To bylo tak. Před čtyřmi lety v listopadu jsme s přítelem a ještě jedním párem jeli na dovolenou do Egypta. Respektive – letěli jsme. Když jsem byla malá, s rodiči jsem letadlem létala celkem často, minimálně jednou ročně za babi a dědou do Ameriky a pak do Británie. Z té doby ovšem moc zážitků nemám, nepamatuji si je. Snad kromě rozmasakrovaného poloprázdného kufru, s kterým nějaký chytrák musel tak ukrutně fláknout, že se rozevřel jak krokodýlí čelisti a půlka věcí z něj odputovala kdoví kam.
Zpátky k Egyptu. Odlétali jsme v noci. Kufry jsme po pásu poslali směr zavazadlový prostor letadla a my čekali na odbavení u rentgenů a dalších pípáků. Všichni z naší čtveřice prošli bez problémů, kromě mě. Já musím totiž vždycky mít něco extra. Jako příruční zavazadlo jsem měla svou oblíbenou kabelu přes rameno. Tahala jsem ji pořád, do práce, na výlety, všude. Takže jsem v ní měla věci, které bych někdy mohla potřebovat – léky, pouzdro na čočky, krém.
Kabelu jsem poslala pod rentgen. Jen co ji prosvítili, hned se ke mně přiřítila nějaká děsně tajemně se tvářící paní v uniformě. Pak mi došlo, že se netváří tajemně, ale že to je pohled „Chtěla jsi zabít pilota!“. Jasně, já určitě. Problém byl nejprve s nůžkami. Trpím na puchýře na nohou a vůbec jsem dost nešikovná, takže se často pořežu o papír a podobně, takže do povinné výbavy patří náplast. A čím ji asi tak naporcuju? Nůžkama! Dobře, nůžky tedy byly shledány nebezpečnými a naprosto nevhodnými k cestě v pasažérském prostoru uvnitř létajícího oře. Šup s nimi do papírové obálky. Copak to tu máme dále? Malinkaté kleštičky na nehty. Panečku, to je zbraň nejvyššího kalibru, s tím člověk opravdu dokáže zabít. Kleštičky následovaly nůžky do obálky. Do třetice všeho dobrého i zlého – proboha, malý firemní zavírací nůž zavěšený na klíčích. Po pravdě, nůž byl spolu s dalšími přívěsky součástí těch mých klíčů tak dlouho, že jsem si jeho přítomnost už ani neuvědomovala. Opět následovalo přelifrování do obálky.
Pořád se na mě koukali jako na teroristku. Nakonec se mě zeptali, jestli si chci věci v obálce vyzvednout na letišti v Egyptě, nebo jestli je můžou doporučeně odeslat do kulatého šanonu. Čili do koše. Tentokrát jsem se na ně jako na teroristy podívala já a pomyslela si něco o tom, že se asi zbláznili. Čím bych si pak v tom krásně slunném Egyptě asi stříhala náplasti a ošetřovala nehty? Ts. Pak už vše proběhlo podle plánu, nejen toho letového, ale i našeho, a dovču jsme si báječně užili.
benynka
No, a mezi námi, chtěla jste to letadlo unést nebo ne? Nám to říct můžete, my to neprásknem... ;-)
Nový komentář
Komentáře
Lucimo: Mě by to teda naštvalo
Asi nikam nepoletím 
Fructia: Mě taky raší rychle, ale nemám morál furt se v tom nimrat, takže mi nevadilo, že jsem si koupila novou až za tři dny v supermarketu. Ale fakt nechápu, jak tohle může někdo považovat za nebezpečné.
Lucimo: Za pinzetu bych taky bojovala, musím ji mít u sebe každý den, jelikož večer před koupáním mám ve zvyku obočí upravit, jelikož mi chloupky rychle raší
tyrkys: Balím vždycky pečlivě, nožík do kufru, nůžky do kufru, sirky do kufru, všechno jsem zvládla. Když se mě při prohlížení příruční kabely ptali, jestli v ní nemám nůžky, sebevědomě jsem tvrdila, že nikoliv, nejsem přece magor, zabalila jsem je do kufru. Tak kabelu otevřeli, vytáhli dětské nůžky (kulaté, bez špiček) a ptali se, co to tedy je. No co by to bylo - nůžky na vystřihování - kabelu jsem měla plnou dětských časopisů, psacích potřeb, pastelek, cestovních her a vystřihovánek, k tomu dětské nůžky patří. Naštěstí jsme následující tři hodiny, ve kterých našemu letadlu vyměňovali kola, zvládli s omalovánkama i bez nůžek ležících potupně v koši, ale mě prostě vůbec nenapadlo považovat dětskou hračku za zbraň.
paviocko: jj. fotak mi sacovali jen tim stylem, ze ho otreli na pritomnost vybusnin, a to bylo vsechno. bylo to rok pred 11.9., nacez ve fotobrasne jsem krome fotaku,asi 8 objektivu, filmu (klasika analog), ruznych baterek atd mel i nuz... no,a ta fotobrasna se mnou v klidu cestovala na palube na trase PRG-MXP-SFO a zpet...jo, byl tam jeste Palm...
