Manželství se důsledně podřizovala dynastickým zájmům. Láska či vzhled při jejich uzavírání nehrály žádnou roli. To byl luxus, který byl dopřán jen málokomu. Nebylo taky žádoucí, aby princezny příliš přemýšlely o své budoucnosti, oddávaly se romantickým představám či dokonce snily o velké lásce. Bez reptání měly akceptovat vybraného manžela – a čím dříve, tím lépe. Od jistého věku se totiž na ně pohlíželo jako na neprovdatelné. Sem tam se vyskytla i vzdorující princezna, ale málokteré se podařilo svatbě uniknout.

pr2.jpgFoto:  Tereza Bavorská
Friedrich August von Kaulbach, Public domain, via Wikimedia Commons

Jednou z mála výjimek byla bavorská princezna Tereza (1850-1925), která patřila k nejpozoruhodnějším ženským osobnostem své doby. Pocházela z rodu Wittelsbachů, který vládl v Bavorsku 738 let. Byla jedinou dcerou prince-regenta Luitpolda (1821-1912), jenž řídil státní záležitosti v Bavorsku  v letech 1886-1912 za své synovce Ludvíka II. a Ottu I., kteří byli prohlášeni za nesvéprávné.

Tereza byla velmi nadané dítě, možná až příliš. Očekávalo se od ní, že získá vzdělání typické pro aristokratické dcerky, že se bude učit cizím jazykům, hudbě, tanci, vyšívání či malování. Zpočátku ji učila její matka spolu s bratry Leopoldem a Arnulfem. Navštěvovat gymnázium ani univerzitu nemohla, protože tam tehdy nebyly dívky ani ženy přijímány. Již jako dítě se velmi zajímala o floru a faunu a také o různé kultury. Už to bylo pro dívky neobvyklé.
Samostudiem pak získala mimořádné znalosti přírodních a společenských věd. Byla také jazykově velice zdatná, sama se naučila dvanáct jazyků, které ovládala slovem i písmem.

Nebyla to ale žádná necitlivá žena či mužatka. I ona se jednou coby mladá dívka zamilovala a nebýt nepříznivých okolností, možná by i ona splnila přání rodiny. Její pozornost upoutal její o tři roky starší bratranec Otto Bavorský. Byl to mladík inteligentní, společenský, a navíc ještě pohledný! Protože byl synem bavorského krále, rodina nic nemohla namítat a taky nic nenamítala! Jevil se jako ideální ženich.

bas.jpg
Foto: Mladý Otto von Bayern (1848-1916)
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Bývalo zvykem, že jako mladý aristokrat vstoupí do armády. To se také stalo. Účastnil se také dvou válek prusko-rakouské a prusko-francouzské, ale po návratu z nich začal mít psychické problémy. Že by nějaké rodové dědictví? Ostatně i jeho starší bratr král Ludvík II. Bavorský, onen stavitel těch úžasných bavorských zámků, byl ke konci svého života považován za šíleného. I on byl zbaven svéprávnosti a zemřel za nevyjasněných okolností.

Otto upadal do depresí, vyhledával samotu, začal se chovat jako šílenec, a proto byl držen v domácím vězení na bavorských zámcích. Všem bylo jasné, že nějaká ženitba nepřichází v úvahu. Pochopila to i Tereza a o to více se věnovala svým vědeckým výzkumům.

Rodina to však považovala za plýtvání časem a začala ji nutit do vdavek a to co nejdříve! Nasadili všechny páky. Tereza si zapisovala do svého deníku metody, kterými se ji snažili donutit. Měli v plánu ji masírovat tak dlouho, až by nemohla couvnout. Zkoušeli to po dobrém i po zlém. O nápadníky neměla princezna nouzi. Žádný ale neprobudil její zájem.

Tereza nakonec zůstala svobodná. Copak by nějaký manžel mohl její badatelskou vášeň pochopit? Nenechala se k sňatku donutit a po určité době si na rodině vymohla slib, že ji nechají vědecky pracovat. Nakonec se z ní stala respektovaná botanička a zooložka. Stala se i čestnou členkou Bavorské akademie věd, a to dávno předtím, než bylo ženám v Bavorsku vůbec dovoleno studovat (paradoxně se o to zasloužil právě Terezin otec).

ba.jpg
Foto: Bavorská akademie věd
Shutterstock

Tereza Bavorská se věnovala vědeckému bádání třicet let. Nespokojila se však jen s prací u stolu. Vše chtěla vidět na vlastní oči. Nejdříve cestovala po Evropě, později si troufla i do severní Afriky, na Střední východ a do Severní i Jižní Ameriky. Cestovala sice inkognito, ale vždy s doprovodem. Jeden muž ji chránil, další jí sloužil a dvorní dáma jí dělala společnost a dohlížela na její počestnost. Na svých cestách zkoumala princezna vše, od drobných rostlinek až po velká zvířata. Nebyly to cesty znuděné aristokratky. Napsala o nich řadu knih, které podepisovala „Th. v. Bayern“.

Tereza Bavorská, první vědkyně s modrou krví, v tomto směru představovala mezi ženami naprostou výjimku. Mohla se realizovat a splnit si své sny jen díky své pevné vůli a osobní odvaze. Měla štěstí, že se její rodina nakonec umoudřila, že byla natolik liberální, že její osobní štěstí dokázala upřednostnit před dynastickými zájmy…

Zdroj info: Martina Winkelhoferová: Evropské šlechtické rody v zrcadle svých skandálů, 2016

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama