Dobrý den, milé slečny a paní redaktorky, zasílám Vám jednu masitou pochoutku. :-))

Když jednou za tři týdny navštívila moje maminka svoji maminku, měly ve zvyku během dvoudenní návštěvy uspořádat několik dýchánků. Jeden se konal hned po našem příjezdu, druhý večer a třetí si děvčata uspořádala před naším odjezdem.
Na jeden z těch odpoledních dýchánků si maminka i babička připravily moučník, uvařily si kávu a ušlehaly si šlehačku. Posadily se v obýváku a připravené pokrmy konzumovaly, přičemž si ještě stačily popovídat spoustu věcí. Nachystané dobroty jim ale tentokrát nestačily a obě ženy se shodly na tom, že by si daly ještě „něco malého“. Nakonec se obě rozhodly pro rozinky.

Maminka pro ně zašla do spíže. Donesla dva balíčky, jejich obsah nasypala do misky a hned se do nich s babičkou pustila. Dostala jsem na rozinky také chuť a nekompromisně jsem požadovala, aby mi daly také zobnout. Maminka mi podala misku. Zůstala jsem na její obsah zkoprněle zírat. Mezi rozinkami se něco bělalo. „Ty rozinky jsou s kokosem?“ zeptala jsem se pro jistotu. „S kokosem? Ne ne, co by v nich dělal kokos?“ odpověděla babička. To už jsem si ale všimla, že „kokos“ se docela svižně pohybuje. V misce mezi rozinkami se hýbali červi. Zvedl se mi žaludek.
O chvíli později si už obsah misky prohlížela maminka i babička. Obě si přinesly brýle a nestačily se divit tomu, co viděly. Z rozinek se prostě vylíhli červi a po otevření sáčku se začali viditelně radovat ze získané svobody.

Předtím, než rozinky měly putovat do záchodové mísy, šla je ještě maminka škodolibě nabídnout nic netušícímu otci, který taktéž trpí vadou zraku. To, že si tatínek přivlastní celou misku a začne rozinky neprozřetelně konzumovat, nikdo netušil. Ještě se nás bezelstně zeptal: „To bílé, to je kokos, že?“ Každopádně i mojí otrlé mamince spadla čelist. Ani jedna z nás neměla odvahu otce upozornit, že „kokos“ je až příliš pohyblivý. Tatínek si tedy asi dodnes myslí, že do některých balíčků rozinek se kokos běžně přidává...

Dobrou chuť k obědu či ke svačince přeje Toyen

Ughhh... nápodobně. Naštěstí jsem již posnídala. Něco podobného se mi stalo kdysi dávno, když jsem chystala krupicovou kaši pro děti. Jak tak míchám, koukám, že se mi v tom udělaly nějaké hrudky... a nebyly to hrudky, byl to obr Koloděj. :-) 
Můžu říct, že uvaření mouční červi nejsou o nic méně hnusní než hýbající se mouční červi. Udělala jsem pak razii ve špajzu a ty mrchy byly skoro ve všem. Snad nejvíc ale milujou ovesné vločky.

Reklama