Yvaine: Ne, nemusím, jen jsem si ji zapomněla zabalit do kufru, tak jsem ji popadla a hodila do kabelky.
Ale mám kamarádku, která si obočí protrhává ráno a večer, nesnáší jediný chloupek. U mně to byla kombinace sklerozy a nedostatečných informací na webu letecké společnosti. Kdyby tam psali že pinzety ne, dala bych si tu práci a otevřela kufr.
Lucimo: A to si potřebuješ upravovat obočí v letadle? Stejně jako vy ostatní, co si MUSÍTE (?) udělat nehty
Já deda zkoumám, co se nesmí, ale nikde jsem nic neslyšela o pinzetkách na obočí. No a chlapík v polsku mě přesvědčoval, že mi ji zabalí a pošle do altanty. Tak jsem ho musela asi 5 minut přesvědčovat, že fakt nemám zájem deset minut vypisovat papíry tady, půl hodiny shánět pinzetu v atlantě...
Radši jsem si tam koupila novou.
mě zabavili pepřák v 98 roce v Praze na Ruzyni. Ale bránila jsem ho zuby nehty. Taky mi otec v rámci černého humoru vpašoval do tašky plynovou bombu a já těsně před nástupem do letadla pochopila, že tu hodinu v rozhlase vyvolávali mne
Do letadla mě nikdy nenapadlo nosit flašku s pitím- jenže letuškám tuhl úsměv, když jsem zvonila o 10 kelímeček vody a tu láhev mi stejně nalily. V letadle je strašné sucho
benynka: ne, ale teď už vím, že kdybych náhodou chtěla něco někam pašovat, tak mezi vložkami určitě nee
paviocko: Já měla foťák, se kterám by šlo umlátit medvěda..... klasickej prastarej Pentax K 1000 - tělo mám furt, objektiv mají poldové a snad vrátí, samé železo, nic, co by se mohlo o lidskou lebzu poškodit..... Však poškej, až někdo začne vyhrožovat, že tím stativem všecky postřílí.
V duchu jsem se pobavila na bezpečnostními opatřeními v Japonsku v Osace před dvěma lety. Letěli jsme z Fukuoky a v Osace přesedali na let do Evropy. Při odbavování do Paříže nám Japonci u všech příručních tašek přelepili otvírání bezpečnostními nálepkami (i igelitku takto vybavili
), poté nás i naše zavazadla ještě prověřovali přes rám a rentgen, včetně nakukování do přelepených zavazadel. Akorát si nevšimli, že kamarádka měla na zádech celou dobu batoh 
Yvaine: a mělas?
to jsou zážitky
Takové historky mi vždycky připomenou, jak mě na celnici šacoval Švýcar. Byl to kluk svědomitej, i menstruační vložky prokontroloval, jestli tam nemám mezi nima ukrytý balíček heroinu
Po pravdě mě to nepřekvapuje... lítáme jen s mikinou a šátkem na krk v příručním zavazadlem. Víte co je zajímavý? Že na fotopotřeby si nikdo netroufne. Mám takovej zajímavej statit - šroubovací, jako je např. mlýnek na maso. A uvnitř je obří šroub, aby se dal případně zavrtat do dřeva. To mi nikdy nevyhmátli, přitom tím by se tomu pilotovi dalo docela obstojně ublížit (kdybych na to měla žaludek a nevadila mi stříkající krev :o))
Nejvíc mě pobavilo, když jsem letěla 3 měsíce po 11.září. Všude spousta řečí o zpřísněných bezpečnostních podmínkách, o zrušení kovových příborů v letadlech, atd... a já při letu do Amsterdamu dostala prvně v letadle kovový příbor
No.... nic proti, ale už u check-inu jsou ceduličky, co nesmí na palubu. Zapalovače, kudly, jed na krysy.... a jsou tam i obrázky, na některých letištích mají i vitrínku s příklady. Takže......
Také jsem před odbavením svým známým asi 1000x připomínala, že nesmí mít u sebe ani manikurní nůžky nebo pilník. Jak si to vzali k srdci, jsem poznala vzápětí, protože měli v příručním zavazadle vzácný rodinný nůž, který měl asi 15 cm dlouhou čepel.
Hmmm, tak už ho nemají ...
no mě teda to, že se nesmí brát do letadla manikúra přijde jako obecně známá věc
co se týče nápojů, tak tato pravidla platí na letištích Evropské unie (proto je možné, že vám v tunisu vodu nechali), bylo to docela hodně medializované a podrobnosti naleznete vždy v přepravních podmínkách, viz např. http://www.csa.cz/cs/czechia/cz_cestujici/cz_letiste/bezpec_pravidla2.htm
navíc hned za kontrolou si vodu koupit můžete