Foto: Shutterstock
Než Aneta otěhotněla, žila velmi akčně. Cestovala do divokých koutů světa, lezla po horách, chodila na dlouhé výšlapy, kde spala pod širákem, jezdila autostopem. Rozhodně nebyla ten typ, který by jel na dovolenou do nějakého letoviska. Na jednom ze svých dobrodružných výletů potkala před třemi roky Petra a okamžitě se zamilovala. Od té doby se od sebe nehnuli. Ve všem si skvěle rozuměli a ve dvou se jim jejich adrenalinový způsob života lépe táhl. Časem ale Petr zatoužil po rodině. Táhlo mu na čtyřicet a cítil, že je nejvyšší čas stát se otcem. Chtěl být ještě v plné síle, aby se svými dětmi mohl sportovat a podnikat nejrůznější dobrodružství. Aneta nebyla proti. Její představa o rodičovské dovolené se však značně rozcházela s realitou.
„Bylo mi jasné, že se budeme na čas muset vzdát našeho adrenalinového života, ne vždy úplně bezpečného cestování, lezení po horách, sjíždění divokých řek… Ale to k rodičovství zkrátka patří, utěšovala jsem se. To mě však nenapadlo, že jedinou trubkou, která bude sedět doma a starat se o miminko, budu já,“ zlobí se Aneta, jejíž partner způsob trávení volného času příliš nezměnil. Dál naplno sportuje, a když je příležitost, vyráží s partou kamarádů i na cesty. K její velké nelibosti.
„Děsně mě to vytáčí, a tak se každou chvíli hádáme. Je to tak nespravedlivé! Čekala jsem, že se mnou bude držet basu. Jednou jsme rodiče, a tak má být na prvním místě naše dcera. Ok, nemůžeme ji brát s sebou na adrenalinový víkend. Ale tak proč nevymyslí nějaký kompromis? Proč nejedeme společně někam, kde to s ní v šátku zvládneme?“ ptá se novopečená maminka. Přítelovu odpověď už zná. Nedokáže bez toho žít a nevidí důvod, proč by se o zábavu měli ochuzovat oba dva.
„Prý až budu moci od malé na celý den odejít, bude ji hlídat zase on. Vystřídáme se. Jenže takhle jsem si to nepředstavovala. Nechci trávit čas odděleně, ale jako rodina. Když máme dítě, měl by se mu věnovat a oželet své zájmy, dokud je malé. Jako já. Přijde mi to od něj sobecký. Lituji, že jsem se k těhotenství nechala přemluvit. Mohla jsem si ještě pět, deset let užívat svobody, já neměla kam spěchat,“ zlobí se Aneta.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Mnoho mužů vnímá péči o malé dítě jako výhradně ženskou záležitost. Očekávání a představy maminek o společně strávených rodinných aktivitách bývají často nenaplněny z důvodu neochoty tatínků vzdát se svých oblíbených aktivit. Toto však není nezbytně nutné, pokud se partneři dohodnou na kompromisním řešení. Rozhodnutí založit rodinu, pokud je oboustranné,vyžaduje i úpravu dosud zavedených zvyků. A ať se to tatínkům líbí, nebo ne, setrvání v modu svobodného chlapce, který nemusel brát na nic a na nikoho ohledy, je sobecké a vůči partnerce nefér. Není nutné vzdát se všech aktivit, ale volný čas je třeba rozdělit tak, aby dostaly svůj prostor koníčky a záliby partnera, ale i společně strávené rodinné chvíle. Pokud by se maminka malého dítěte cítila alespoň částečně saturována v pocitu celorodinného prožívání, pravděpodobně by měla více pochopení pro větší svobodu v partnerových mužských aktivitách. A tatínci, kterým je tato svoboda dopřávána, by jednou měli mít také pochopení pro její ryze ženské aktivity v době, kdy již bude dítě schopno být hlídáno tatínkem. Petrův argument, že bez svých aktivit nemůže žít a nevidí důvod, proč by se měli ochuzovat o zabavu oba dva, je velmi nedospělou a nerodičovskou replikou... Zarážející je i Anetin postoj k mateřství... S malým dítětem je žena především matkou, nesedí doma jako trubka. V tomto pojetí vztahu se dítě jakoby stává přítěží a brzdou v dřívějších aktivitách...
