„Náš pes je rasa maďarský ohař, takže má samozřejmě lovecké sklony. Snažili jsme se s ním chodit na výcvik, aby složil myslivecké zkoušky a mohl být uchovněný, ale on je prostě spíše i přes svou velikost gaučák a výstřelu se šíleně bojí. Při posledních zkouškách po výstřelu utekl a schoval se myslivci do auta. Jinak je ale Bertík poslušný a většinu času ho vodíme na dlouhém vodítku, na volno ho pouštím, jen když mám pocit, že je vše OK a nikde nejsou lidé se psy.

Před třemi dny jsme s rodinou šli opékat špekáčky k veřejnému ohništi, které je v nefrekventovaném parku u malého poměrně vzdáleného lesíku. Bertík seděl jako vždy u ohniště a pozoroval potící se buřty. Na chvíli jsem si ho přestala všímat, dětem jsem servírovala buřt a hned poté jsem Berta začala přivolávat. Většinou přijde na první písknutí, tentokrát se vynořil z křoví až po několikátém.

Už z dálky jsem viděla, že je celý od krve. Myslela jsem si, že zakousl nějaké zvíře, ale čím blíže byl, tím jsem byla zoufalejší. Běžela jsem k němu a zjistila, že má roztrženou tlamu a díru v břiše, kterou jsem se snažila zacpat rukou, aby krev už dále netekla. Zbytek mám v mlze.

Manžel nás naložil do auta, zavolal známému veterináři, ten zalarmoval veterináře pracujícího na pohotovosti a jelo se. Berta okamžitě uspali a operovali a za hodinu veterinář volal, že je v pořádku.

Bert v křoví nejspíše překvapil spícího divočáka a možná na něj i štěkal. Ten se cítil ohrožený a 2x na něj zaútočil. Bodná rána do břicha naštěstí asi o milimetry minula důležité orgány, nejblíže byly plíce. Všechno dobře dopadlo, ale z hrozného zážitku jsem ještě dnes v šoku. Chtěla bych upozornit všechny majitele pejsků, ale i rodiče dětí, aby si dávali zvýšený pozor, divočáci už nejsou jen v lesích, v kukuřici a na loukách. Lidí se rozhodně nestraní a objevit se mohou i v parku. I pro mě je to ponaučení, Berta už z vodítka jen tak nepustím.“

Foto: čtenářka Anna

Reklama