Ahoj redakce a ženy-in,
 
 
vlastním taky jednoho bratra. Jmenuje se Oldřich. Když jsem četla Merylčin krásný článek, vybavilo se mi především dětství s mým  o tři roky mladším bratrem.
Olda byl velmi rozkošné a milé dítko, ale o tři roky mladší, a tak jsem ho měla neustále v patách. Nehl se ode mne na krok... a byl mým velkým ochráncem.
Kamarádi z ulice mne rádi tahali za copy, ale když to uviděl bratr - v té době malý cvrček, spustil takový řev, že začali vybíhat všichni sousedi, co se kde děje.
Zkrátka  taková malá ochranka a ocásek v jednom. Protože byl nejmenší, byl  maskotem celé ulice. Dodnes vzpomínají kamarádky na  mého bratra a nechápou, jaktože my  celá parta z ulice jsme byli  všichni ušmudlaní, rotrhané tepláky, jenom můj malý bratr byl jako ze škatulky, ať dělal co dělal... nepodařilo se mu ušpinit oděv... a zůstalo mu to dodnes :-).
 
Vzpomínám taky na jednu příhodu, kdy jsme dostali oba z tehdejší Jugoslávie plno žvýkaček. Bratr se zašil do pokojíčku a když jsem ho dlouho neviděla, šla jsem po něm pátrat. Dveře v pokoji byly pootevřené a z nich se ozýval tichoučký pláč. Vtrhla jsem strachy jako starší sestra do místnosti a vtom se mi naskytl usměvný pohled :-).
Brácha tehdy ještě předškolák si udělal ze žvýkaček čelenku, kterou si  pracně vetkl do svých hustých vlasů a na čelenku přilepil pár kohoutích per:-). No indián, jako když vyšije :-) ! Když ale zjistil,že čelenka z vlásků nejde sundat, tak se rozplakal. Protože jsem ho chtěla čelenky zbavit, než na to přijde maminka, vzala jsem nůžky a milého bratra jsem ostříhala téměř dohola :-).
 
Neuplynul ani týden, hlavu měl samý zub a někde i lysá místa, když se starším sousedem stavěli tehdy populární stan ,,Pionýr,,. Bratr držel tyčku, kamarád na ni nasadil stan a začal cihlou do tyče mlátit. Za chvíli se ze stanu objevil můj zakrvavený bratr. Kamarád místo, aby bušil do tyče, mlátil bratrovi do hlavy, a ten v nadšení, že bude
spát ve stanu, ani nemukl. Ozval se, až mu řinula z hlavy krev i přes oči :-). Všechno dopadlo dobře, ale čekalo ho ještě plno úrazů. Celá rodina byla ve střehu, kdy se mu zase něco stane, a bylo toho hodně. Jednou sešitá ruka, jednou hlava, noha a přitom to nebyl žádný raubíř :-).
 
Když jsem ukončila třetí třídu, jel se mnou bratr na tábor. Chystal se teprve do první třídy a neuměl spát ve spacáku. Vedoucí si ho vzali pod patronát, vysvětlili mu, jak do spacáku vlézt a vylézt. Jednou v noci se ale táborem začal nést ze stanu hrozivý pláč a volání ....maminkóóó !!!!! Bratr se mně dusil ve stanu, protože se mu nějakým způsobem dostala hlava tam, kde měly být nohy :-).
 
Nezapomenu ještě na jednu příhodu, kdy jsem už byla čtvrťačka a bratr prvák. Hrdě jsme si nesli domů vysvědčení a když jsme vysvědčení ukazovali rodičům, zmínila
jsem se, že u nás ve třídě ,,propadl" jeden kluk.Bratr to nějak nepochopil a začal usedavě naříkat, plakal a plakal. Myslel,že můj spolužák se propadl někam do země.
Dodnes na to vzpomínam s úsměvem na rtech :-).
 
Dnes už se s bratrem stýkám velmi málo. Jako malé dítko tvrdil, že bude ,,inžemír,, a taky se jím stal. Díky jeho pracovní vytíženosti jsme se dost odcizili, což mne dost  mrzí, ale jako malí jsme byli prima sourozenecká dvojka a máme na co vzpomínat.
 
 
Přeji prima den všem ženám-in. 
 
Evalota
 
Milá Evaloto, se svým bráškou ses, koukám, rozhodně nenudila, což? Díky za krásné vyprávění....