Aneta i Petr by si měli ujasnit, co znamení stát se rodiči a přijmout z tohoto faktu i důsledky odpírání svých dřívějších slastí... Pokud toho spolu nejsou schopni, bylo by vhodné si nechat poradit, a to především kvůli jejich dceři. Dobré a kvalitní rodičovství se učíme a vyvíjí se v čase. A Anetě s Petrem ten rozjezd poněkud drhne.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Od přítele je nefér vůči partnerce, že ji uvrtal do těhotenství, na které se necítila a na které nebyla ještě zralá. Od ní je nefér vůči dítěti, že ho bere jenom jako přítěž. Protože zdravé miminko je především radost. A není to ani zdaleka samozřejmost. Udělat si s dítětem svůj pohodový režim a popřát tátovi fajn zábavu, to může opravdu jen vyrovnaná dospělá žena. Ta nedospělá si bude vynucovat pozornost, vyčítat a hádat se. Protože dítě nejsou boty, která nás tlačí. Ty můžeme zkusit rozchodit, zavřít do skříně nebo poslat dál. Dítě tady jednou je a s tím se nedá nic dělat. Myslím, že mladá maminka má nacestováno dost, víc než mnohé vrstevnice, tak by měla vzít rozum do hrsti. Najít si svoje koníčky, které se dají skloubit s dítětem a hlavně se nedoprošovat. Vůbec nic se nestane, když se pan tvorstva vrátí z náročného víkendu s kamarády a najde doma studenou plotnu, protože jeho holky si o víkendu odpočinuly a vyrazily na pár dní ke kamarádce, k rodičům, na týden s ostatními maminkami a dětmi. Víc, než různé řeči na něho zapůsobí, že si vypere své zpocené věci a dojde si nakoupit. A po večerech si vyzkouší, jaké to je, být doma sám.
Lidi si tu v kmentarich domysleji za "sedim doma jako trubka" kdovi co, aby mohli hystercit. Ano, v porovnani s muzem opravdu sedi doma jako trubka, ale pokud si poposednete, dojde Vam smysl celeho textu - ona chce spolecne rodinne zazitky !prizpusobene! diteti, za pritmnosti sveho de*ilniho partnera. Prosim, nez si si analfabeti zase vyzobou jen cast meho prispevku, zamerte se na slovni spojeni "spolecne rodinne", "prizpusobene diteti", "spolecne s partnerem". To je snad logicke. Jak jinak by jako rodina s ditetem mela zit? Pokud vam opravdu pripada normalni, aby par, kde jsou prirozene akci !oba!, nekolik let jel v modu, ze se konickum naplno venuje jen jeden, zatimco druhy se ma kochat uzlickem stesti doma, namisto aby udelali kompromis, coz je jedine, co ona zada, gratuluji ke srovnatelne de*ilite s onim partnerem. Na to jsou nekde kurzy?
Reseni je naprosto jasne a jednoduche. Zadne solo vylety, max vyjimecne. Namisto toho spolecne rodinne zazitky mene narocnejsiho charakteru. Krizi stredniho veku at si tatik za tak jako tak za fyzickym zenitem vybiji pri prebalovani.
Tak pani bakalarka se tu do Anety pekne navezla. Vubec nerespektuje, jak se Aneta citi, naopak moralizuje a potapi ji.
Muj nazor je, ze obdobi miminka je kratke, miminko potrebuje oba rodice a navic je to pritel, kdo si dite pral. Samozrejme, ze se na ten kratky cas mel prizpusobit miminku i on. Je to od nej vrcholne sobecke. I s miminkem se da delat spousta pomerne adrenalinovych aktivit, musi k tomu ale byt dva. Na a kdyz je Aneta sama, tak ji opravdu nezbyva nez sedet doma jako trubka a maximalne vyrazit s kocarkem do parku.
Ono to za chvilku odroste a pak mu to vrárit i s úrokama...a nebo se na něj klasicky vysr.. , aspoň nebude muset koukat, jak on se baví a ona ne a nebude ji to žrát a může si dočasně najít dočasně nějakého gaučáka a hlavně si nepořizovat další dítě a tohle mu už nikdy ani neukázat, když se o něj stejně nezajímá. Vyřešeno!
Tak lozit po horách asi úplně s kočárkem nejde, ale ty dlouhé procházky (klidně i s přespáním ve stanu) by snad realizovat šly, ne? Nevím, jak moc je holčička malá a zda nemá nějaké zdravotní omezení, ale mám za to, že turistika (přizpůsobená mimču) by provozovat určitě šla. A to i na více dní.
