Jednou z nejméně známých dcer rakouské panovnice byla Marie Josefa (1751-1767), která nakonec manželskému trápení na poslední chvíli unikla. Zemřela totiž v důsledku epidemie neštovic těsně před svatbou. Byla dvanáctým potomkem a vyrůstala spolu se svou o rok starší sestrou Marií Johannou Gabrielou. Měly společnou vychovatelku, stejné učitele, spolu si hrály, spolu se modlily. A osud dívenkám připravil nakonec i stejnou smrt – obě zemřely mladinké na neštovice, jimž v 18. století podlehlo jedenáct příslušníků vládnoucí habsburské dynastie. Nemoc si prostě nevybírala. Lékaři byli proti ní úplně bezmocní - vlastně až do očkování, jehož velkou propagátorkou se pak stala právě Marie Terezie.
Foto: Marie Josefa Habsbursko-Lotrinská jako dítě
Martin van Meytens, Public domain, via Wikimedia Commons
Zatím ale Marie Josefa, které doma říkali Seferl, prožívala se sestrou relativně bezstarostné dětství. Matka ji považovala za průměrnou, v ničem nevynikající a nepříliš atraktivní. Asi největší událost zažila ve svých devíti letech. Byla to v roce 1760 úchvatná svatba staršího bratra, pozdějšího císaře Josefa II., s krásnou Isabellou Parmskou. Následujícího roku požádal španělský král prostřednictvím svého vyslance Marii Terezii o jednu z dcer jako nevěstu pro svého zatím nezletilého syna Ferdinanda, pozdějšího neapolsko-sicilského krále. Marie Terezie zatím nic neslíbila a ani se tím příliš nezabývala, což pro ni nebylo zrovna typické. Nicméně v úvahu přicházely právě Marie Josefa či ještě lépe o rok starší Marie Johanna Gabriela.
Foto: Obraz Marie Josefy (vpravo) a její oblíbené sestry Marie Johanny (vlevo) z roku 1759
Pierre Benevault, Public domain, via Wikimedia Commons
Jenže v prosinci 1762 Johanna onemocněla. A diagnóza byla neúprosná – černé neštovice! V té době to bylo velice nebezpečné a bolestivé onemocnění provázené vysokými horečkami. Virus napadal vnitřní orgány a způsoboval vnitřní i vnější krvácení. Žádná účinná léčba neexistovala, jen nesmyslné pouštění žilou. Těsně před Vánocemi 1762 Johanna zemřela. Byla pátým dítětem, o něž Marie Terezie přišla. Její sestra Marie Josefa byla k neutišení. Dlouho trvalo, než se se situací smířila. Mezi sestrami byl opravdu hluboký citový vztah.
Když se po čase vrátil život do obvyklých kolejí, pokračovala výchova Marie Josefy. Teď už byla vzdělávána sama, přibylo jí také pracovních úkolů. Kromě francouzštiny se musela začít učit italsky a o něco později z nařízení Marie Terezie také španělsky. Marie Terezie si ale přála, aby vše zatím probíhalo nenápadně. Tehdy vychovatelce naznačila, že uvažuje o Ferdinandovi jako ženichovi pro Marii Josefu. Té ale zatím radši nic neřekla. Ta se to ale stejně nějakou oklikou přece jen dozvěděla, stejně jako nelichotivé zvěsti o budoucím ženichovi. Svatba byla naplánována na rok 1767.
Foto: Portrét neapolského krále Ferdinanda IV. (budoucího krále Obou Sicílií) stojícího vedle koruny
Anton Raphael Mengs, Public domain, via Wikimedia Commons
Mezitím se událo v habsburském rodě několik událostí. Především v roce 1763 zemřela na neštovice Isabella Parmská a o dva roky později manžel Marie Terezie František Štěpán Lotrinský. Otce Marie Josefa milovala a jeho smrt ji hluboce zasáhla.
Těžce také nesla svatbu své starší sestry Marie Kristiny, zvané Mimi. Ta jediná se ze všech dětí Marie Terezie směla provdat z lásky. Všichni sourozenci - i Marie Josefa – jí toto privilegium záviděli. Udělalo to v rodině zbytečně zlou krev.
Foto: Marie Josefa Rakouská byla zasnoubena s Ferdinandem IV. Neapolským (jehož koruna je v pozadí)
Anton Raphael Mengs, Public domain, via Wikimedia Commons
To už se sňatkový obchod rozjel na plné obrátky, v prosinci roku 1766 byla podepsána svatební smlouva, chystala se výbava a ladily se důležité detaily. Bylo určeno i datum svatby v zastoupení - na 14. říjen 1767. S blížícím se datem rostly obavy a deprese Marie Josefy. Vzepřít se matce si ale netroufala. To se u Habsburků netrpělo!
Jenže na konci května 1767 začaly ve Vídni opět řádit neštovice a ty si podle stavů nevybíraly. Nejdřív onemocněla Josefa Bavorská, druhá manželka Josefa II. Zatímco Isabellu Parmskou něžně ošetřoval do poslední minuty, svou druhou ženu Josef ani nenavštívil. A když zemřela, nešel jí ani na pohřeb. Od Josefy Bavorské se nakazila sama panovnice, když ji obětavě ošetřovala. Nevypadalo to s ní vůbec dobře! I když už dostala poslední pomazání a počítalo se, že zemře, nakonec se jí podařilo nemoc zdolat.
Když pominulo nebezpečí epidemie, dostávaly se svatební přípravy do finále. Deset dnů před svatebním obřadem tentokrát kromě jiných rodinných příslušníků onemocněla i sama nevěsta. Bylo oznámeno, že se svatba odkládá na jaro. To byl ale přehnaný optimismus! Zdravotní stav Marie Josefy se neustále zhoršoval. 15: října 1767 v šestnácti letech vydechla naposledy.
V Hofburgu zavládl skutečný smutek. Na dlouhé truchlení ale nebyl čas. Svatební projekt se musel dokončit. Na konci října bylo rozhodnuto, že si syna španělského krále vezme další dcera Marie Terezie Marie Karolína. Ta se podle slov kancléře Kounice zemřelé Marii Josefě zcela vyrovnala a neštovice už také měla! A druhá strana souhlasila. Tak prosté to bylo v panovnických rodinách v osmnáctém století…
Zdroj info: Brigitte Hamannová: Habsburkové, 1996, Friedrich Weissensteiner: Dcery Marie Terezie, 1995
Nový komentář
Komentáře
Děkujeme
Hrozná nemoc v té době,díky za článek
Moc zajímavý článek.
Mám ráda tuto čtvrteční hysterii ??
Děkuji