Když Romana začala chodit s Mirkem, samozřejmě se jí líbilo, že za ni platí útratu, že ji zahrnuje dárky, že je stále při penězích a všechno má pěkně spočítané. To je partner do života, řekla si. Jenže něco jiného je spolu jen tak randit a něco jiného je spolu žít.
Je to už pět let, co žijí Romana s Mirkem a jejich dvouletým synem Mirečkem ve společné domácnosti. Nedávno přišla Romana s tím, že by se mohli vzít, ať v tom nemá v budoucnu Mireček guláš, že každý z rodičů má jiné příjmení.
„Blázníš? Víš, co taková svatba stojí?“ byla první láskyplná reakce potenciálního, budoucího ženicha.
Přečtěte si také: |
---|
Když spolu jen chodili, Romaně imponovalo, že je Mirek pořád při penězích. Dobře si uvědomila, že v dnešní době je kromě lásky zapotřebí i finanční jistoty. Připadlo jí, že Mirek je ten pravý partner do života. Když bylo zapotřebí něco koupit, neváhal a koupil. Nešetřil ani pozornostmi. Vždycky měl ohledně financí velmi zdravý názor a také uměl hospodařit.
Jenže Romaně po nastěhování do společné domácnosti růžové brýle brzy spadly. Ne, že uměl Mirek hospodařit s penězi, on měl spíš hodně hluboko do kapsy. Ale trochu v jiném smyslu, on měl hluboko do kapsy, i když tam ty peníze byly.
Když spolu začali bydlet, dohodli se na společné kase. Společně zařizovali byt, společně nakupovali, měli i přehled, kolik kdo vydělá. Romana vydělávala míň, ale nikdy jí to Mirek nevyčetl. Když potřebovala něco koupit, sáhla do společné kasy.
Změna však nastala při nástupu na mateřskou, kdy Romana brala jen mateřskou a teď rodičovský příspěvek. Mirek se stal samozvaně držitelem rodinné kasy.
Zpočátku to možná nemyslel zle, ovšem časem začal Romaně omezovat finanční výdaje na minimum. Neuvědomoval si, kolik stojí sunar, kolik stojí pleny, oblečení… Myslel si, že zbytečně utrácí, a s odůvodněním, že on vydělává, tudíž bude držet i kasu, jí začal vyměřovat jakési „kapesné“.
Současnost
Pro Romanu je to ponižující, ale stále doufá, že až nastoupí do práce, tak se situace změní. Je fakt, že Mirek drží rodinnou kasu pevně ve svých rukou, ale i z jednoho platu dokáže našetřit na dovolenou a ještě se nestalo, že by nevyšli. Což slýchá často u svých kamarádek, také maminek na mateřské dovolené.
Jenže ani jedna z nich nemusí „škemrat“, když si chce koupit řasenku nebo lak na vlasy. A korunu tomu teď nasadil s tou svatbou.
Na druhou stranu je fakt, že by mohli se svatbou ještě počkat, třeba až bude Romana také v práci. Ovšem už teď je na čase zase tu kasu uchopit společně. Jak by to vypadalo, kdyby nevěsta neměla namalované řasy. :)
Nový komentář
Komentáře
mpji partneři byli představitelé obou extrému, ani jedno nefungovalo
já bych se nedala tak omezovat
Přítel je trochu víc utráciví, tak se ho snažím krotit, ale na druhou stranu by chtěl pořád utrácet za mě :-D ale jinak šetříme oba :)
Nejhorší varianta...nenechala bych se omezovat, nelze čekat, že by se to v budoucnu zlepšilo...jednou škrt, pořád škrt...co od ženské čeká, když je na mateřské? je jasné, že on se musí podílet na domácnosti z větší části
někdy jsou chlapi opravdu škrti, to my ženské se dělíme víc
většinou je to společná záležitost víme co si můžeme dovolit a co né
každý se musí naučit hospodařit
Já hlídám kasu, manžel ztrácí o utrácení přehled.
držím kasu já a to nedobrovolně manžela to prostě nezajímá
U nás držím kasu já a manžel škemrá
u nás to jsem já)
U nás držím kasu já
Já musím hlídat
U nás se o to starám jiá
odškrtla som společne ale samozrejme že ja
kdyby držel kasu manža,tak si nic nepořídíme,naštěstí máme kasičku společnou
Dáváme si naše příjmy do společné kasičky a bereme si odtud kolik každý potřebujeme.
Větší výdaje spolu probereme.
U nás neexistuje, moje a tvoje. U nás je všechno naše
Zatím jsem ve vztahu držela kasu vždy já a žádné finanční problémy nikdy nenastaly. Ale asi bych nesnesla vedle sebe chlapa, který by mi určoval kolik peněz můžu utratit a já se ho musela prosit o každoi korunu!
v bývalém manželství jsem držela kasu já....teda jsem spíše manžela živila...ale ještě jsem ušetřila