Prim. MUDr. Václava Adámková: Antibiotika pomáhají i škodí

Začíná nám tzv. respirační sezona, kdy se čekárny lékařů budou plnit pokašlávajícími spoluobčany. S primářkou Adámkovou jsem se sešla, abychom si vysvětlily, proč je špatně, když po svých ošetřujících lékařích žádáme po pár zachrchláních hned antibiotika.

Vězte, že antibiotikum skutečně není všelék, který by vyřešil veškeré naše podzimní neduhy. Naopak, měly bychom si vážit jeho přednosti a zacházet s ním jako v kuchyni se šafránem. Vlastně ještě zodpovědněji, antibiotikum je totiž při správném nasazení sice pomoc k nezaplacení, ale na druhou stranu nám může způsobovat do budoucna pěkně zapeklité problémy. Jen si to přečtěte...

Paní primářko, poslední dobou se hodně mluví o rezistenci bakterií vůči antibiotikům. Co si máme, prosím, pod tím jako laici přestavit?
Historicky vzato - bakterie tu byly před námi, jsou tu s námi a budou tu zřejmě i po nás, což si musíme nejen uvědomit, ale hlavně se tak k nim chovat. Na rovinu říkám, že rozhodně nejsme ve vztahu vůči nim nějací páni tvorstva. A to, že se podařilo před sto lety vyvinout první antibiotikum, bylo sice pěkné, ale jelikož se s ním příliš zodpovědně nezacházelo, tak se bakterie začaly po svém způsobu bránit a ten svůj boj vyhrávají. Přizpůsobily se a začaly být odolné, což se v odborných kruzích nazývá rezistencí.

Vedle zmíněného penicilinu jsou tu ovšem nová antibiotika, stále silnější a modernější, až člověk může mít pocit, že nic není pro dnešní medicínu v tomto směru už problém.
Ano, časem se sice po původním a převratném penicilinu objevila nová antibiotika, ale těm se bakterie opět přizpůsobily, takže dnes už víme, že nikdy nebudeme v jejich potírání napřed, ale vždy je tak nějak jen dobíhat a snažit se zabránit škodám, které nám způsobují.

Jak je vůbec možné, že mají bakterie nad námi i v dnešní době takový náskok?
Bakterie jsou jednoduché organismy, takže velmi rychle reagují na změny a jsou odolné nejen vůči antibiotikům, ale také desinfekčním prostředkům, o tom se asi mluví méně, ale je to tak.

Antibiotikum se obvykle vyvíjí pět až deset let - pak se uvede na trh, ale už během prvního roku se může objevit první rezistentní bakterie. Není to tak vždycky, ale musíme si uvědomit, že je to skutečně velmi rychlý proces. Výjimkou je snad jen případ streptokokové tonzilofaryngitidy (lidově angíny), na kterou stále zabírá jedno a to samé antibiotikum - a to je starý dobrý penicilin.

Zní to opravdu strašidelně. Co můžeme udělat pro to, aby nám antibiotika i nadále pomáhala v případech, kdy to skutečně potřebujeme?
Situace je daná. Už to zpátky nevrátíme, úroveň rezistence je vysoká, liší se ve světě, ale i třeba v jednotlivých regionech u nás. Přesto stojí za to se snažit to bakteriím neusnadňovat.

Co to znamená v praxi?
Například neužívat nadměrně antibiotika a hlavně ne v případech, kdy to ani není potřeba. Nečíst na internetu různé příspěvky a diskuse, kam může psát kdekdo, a nechtít pak na základě těch přečtených informací po lékaři antibiotikum tzv. na všechno, které údajně někomu pomohlo, ale nemáme o tom žádné seriózní informace.

Lidé by si také měli uvědomit, že antibiotika fungují pouze na bakteriální infekce, ne třeba na časté virové, a je úplně zbytečné - ba dokonce nebezpečné je požadovat po svém lékaři při každém zakašlání. Já samozřejmě chápu, že jsme pod tlakem, že zaměstnavatelé pohlíží na jakoukoliv absenci s nelibostí, ale je třeba vzít rozum do hrsti.

A protože se to některým stále nedaří, tak můj osobní - a asi nepopulární názor je ten, že rozumného využití antibiotik bychom mohli docílit i tím, že si je budeme platit. Pak bychom si jejich použití určitě lépe rozmýšleli a v souvislosti s tím nehazardovali se svým zdravím a potažmo se zdravím ostatních...

Přesto antibiotika zachraňují v mnoha případech životy a bránit bychom se jim asi úplně neměli.
Samozřejmě. Léčba antibiotiky je velmi účinná, když je problém přesně určený a je nasazeno správné antibiotikum. Pak jde o tzv. cílenou léčbu, která má smysl a skutečně v mnoha případech doslova zachraňuje životy, ale to se děje spíš v nemocnici.

