sale.jpg
Foto: Shutterstock

Je to přirozené. Chceme vypadat k světu a světově se i oblékat. Spousta z nás má své oblíbené značky a libuje si, když přijde řada na sezónní výprodeje. Je jich spousta, prakticky každých pár týdnů. Dnů. Vlastně pořád. Kdykoli zajdete do nějakého obchodu s oblečením, máte možnost nakoupit ve slevě. Je to příjemné. Vnímám to stejně. Jenomže…

Práce jako každá jiná?

6102724303f98obrazek.pngFoto: Shutterstock

Když si v kabince zkoušíte už čtvrté tričko za pár korun, abyste následně došli k závěru, že ani to nesmí chybět ve vašem šatníku, zkuste přibrzdit. Napadlo vás někdy, co asi předcházelo tomu, než se tohle příjemně levné tričko dostalo na stojan v obchodě? Čí ruce jej ušily a za jakých podmínek? A jak je možné, že stojí tak málo? Důvodem s největší pravděpodobností nebude ani dobročinnost obchodního řetězce ani výjimečná, časově omezená nabídka. Levné zboží je k dispozici kdykoli. Jen koncem (jakékoli) sezóny bývá pro nás, módní konzumenty, ještě o něco lákavější.

Tzv. fast fashion (rychlá móda) je neslavný fenomén posledních desetiletí. Jde o velmi levnou a dobře dostupnou módu nabízenou v obchodních řetězcích. Vyrábí se v obrovském množství bez ohledu na životní prostředí nebo pracovní podmínky zaměstnanců, kteří u zrodu laciného oblečení stojí.

Říká se, že zadarmo ani kuře nahrabe. Ale lidé, kteří obvykle fast fashion kousky šijí, skoro zadarmo „hrabou“. Výroba obvykle probíhá v továrnách vybudovaných na území afrických a asijských států a pracovní podmínky ani zdaleka neodpovídají evropským standardům. Princip výroby je založen na nadprodukci oblečení, kdy kvantita jasně převyšuje kvalitu. Výroba je navíc extrémně rychlá, proto se řada řetězců pyšní novými kolekcemi klidně každý měsíc.

fast.jpg
Foto: Shutterstock

Módní průmysl chrlí víc jak 80 miliard oděvů ročně. To je o cca 400 % více než před 20 lety. Podle charitativní organizace TRAID, která se bojem proti plýtvání oblečením zabývá, je takto vyrobený kus – předtím, než skončí v popelnici – průměrně nošen pouze 10x.

Pod pohrůžkou nevyplacení mzdy

Pracovní podmínky, kterým musí dennodenně čelit zaměstnanci továren na výrobu fast fashion kousků, jsou pro nás Evropany jen sotva představitelné. Neúměrně dlouhá pracovní doba, velmi nízká mzda a nebezpečné pracovní prostředí jsou jen některé z problémů, kterým musí tito lidé čelit. 

V současnosti vytvářejí značky rychlé módy zhruba 52 „mikro sezón“ ročně, tedy jednu novou „kolekci“ týdně.

bang.jpg
Foto: Shutterstock

Mrazivým příkladem je zhroucení původně administrativní budovy Rana Plaza v Bangladéši v roce 2013. Na tu byla na černo dostavěna další patra, ve kterých si nechávaly šít oblečení některé světové módní značky. Na budově se ale díky nepřiměřené zátěži objevily praskliny. Zaměstnanci banky a obchodů, kteří v budově také pracovali, byli evakuováni a nesměli do budovy více vstoupit. Dělníkům z textilky však bylo pod pohrůžkou nevyplacení mzdy nařízeno, aby druhý den do práce přišli. Budova se následně zřítila. Tato katastrofa si vyžádala 1 129 obětí a je považována za vůbec nejhorší nehodu v historii textilního průmyslu.

Neštěstí v Bangladéši přineslo ale i zvýšený zájem o to, kde a za jakých podmínek se oblečení, které nosíme, šije. Jako reakce na tuto alarmující událost vznikla řada iniciativ; natočen byl také autentický dokumentární film The True Cost (2015), který otevřeně hovoří o problematice fast fashion módy.

Mikroplasty na talíři

610274b3ac4e8obrazek.pngFoto: Shutterstock

Velkým problémem fast fashion je také skutečnost, že většina výrobků není ani recyklována, ani darována. Obvykle končí ve spalovnách nebo na skládkách. Nutno dodat, že jedinému kousku oblečení může trvat až neuvěřitelných 200 let, než se rozloží. Planeta je tedy ohromujícím tempem stále více znečišťována umělým materiálem, typickým právě pro fast fashion průmysl. Dalším problémem je odlesňování kvůli tkaninám na bázi dřeva, ruku v ruce s toxickou odpadní vodou, vedlejším produktem textilních továren. Za zmínku stojí i mikroplasty, které se ze syntetických tkanin při každém praní uvolňují. Ty jsou následně konzumovány vodními organismy, ty zase rybami. Ryby se poté dostanou na náš stůl. Dobrou chuť.

Doslova učebnicovým příkladem, jak trend rychlé módy hýbe světem i Českem, bylo otevření prodejny irského obchodního řetězce Primark letos v červnu. Hned několik minut po otevření pražské pobočky se před vchodem vytvořila dlouhá fronta, ve které čekaly stovky lidí. Hasiči je ve vysokých teplotách museli kropit vodou, aby čekající nezkolabovali. Fronty se tvořily ještě týden po otevření prodejny.

Zkusme se zamyslet

6102722ad96b1obrazek.pngFoto: Shutterstock

Jako reakce na nadbytečný konzum obchodních řetězců vznikla tzv. slow fashion, tedy pomalá móda. Tu lze definovat jako udržitelný a zodpovědný přístup k budoucnosti textilního průmyslu. Jde o životní styl založený na uvědomění si dopadů výroby a distribuce rychlé módy z mnoha hledisek. Až se tedy zase budeme v kabince obchodu rozhodovat, zda mít či nemít (další laciný kousek do skříně), zkusme se zamyslet nad tím, co se „uvnitř“ toho levného oděvu skrývá.

Zdroje: pebblemag.com/magazine/living/whats-wrong-with-fast-fashion, thegoodtrade.com/features/what-is-fast-fashion, traid.org.uk/about-traid, wikipedia.org 

Reklama