytky, dávno by s ním nebyla.
On na ni "intelektuálně nestačí", protože má jen střední školu a 2 ročníky vysoké a pak ho "vyhodili"? A jak velká intelektuálka asi může být "umělkyně"? Ona si dala dvě a dvě dohromady a usoudila, že peníze jsou partnerova otce. Ale nerada by se vzdávala nákladných dárků. No, uznejte, není to nána pitomá?
Tereza, jako pravá umělkyně, hledá neexistující drama, které je pouze v její hlavě. Z informace "starám se o chod firmy" si vybájila úspěšného zakladatele vlastního byznysu nebo alespoň ředitele, self-made mana. A z následné informace, že je to firma Radimova otce, si vykonstruovala profesionálního syna, který má jen pozici na papíře a pobírá plat za nic.
Než přišel rok 1948, fungovalo to v rodinných firmách většinou tak, že majitel si ze svých dětí vybral nástupce, který s ním dlouhé roky v té firmě pracoval, postupně se stále více angažoval v jejím fungování, až ji jednoho dne převzal. Pokud se bude trochu více zajímat o Radimovu práci, ta možná zjistí, že je to i tento případ.
A když s ním bude mluvit o věcech, který se věnuje on, tak možná zjistí i to, že není až tak hloupý. Pokud si totiž někdo myslí, že Man Ray je značka slunečních brýlí, nemusí to nutně znamenat, že má v hlavě vymeteno. Možná ho jen naprosto nezajímají móda ani forografie.
Ty jsi intelektuální umělkyně nějaká rohatá. Kolik máš vysokých škol a doteď jsi randila asi se samými princi.
Starání se o chod počítačové firmy je práce jako každá jiná. Někdo z vysoké odejde sám. A ty kromě fotografování a občas něčeho namalování vynikáš v čem, když připočtu ještě vypočítavost, dárečky ano, borca ne. Pouze střední školu má u nás polovina obyvatelstva a dokáží s tím docela slušně žít. Klidně se s ním rozejdi, však bude spokojený s nějakou středoškolačkou, která ho nebude mít za blbce nosícího dárky.
A ona ty dárky tolik potřebuje? Už teď vidí, že na ni intelektuálně nestačí, přišla i na to, že nebýt tatínka, pozve ji tak leda do fastfoodu. Má zapotřebí se setkávat s borcem, kterého si neváží?