Bohužel v běžném životě velmi často dochází k tomu, že se antibiotikum nasadí bez mikrobiologického vyšetření, protože si to kolikrát pacient žádá v domnění, že bude dříve zdráv.

Někdy ale třeba není čas provést takové vyšetření...
Ano, když řešíme stav ohrožující život, např. podezření na zánět mozkových blan, není možné čekat na výsledky. Pak se podá antibiotikum v rámci úvodní terapie a zároveň se provede rozbor, podle kterého se následná léčba může upravit... Když nevím, o co jde, začne se širším spektrem, maximálním krytím, a pak, když už mám původce, se volí antibiotikum s úzkým spektrem. Ale jak jsem již řekla, toto se děje spíš v nemocnici.

V ordinaci praktických lékařů jde většinou jen o to rozhodnout, zda respirační onemocnění je bakteriálního původu, nebo virového, kde samozřejmě antibiotika nemají vůbec žádný smysl. Na to vám pomůže obyčejný paralen a pár dní v klidu. Když berete antibiotika na virovou infekci, tak to nepomůže, a ještě zatěžujete organismus. Nasazení antibiotika naslepo je v těchto případech zásadní chybou, která se nám může do budoucna vymstít.

Přesto rodiče věří, že dětem antibiotikum pomůže a vyžadují ho v té choulostivé podzimní a zimní sezoně často i opakovaně, jak jsem slyšela...
Bohužel mám takové informace. U některých dětí se infekt rozvine za sezonu i šestkrát až osmkrát, takže tlak rodičů tu samozřejmě je. Podle mého názoru by ale více pomohlo, kdyby se rodiče více starali o prevenci, aby nedošlo k infekci jako takové - ne ve smyslu očkování, ale jednoduše posilovat imunitu, otužovat... To je to nejdůležitější, co by matky pro své děti mohly udělat. Děti dnes sedí u televize v přetopených bytech, kde je suchý vzduch - začnou kašlat, jdou k doktorovi a už se vezou...

Když už je antibiotikum nasazeno a snad i správně, co ještě můžeme v těchto případech udělat, aby léčba probíhala co nejlépe a bez vedlejších účinků?
Dodržovat režim, který je daný pro konkrétní antibiotikum. Některé se bere po osmi hodinách, jiné po šesti. Nesmíme být líní a nařídit si toho budíka a skutečně brát antibiotikum i v noci. Je to nepohodlné, ale jiná cesta není. Lidé často požadují antibiotikum, které se bere jen jednou denně, existují taková, ale je třeba si uvědomit, že nemusí být vhodná na jejich potíže.

Čím širší antibiotikum je použito, tím více bakterií zasáhne, proto například antibiotika často způsobují průjmy. Antibiotikum totiž „funguje“ na bakterii, nerozlišuje, že by mělo působit na špatnou bakterii, ale působí i na dobré bakterie, které jsou v zažívacím traktu. A ještě jedna důležitá věc - antibiotikum je vždy nutné dobrat! Špatným zvykem totiž bývá, že když se člověku uleví, tak je přestane brát.

Bavíme se tu celou dobu o zbytečném nadužívaní léků, ale některé matky zase veškerou léčbu západní medicíny odmítají...
Dítě je do osmnácti let ze zákona vázané na rodiče. A když rodiče léčbu antibiotiky odmítají ze zásady i v případech, kde je potřebná, může se dítě dostat do situace, která je už život ohrožující. To jsou ty případy, kdy je dítě sice přivezeno ve finále do nemocnice, ale už se nedá nic dělat. Na to by rodiče měli pamatovat. Když pacient důvěřuje svému lékaři, je to padesát procent úspěchu léčby.

Pojďme se ještě na závěr vrátit k té imunitě. Jaký je váš názor na téměř sterilní prostředí, které kolikrát rodiče v dobré víře doma vytvářejí?
Čistící přípravky ničící bakterie, to je kapitola sama pro sebe. Můj osobní názor je, že sterilní prostředí má smysl na operačním sále, kde je otevřené prostředí, například při operaci srdce, ale v běžném prostředí jsou bakterie protektivní, takové přirozené očkování. Dítě by se mělo pohybovat v normálním prostředí a také venku na hřišti, kam chodí jiné děti, to ho posiluje. Když je příliš vypulírovaný byt, tak jsou děti častěji nemocné, trpí různými alergiemi. Totéž platí o speciální desinfekčních mýdlech, která narušují kožní mikroflóru. Navíc i zde nadměrné používání desinfekčních prostředků opět podporuje odolnost bakterií. Jednoho dne se nám to vše vrátí jako bumerang...

Děkuji za rozhovor a věřím, že čtenářky budou o vašich odpovědích přemýšlet a vezmou si je k srdci.