Foto: Shutterstock
Vydýchejte to
Člověk má tendenci říct v prvotním rozčilení něco, čeho pak lituje. Napočítejte do deseti, nebo raději do sta, uvařte si kávu a s dítětem si promluvte s chladnou hlavou, bez křiku.
Nepřehlížejte dobré známky
Pokud není katastrofální celé vysvědčení, ale jen některé předměty, zaměřte svou pozornost nejprve na ty, které dítěti jdou. Pochvalte ho za dobré známky a neberte je jako samozřejmost. I na ně se muselo učit. Tím otupíte ostré hrany, kterými se obrnilo v očekávání vašeho útoku. Bude přístupnější a ochotnější s vámi o škole a známkách komunikovat.
Jedničky úspěch nezaručí
Nezapomínejte, že ne každý je studijní typ. Navíc - kolik je na světě vystudovaných lidí, kteří se nakonec mnohem raději živí řemeslem, protože je to těší (často i finančně zabezpečí) mnohem víc? Samé jedničky nejsou vždy zárukou inteligence. Někomu stačí skvělá paměť a po písemce našprtanou látku z mozku „vymaže“.
Podporujte ho v tom, co mu jde
Nezoufejte ani tehdy, pokud jde vašemu školákovi excelentně matematika a fyzika, ale plave v češtině a dějepisu. Je lepší podporovat ho v něčem, co ho baví a v čem má šanci v budoucnu uspět, než do úmoru pilovat na výbornou předmět, který jde „mimo něj“. Firmy hledají experty na daný obor, ne ty, kteří umí všechno, ale nic dokonale.
Nechte ho mluvit
Za špatným vysvědčením nejspíš automaticky vidíte lajdáctví a nedostatek píle při učení. Možná je ale příčina jinde a lze ji řešit. Nechte dítě mluvit. Ptejte se, kde je zakopaný pes, jak můžete pomoci, případně jaké řešení navrhuje, aby byla příště známka lepší.
Zapomeňte na výhrůžky a zákazy
Děti bychom měli motivovat pozitivně. Zákazy ani příkazy pod pohrůžkou trestu moc dobře nefungují. Alespoň ne dlouhodobě. Domluvte se s dítětem, zkuste najít cestu, jak docílit, aby se chtělo zlepšit ze své vlastní vůle. Samo pro sebe, ne pro váš lepší pocit. Pokud si nevíte rady, zkuste se obrátit na odborníky.
Zdroj: Centrum Locika
Zdroj informací: Linka bezpečí, Centrum Locika
Nový komentář
Komentáře
Vysvědčení je vizitka rodičovství. Právě proto, že jsou dnes veškeré školní výsledky dostupné on line, tak rodič ví, co dítě ve škole zvoralo, ještě dřív, než to dítě přijde domů. Fakt nemusí čekat na vysvědčení, má to řešit v průběhu roku, a jestli na to dlabe, no tak se potom nad vysvědčením nemůže divit. Co dítě baví, co mu nejde, jak to vylepšit, o to se má rodič starat pořád, denně. Bez diskuzí je to jeho vizitka, když to nedělá a dítě pak sotva prolejzá do dalšího ročníku.
Trochu nesouhlasím s tím, že vysvědčení není vizitka rodičovství. Když rodič ví, že dítě v něčem plave, má se pokusit mu pomoci. Když to dítě od něj nebere, domluvit se s někým z rodiny, nejlépe koho má rádo, aby mu látku vysvětlil. Nebo najít doučování. Co mě nepomohlo, když na mě taťka hned řval, že jsem měla něco blbě spočítané, stačilo, abych si příklad prošla ještě jednou. Věta řekni si ve škole, že něčemu nerozumíš, moc nefunguje, ale rodiče ji stejně používají, aby měli pokoj, tedy někteří.
To už je trochu pozdě rozčilovat se nad vysvědčením! A už to ani nemá žádný smysl.