Rozloženy kolem rovníku mají ostrovy Indonésie rovnoměrné tropické podnebí.

Období dešťů je přibližně od října do dubna. V květnu nastupuje suché a horké počasí. Nejlépe je vydat se do této země asi v dubnu či květnu, pak pro středoevropana nastupují horka, která spolu s vysokou vlhkostí vzduchu nemusí každý snášet dobře. Teploty přes den dosahují asi 35 stupňů a v noci se jen nepatrně sníží.

Pokud neplánujete cestu na nějakou horu nebo sopku, stačí vám v Indonésii na oblečení tričko, kraťasy, sandály a plavky. Jestli ovšem chcete vidět třeba tři různobarevná jezera v kráterech Keli Mutu na ostrově Flores, je dobré přibalit si pevnější boty. Při mé cestě na sopku Bromo na Jávě se mi hodil taky teplý svetr. Taková místa se navštěvují často za východu slunce a vyšší nadmořská výška udělá své, takže teplota kolem 10-15 stupňů je v časném ránu běžná. Ale když vyjde slunce, rychle se oteplí.

Cestování v období dešťů nedoporučuji. Teplota je sice příjemnější, ale když se celé dny valí z nebe proudy vody, přestane vás za chvilku bavit všechno. Navíc mohou být cesty v některých místech rozblácené natolik, že se nikam nedostanete.

S více než 13 tisíci ostrovy je opravdu těžké se rozhodnout, kam se v podívat. Turisty samozřejmě nejvíce láká Sumatra, Jáva a Bali. Ale myslím, že jet se dá kamkoli, krom nebezpečných (politicky), nebo ne příliš probádaných oblastí. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by se v Indonésii někomu nelíbilo. Možná je to tím, že je to pro nás země velmi exotická. Ale i já jsem procestovala několik zemí Jihovýchodní Asie a Indonésie pro mne byla tou nejkrásnější. Připadala mi nejméně zasažena turismem. Indonésie je svá, není podbízivá….možná se něco změnilo, za ty roky, co jsem tam nebyla, ale myslím, že Indonésie si neustále uchovává svého ducha. )

Na cestu do této země bych doporučila očkování proti hepatitidě, nepodceňovala bych ani antimalarika. Možná jsem měla štěstí, že jsem prožila 3 roky v Asii bez jakéhokoli očkování a léku a nebyla jsem zasažena žádnou tamní nemocí. Ale před třemi lety se můj kamarád vrátil z Indonésie a dva měsíce nato už ležel v nemocnici s malárií. Naštěstí byl nakažen druhem této nemoci, který se dá vyléčit.

V Indonésii se domluvíte řečí, které se říká Bahasa Indonesia. Je velmi podobná malajštině a je to jednoduchá řeč. Nejpoužívanější slovíčka vám zůstanou v paměti velmi brzy. Angličtina tady není problém, většina obyvatel nejnavštěvovanějších míst má aspoň její základy. Žijí tady převážně muslimové, ale ne ortodoxní. Není běžné vidět tady ženu celou zahalenou v burce, jen s odkrytýma očima. Do náboženství se promítají prvky buddhismu, hinduismu a je zde také dost křesťanů. Pokud jste příznivcem opalování nahoře bez, tak toto je možné snad jen na hinduistickém Bali.

Platí se zde rupiemi. Už si skutečně nevzpomínám, kolik za co zaplatíte. Ale vím, že i pro nás je Indonésie pořád ještě levná země. Je tam levněji než v Thajsku a tam nebyl problém sehnat nocleh za 100-120 korun, jídlo na ulici za 30-40 korun. To ale v případě, že vám stačí pokoj s postelí, větrákem, sprchou a WC a rýže s kousky masa a nějaké ovoce.

Hodně utratíte za vodu, kterou musíte neustále kupovat a pořád se jí napájet. Počítat ale musíte s tím, že zaplatíte něco za bakšiš pro průvodce, kteří se k vám přidají téměř v každém chrámu a jiném turisticky navštěvovaném místě.

V Indonésii je těžké odolat krásným suvenýrům - dřevěným vyřezávaným soškám, malovaným nebo batikovaným maskám, krásným batikovaným obrazům, panenkám a loutkám na stínové divadlo Wayang, barevným sarongům a mnoha dalším věcem.

A nezapomeňte na foťák, ať si z té krásy přivezete nějakou vzpomínku domů….

Reklama