Uznávám, že s kojencem se moc lézt po skalách nedá. Ale když Aneta s potomkem souhlasila, nezbývá jí, než vydržet. Může jít lézt na stěnu, miminko dole v kočárku počká. A pochybuju, že ten její týpek bude chtít hlídat batole, to si holka bude muset počkat, až dcerka povyroste. Zatím může doufat, že si ten její nezlomí třeba nohu, aby se nemusela starat o oba. A vůbec, píše, že ona měla ještě čas, tak to jí asi nebude ani 30, proč si vybrala tak starého chlapa? Ten má teď na starosti dohnat co ještě nestlihl než ho začnou bolet kolena a navíc je sobec.
Tak on svobodný je, Anetu si nevzal, a zjevně nebere dítě jako závazek. Jestli chtěl s dítětem podnikat dobrodružství, tak to zhruba první tři roky moc nejde, což ovšem mohl jako téměř čtyřicetiletý muž tušit. Nicméně dítě není další povyražení v adrenalinovém životě, a to asi uniká oběma těmto rodičům. Dítě není něco, co v šátku zvládneme a při troše štěstí se to mimino neutopí v divoké řece, nebo nespadne z hory při lezení. To by si měli ujasnit oba tito rodičové, protože ty aktivity budou muset přizpůsobovat možnostem dítěte následujících 15 let, dokud ono nedoroste jisté fyzické výkonnosti. Pak tu máme taky možnost, že to dítě to nebude bavit, a nebude chtít s rodiči absolvovat tento adrenalinový způsob života. Třeba bude holčička toužit se stát baletkou nebo klavíristkou, nebo sedět doma a číst encyklopedie. Být rodič občas přináší určitá omezení, pro oba, a to si patrně tento pár vůbec neuvědomuje, oni si pořídili dítě jako zpestření těch aktivit, a vůbec nemysleli na něj, mysleli oba jen na sebe, a to trvá pořád. Aneta brečí, že sedí doma jako trubka a nemůže si užívat. Hm. Že by si třeba užívala to dítě? Nekoukala na něj jako na přítěž, co ji omezuje?
Tohle si měli vyjasnit než vůbec otěhotněla. Je sice opravdu nespravedlivé, že je s dítětem pořád sama a partner si užívá, ale zároveň je velmi smutné jak Anetě vadí, že se o malou stará místo aby si užívala. Jednou už chtěla dítě, tak ať se podle toho chová. Může být ráda, že má zdravou holčičku a může jít kdykoliv na procházku třeba s babičkou, kamarádama nebo i sama. To je Aneta až tak nesamostatná , že si bez chlapa nevitře ani pozadí?
Ano její chlap je sobec, ale s tím nic moc už nenadělá. Hádky ani stížnosti to nezmění, hold se spletla. Může zkusit chlapa celkově ignorovat, ani mu nevařit, neprat, nemluvit s ním prostě nic. Když mu jsou kamarádi přednější, tak ať se o něj starají kamarádi a Aneta ať se soustředí na sebe a dítě. Může přece na pár dní nebo týdnů k přátelům nebo rodině a panáčkovi nechat dopis proč odešla a že se vrátí až bude mít zájem trávit více času se svou rodinou. Nevím co v tomhle případě dělat. Já osobně nikdy neměla problém být se synem sama. Partner byl v práci a občas šel někam s kamarády, ale jako že by na mě kašlal, tak to zase ne, jen občas taky chtěl něco podniknout s kamarády a jak se říká vypustit páru. Já měla možnost hlídání, ale poprvé jsem syna svěřila na hlídání až když mu bylo 7let. Já byla a stále jsem se svím synem ráda a to je mu 11 a už na něj jde pomalu puberta.
To jsou zase nářky! Nechala se přemluvit? Takže ona to dítě vlastně nechtěla? A sedí doma jako "trubka"? To nejsou moc mateřské pocity. Já jsem děti chtěla. Mě nevadilo být doma a pečovat řádně o dítě. Mě se líbilo starat se o mimčo, chodit na procházky s kočárkem, pozorovat, jak se dítě zdárně vyvíjí. Vždyť to miminko vlastně roste a vyvíjí se každý den. A pak, když je to batole, učí se chodit, mluvit, začne žvatlat. Chodila jsem s dětmi denně na procházky a povídala jim. Večer jsem jim zpívala a četla pohádky. Později jsem je učila jezdit na kole, lyžovat. Prostě s dětmi jsem to prožívala. Manžel? Ten si dělal svoje. A když chtěl někam odjet, tak si prostě odjel. Však on se rád vrátil.
Paní psycholožka to napsala za mě. Taky mě píchlo do očí vyjádření mladé maminky, že "sedí doma s dítětem jako trubka". Vypadá to, že o ně vůbec nestála.