Spánek je důležitá součást našeho života. Potřebujeme ho všichni, někteří míň a někteří víc. Znáte to dělení na sovy a skřivany? Ke komu patříte vy?
Když jsme v úterý probíraly téma buzení, občas jste se zmínily o tom, že jste spíš sova, nebo naopak vstáváte hodně brzy. Ono je to v podstatě jedno, jak rády spíme, stejně se v životě musíme pořád přizpůsobovat - škole, práci, dětem... Takže je lepší o tom nepřemýšlet.
Slečna Jitka o spaní ale přemýšlí pořád. Hlavně od té doby, co chodí s Jardou, což trvá necelý rok. Jarda totiž rád ponocuje, často bývá dlouho vzhůru a ráno vyspává, když může. Jitka je pravý opak: večer usíná u televize kolem deváté hodiny a ráno se budí v pět hodin, někdy i dřív. Ti dva se skoro nemají šanci potkat, protože přes den pracují a doma se scházejí kolem sedmé hodiny. Jitka pak zanedlouho usíná, zatímco Jarda je vzhůru. Trochu déle se vidí jen o víkendech, pokud tedy Jarda vstane před polednem. A tak je to pořád dokola.
„Začíná mi to hodně vadit. Vždyť Jarda ráno pořád spí! Každý den prospí nejhezčí část dne, rána jsou krásná! Co by mu udělalo, kdyby vstal o víkendu třeba v devět a mohli jsme si dát společnou snídani, nebo jet někam na výlet. Nechápu, že mu to není líto.“
Ono je asi těžké se přizpůsobovat, když každému vyhovuje úplně něco jiného. Jitka tohle dřív nezažila, protože Jarda je její první přítel, s kterým se rozhodla žít. S těmi bývalými se scházela jen občas, a tak ani nevěděla, kdy chodí spát nebo kdy vstávají, za těch pár víkendů, co s nimi strávila, to nestačila poznat. Vlastně dokud s Jardou ještě nebydlela, i jejich vztah fungoval normálně, teprve později jí došlo, že tenhle životní rytmus má Jarda pořád.
Vždyť pořád spí!
„Nejdřív jsem si říkala, že se to určitě změní, když bude chodit dřív spát. No, nechodí, nechá mě spát na gauči u televize, sám se dívá, nebo dělá něco na počítači, pak mě jen lehce probere a dovede do postele. A když ráno odcházím do práce, ještě spí, on nemusí chodit brzy ráno. I náš sexuální život pomalu upadá, já večer usínám, když by chtěl on, a ráno už většinou nejsem v posteli. Je to hrozné. Asi se na tom nikdy neshodneme. Jak fungují ostatní páry? Kdo by se v tomhle případě měl přizpůsobit? Já už jsem to párkrát zkoušela, někdy taky vydržím třeba do půlnoci, ale musím se hodně přemáhat. Moje tělo je prostě naprogramované jinak než jeho. Přitom mám Jardu ráda, nechci o něj přijít...“
Měla jsem chuť Jitce říct, že asi nemá moc starostí, když řeší takové hlouposti. Napadlo mě, jestli na to myslí i Jarda. Trochu znám oba, tak jsem se ho zeptala, jak vidí situaci on. „Nevím, jak dlouho to vydržím. Jsem zvyklý na svůj rytmus, takhle mi to vyhovuje. Když vstanu brzy, jsem pak protivný. Když musím, vstávám, ale proč bych si nemohl přispat o víkendu? Jitka to nechápe. A já zase nechápu ji. Vždyť ona večer pořád spí...“
Oběma tedy vadí, že jejich protějšek „pořád spí“, v tom se shodnou. Problém ale je, že spí v jiných částech dne... Myslím, že tenhle vztah moc šancí do budoucna nemá. Co říkáte?
