5eec9d6e20480obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Před devíti lety se zamilovala do svého kolegy a odvedla ho od rodiny - manželky a dvou dětí. S rozvodem si ale Darinin partner hlavu nedělal. Nechtělo se mu řešit všechny ty formality. Navíc by ho čekal i pořádný boj s manželkou, která se snažila udržet si ho za každou cenu. Takže ani ona na rozvod nespěchala. Časem tohle téma vyšumělo do ztracena, formálně zůstali manželé.

Rozvést už se nestihl

„Zpočátku mě to štvalo, ale nakonec jsem rezignovala. Děti zatím v plánu nebyly, chtěli jsme si prostě užívat života. Jezdili jsme na dovolené, pořídili si nový byt. Jenže o ten teď pravděpodobně přijdu. Přítel totiž zemřel při autonehodě, no a půlka té nemovitosti je samozřejmě napsaná na něho,“ zoufá si Darina, která jakožto družka nemá na dědictví nárok.

Dědí především děti a manželka

Zákon ji totiž považuje za takzvanou spolužijící osobu, která podle zákona (§ 1636 NOZ) dědí až ve druhé dědické třídě, ovšem žila-li se zůstavitelem ve společné domácnosti nejméně jeden rok, a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost, případně byla odkázána výživou na zůstavitele. Jenže vzhledem k tomu, že Darinin zesnulý partner byl stále ženatý, a má děti, v dědickém řízení se na ni nedostane.

Čeká ji stěhování

Dědicové sice mají právo majetku se vzdát, což by se v tomto případě nabízelo, ale k tomu nedojde. „Ta jeho zahořklá bývalka, která mě dodnes nemůže vystát, na penězích za jeho polovinu bytu trvá. A mně nejspíš nezbyde nic jiného, než ho prostě prodat a vrátit se do podnájmu. Je to strašně nespravedlivé, vždyť už spolu v té době přece nežili! Nechal jí předtím celý dům, auto…“ myslí si Darina, která si teď sype popel na hlavu: „Vůbec nechápu, jak jsem tohle mohla zapomenout ošetřit!“

Čtěte také: