Marie Amélie Brazilská (1831-1853) byla krásná po mamince, francouzské šlechtičně Amélii de Beauharnais. Ta byla dcerou Eugena de Beauharnais, a tedy vnučkou císařovny Josefíny, první manželky Napoleona Bonaparta. Amélie se za císaře Pedra I. provdala v roce 1829, byla jeho druhou manželkou, ale titulu si příliš neužila. Po vynucené abdikaci se i s právě narozenou dcerkou usadili v paláci poblíž Lisabonu. Pedro I. tu začal používat svůj starý titul vévody z Braganzy.

647f2b64d5d46obrazek.png
Foto: Malá Marie Amélie s matkou Amélií de Beauharnais
Dürck, Friedrich, CC BY-SA 4.0 <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

Společný život tříčlenné rodinky však končí smrtí bývalého císaře Pedra I. v roce 1834. Byl od mládí epileptik a podlehl tuberkulózním záchvatům kašle. Marii Amélii ještě nejsou ani tři roky. Jak se později ukáže, toto rodinné dědictví se stane osudným i jí.

647f2ce33ab4aobrazek.png
Foto: Marie Amélie Brazilská
Friedrich Dürck, Public domain, via Wikimedia Commons

Amélie mezitím vyrostla v krásnou a vzdělanou dívku. V roce 1850 potkala svou osudovou lásku. V Lisabonu se seznámila s mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I., rovněž mimořádně vzdělaným, ale i ambiciózním arcivévodou Maxmiliánem, budoucím mexickým císařem. Byla to velká láska, což nebývalo ve šlechtických kruzích obvyklé. Brzy došlo na zásnuby, protože se sňatkem souhlasil i císař František Josef I. Pohádková svatba se však nekonala. Princezna onemocněla nebezpečnou spálou. Naději na uzdravení vkládala do pobytu na „zázračném“ ostrově Madeira, kam spolu se svou matkou spěchala. Zázrak se však nekonal! Spála se naopak rozvinula v tuberkulózu, které Amélie po marném boji, smířená se svým osudem, nakonec v roce 1853 v necelých dvaadvaceti letech podlehla.

647f2c9932023obrazek.png
Foto.: Snoubenec Maxmilián I. Mexický
Carl Haase, Public domain, via Wikimedia Commons

Vedle truchlící matky po sobě zanechala zdrceného snoubence Maxmiliána. Ten se se smrtí milované dívky nedokázal smířit. I když se po několika letech nakonec oženil s krásnou a ambiciózní Charlottou Belgickou - mimochodem typově velmi podobnou – jeho srdce patřilo do konce života zemřelé snoubence. Charlotta se stala jen jakousi náhradnicí…
Kdoví, jak by se vyvíjely další Maxmiliánovy osudy, kdyby se mohl oženit s Amélií…

Zdroj info: Sigrid-Maria Größing: Stíny nad trůnem habsburským, 1993, Otazníky historie 2012

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama