Být dokonalá matka a manželka si přeje nejedna žena. Možná proto se často dostávají do začarovaného kruhu, kdy jim na sebe samotné nezbývá příliš času. Také Anežka (39) se vždy snažila vyjít celé rodině vstříc, až si zadělala na pořádný problém.

„Všem doma dělám otroka!“ stěžuje si maminka dvou dětí, které pomalu dochází trpělivost s tím, že po ní doma neustále někdo něco chce. Ale když potřebuje pomoct ona, nikdo nemá čas. „Manžel se neobejde bez teplých večeří a je zvyklý na špičkový servis. Než přijde z práce, potřebuje mít napuštěnou vanu. V ledničce musí být neustále zásoba minerálek a jogurtů. A takhle bych mohla pokračovat ve výčtu jeho požadavků donekonečna. Věděla jsem to o něm, už když jsem si ho brala. Vychovala ho tak jeho maminka a já neviděla problém, proč v tom nepokračovat. Dokonce mi dělalo radost, jak mě každému chválil, že prý jsem poklad. A že se se mnou má líp než s maminkou. Horší to ale bylo, když se nám narodil první syn. Bylo těžké skloubit péči o oba, ale já to dokázala. I když za tu cenu, že na sebe samotnou mi zbývalo jen minimum času.“

matka

Jenže s druhým dítětem volna ubylo natolik, že Anežka už neznala nic, než práci. Vůbec si nedovedla představit, jak bude zvládat návrat do zaměstnání. Obávala se, že se celý systém péče o rodinu a domácnost zhroutí. A taky že ano. „Najednou nejde být každému neustále k dispozici. Jednomu pomáhám s úkoly, druhý si chce hrát a do toho manžel, který nutně potřebuje uvařit kafe a donést koláč, protože sedí u počítače a vydělává peníze, takže se nemůže zvednout. Pendluji kolem nich až do večera. A teprve když uložím děti, jdu gruntovat byt. Není nic výjimečného, když chodím spát v jednu v noci. A ráno nanovo – práce, nákupy, rodina… Přestávám to zvládat. Fyzicky i psychicky. A manžel začíná být nespokojený, jak to u nás doma vypadá,“ svěřuje se Anežka. I s tím, že se snaží najít cestu ven.

„Je mi jasné, že bych si měla promluvit s manželem. Svěřit se mu, že je toho na mě moc, požádat ho o pomoc. Jenže ho nechci zklamat. Dobře vím, jak odsuzuje, když chlapi dělají ženskou práci. Jak nadává na ženy, které mají hospodyni, nebo posadí děti před televizi a nevěnují se jim. A já věděla od začátku, že je z domova zvyklý na dokonalý servis a přesně takhle si představuje i manželství. Teď už je zkrátka pozdě na to, abych řekla, že mi to takhle nevyhovuje,“ myslí si Anežka. Větším strašákem, že manželova pasivita, je pro ni nesamostatnost jejich dětí, kterou si začíná stále častěji uvědomovat.

„Vychovávám z nich stejné muže, jako je ten můj! Uvědomila jsem si to teprve nedávno a dost mě to vyděsilo. Jenže těžko se něco mění, když jsem tu jediná, komu to připadá špatné. A tak tu dál dělám, co jim na očích vidím. Na úkor svého odpočinku a svých koníčků. Těch už jsem se ostatně vzdala dávno,“ říká Anežka. Uznává, že udělala chybu už na samém začátku a jediný, na koho si může stěžovat je ona sama. „Právě proto se také budu snažit fungovat dál, co mi budou síly stačit. Ale podruhé už bych stejnou hloupost neudělala,“ dodává.

Čtěte také:

TÉMATA:
PŘÍBĚHY