Nový komentář
Komentáře
Verina — #22 Závidím Vám manžela. U nás je to přesně jeho nepřekonatelný problém. Já jsem sova, on není, ale přemáhá se kvůli mně, i když se o to neprosím. Vydrží tak do 11, pak usne tam, kde je. Vyčítá mi to, že vydržím klidně do 3 a ráno vstávám později. Tak kolem té deváté. Jak bych měla vstávat třeba v sedm, jsem časovaná bomba (a to i když usnu v deset) On chce totiž taky spát, nejlépe do oběda a když už vyleze dřív a udělá i to kafe, tak vím, že během dne mi to dá pěkně sežrat. Já nevidím důvod, proč by nemohl jít spát dřív, proč jako na mě čeká. Když jde do práce, vstává v šest a kvůli mně se nevyspí. Ale kvůli mně to přece není. Nedržím ho, chápu, že se potřebuje vyspat, ale tvrdit, že byl kvůli mně vzhůru a tak je nevyspalý mi přijde padlé na hlavu. Je to opravdu psychicky náročné poslouchat věčně kecy na můj rytmus, kdy mi snad závidí, že se mohu "Válet" do devíti - jsem na mateřské. Zpočátku mi to přišlo i hezké, že se mnou drží basu, než přišly výčitky a urážky. Jak to, že to někdo bere normálně a jiný to ne a ne překousnout?
Oba jsme sovy :)
Taky jsme s manželem do půlnoci vzhůru,takže nic neřešíme..
Nějaká rychlovka by to zachránila, večer nebo ráno...musí se chuť udělat. Rána jsou krásná, i když jde spát pozdě. Stejně jako může být některý večer krásný, i když je zvyklá chodit spát brzo.
S manželem jsme oba sovy.Takže žádný problém.
Stejně tak by si přítel mohl stěžovat, že mu usínáš brzy u televize, místo toho, aby sis s ním dala skleničku a vychutnala krásný večer.
Trefa:ja jsem nocni mura.
Já jsem odjakživa sova a těžko se už změním
arminka — #24 Úplně jako ty!!
U nás je to obráceně přítel to zabalí brzo a já ponocuji
Já taky většinou usínám dřív. Problémy se vstáváním mám taky.
Já sova, manžel skřivan, manželé jsme 34 let. Nikdy nás nenapadlo, že tento rozdíl by měl být důvodem k rozvodu. Děti už vyletěly z hnízda, tak jsme jen vyřešili spaní, každý spíme v jiné místnosti
. Já tak neruším manžela večer světlem při čtení nebo meilování, on zase neruší mne ráno když brzo vstává. A když vstávám, už mám na stole kafíčko
. Jestli ,,sova - skřivan" někdo bere jako problém, jak to bude zvládat, až nastane opravdový problém ?
Může být ráda,že už dávno spí a nemusí mlaskat
Pavla_b — #18 Máš pravdu. Na druhou stranu ale je lepší, když se rozejdou teď než za deset let. Kvůli tomu snad lidé spolu začínají žít, aby poznali, jestli k sobě patří nebo ne. Nejsou schopni udělat kompromis, tak k sobě nepatří a bude lépe, když si každý najde vhodnějšího partnera. Už ani manželství není vězení, tak proč by mělo být vězením nezávazné spolubydlení? Mně by osoba, která by mě ráno budila, neskutečně pila krev. I děti se brzy naučily, že máma je ráno Herodes a začíná fungovat až po sedmé. Kojenci jsou učenliví
.
Pavla_b — #18 Páč asi nemají opravdové starosti,tak řeší "žabomyší války"...
kobližka — #17 taky nechápu, proč se ve všem hledá problém a vše se řeší úvahami o rozchodu
wich — #7 Rozumné.Pořád nechápu páry,co musí za každou cenu všechno dělat spolu,dokonce vyžadují,aby ten druhý chodil spát s ním a vstával taky přibližně stejně.Proboha,snad dám svému protějšku svobudu alespoň v tomhle,když už jinak má plno lidí snahu pořád něco na někom měnit.Taky jsem sova a manžel skřivan,ale že by to byl případ k řešení? Ráno vstanu,je na stole snídaně,protože mého muže to prostě baví,mezitím je pro mě prázdná koupelna a WC a večer je to zase naopak.Jsme spolu 40 let a zatím nám to navadilo,tak už asi ani vadit nebude
když budou chtít, najdou způsob jak to půjde zkloubit, když ne, najdou důvod se rozejít...
myslím, že dva lidé s takhle odlišným životním rytmem a nechutí se přizpůsobit jeden druhému spolu nemůžou být. Nevím, jak by to řešili, kdyby měli děti, vstávat s dětmi v 5 je pro mě trošku brzo a do oběda Jardu taky spát nenechají
Mohli by se zkusit dohodnout
Jinak to nebude v budoucnu dělat dobrotu